S pohledem upřeným na Ukrajinu a do Ruska se mi najednou vybavilo, jak mi před mnoha lety ruští Židé v hebrejském kurzu vyprávěli, že Stalin, který plánoval vystěhování Židů na Sibiř, zemřel přesně o tomto svátku. Na židovských internetových stránkách v angličtině je možné se v této souvislosti dočíst o purimovém zázraku a o Hamanovi 20. století. Josef Stalina sklátila 1. března v roce 1953 o židovském svátku Purim mrtvice, ze které už se nevzpamatoval.

Byla to doba antižidovské propagandy a pronásledování Židů na celém území tehdejšího Sovětského svazu. Vykonávání jejich náboženství bylo zakázáno. Ti, kdo se odvážili obřezat potají své syny, riskovali vězení. Natan Šaransky, sovětský disident a izraelský politik, narozený na Ukrajině v Doněcku, tenkrát nazývaném Stalino, opětovně vzpomíná, jak tatínek o Stalinově smrti mluvil jako o velkém dni, zatímco ve školce příštího dne všichni jeho smrt oplakávali. Že byl právě svátek Purim, ovšem tehdy nevěděl.

Židé viděli a vidí ve Stalinově úmrtí zásah vyšší moci srovnatelný s událostmi popsanými v biblické knize Ester, který si v těchto dnech připomínají. Ačkoliv tu Bůh není ani jednou výslovně zmíněn, změnil se úděl Židů po třídenním půstu od jídla a pití, o který Ester požádala.

Půst je v mnoha biblických příbězích výrazem obrácení se k Bohu o pomoc a záchranu, prosbou o moudrost, jak se zachovat v dané situaci, a zároveň znamením lítosti nad vlastními vinami.

Nenávist vůči Židům podle biblického příběhu vzplála v královském velmoži Hamanovi, protože se mu Žid Mordechaj na rozdíl ode všech ostatních poddaných neklaněl, a to ho dráždilo k nepříčetnosti. Podařilo se mu dosáhnout u krále povolení „rozeslat dopisy po rychlých poslech do všech králových krajin, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce - to je měsíc adar; a kořist po nich aby si vzali jako lup. Opis spisu měl být vydán jako zákon všude ve všech krajinách a zveřejněn všem národům, aby byly přichystány na ten den (Ester 3,13-14).

Americký rabín z hnutí Chabad Josef Jitzchak Jacobson vysvětluje, že pro obyčejnou židovskou dívku, která se jako všichni ostatní obávala svého chotě, despotického vládce krále Ahašveroše nastal rozhodující moment a životní zvrat, když jí její opatrovník Mordechaj dal vzkázat: „Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ (Ester 4,14)

Když si uvědomila své poslání, došlo k obrovské proměně a ona se stala odvážnou vůdkyní, která začala dávat instrukce i svému otčímovi. Srovnatelné je podle Jacobsona hrdinství vyslanců Chabadu, kteří se Ukrajině pod palbou starají se silným vědomím svého poslání o uprchlíky i vzestup nynějšího ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.

Během staletí se mezi Židy vyvinuly různé zvyky, jak svátek slavit, z nichž nejnápadnější – převlékat se do kostýmů - pravděpodobně pochází z Itálie. Na některých místech v Izraeli připomínají každoroční oslavy karneval, který už nemá s biblickým vyprávěním vůbec nic společného. Ale děti ve školách a školkách se s příběhem Žida Mordechaje, jeho schovanky Ester, která se stala královnou, a nenávistného Hamana důvěrně seznamují. Pro mnohé Židy je součástí vlastní historie. Pro jiné je inspirací a jeví se jim až dodnes vysoce aktuální.