17.10.2019 | Svátek má Hedvika


ZAHRANIČÍ: Vypukla bitva o Francii

28.12.2006

Soupeření o francouzské prezidentské křeslo nebude nezajímavé. Poté, co kandidátka socialistické strany (PS) Ségolene Royalová porazila ve vlastních stranických primárkách své soupeře Dominiqua Strauss-Kahna a někdejšího ministerského předsedu Laurenta Fabia, ohlásil definitivně svou kandidaturu na post prezidenta i Nicolas Sarkozy z pravicového Svazu pro lidové hnutí (UMP).

Nejsou však jedinými uchazeči o nástupnictví Jaquese Chiraka. Svůj záměr ucházet se o post prezidenta Francie oznámila kupříkladu i ikona antiglobalizačního hnutí, mluvčí radikálních zemědělců, José Bové. Tradičně se dá očekávat i kandidatura vůdce francouzské Národní fronty, J.M. Le Pena. Ten v minulých prezidentských volbách značně zamíchal kartami, když postoupil do druhého kola, kde však byl poražen dosavadním prezidentem Chirakem.

Neradikální socialistka

Kandidatura Royalové byla přivítána coby nástup cesty "od zkostnatělého francouzského elitářského establishmentu, konzervativního socialismu a antianglosaských tradic k pragmatickému, uvolněnějšímu pohledu na svět", jak ostatně napsal kupříkladu publicista Boris Cvek na Britských listech. Zajímavé ovšem je, že podobně je vítána i kandidatura Sarkozyho. Dá se tedy říci, že v jistém smyslu ať dopandou volby jakkoli, vykročí Francie stejným směrem, ať vyhraje jakýkoli ze dvou nejžhavějších kandidátů. Přesto však jak Royalová, tak Sarkozy, představují každý opačný pól politického spektra a každý má na budoucí řízení a směřování Francie odlišný názor.

Ségo, jak jinak Royalové někteří Francouzi přezdívají, však není klasickým produktem radikálního francouzského socialismu, alespoň se tak dá soudit z jejích projevů a názorů. Sami francouzští politologové jí označují za reprezentanku "pravicového proudu" uvnitř socialistické strany. Royalová se ve své kampani začala soustředit především na témata vnitřní bezpečnosti a přistěhovalectví (mimo to kdysi ve svých ministerských funkích spravovala resorty životního prostředí a školství), čímž značně ubírá prostor Sarkozymu, který coby ministr vnitra právě tato témata považuje za tradičně svá. Mimo to Royalová podporuje uzákonění homosexuálních svazků, což Sarkozy striktně odmítá. Bývá jí však často vytýkána nulová zkušenost se zahraniční politikou, což by jí mohlo v kritické chvíli definitivně vzít šance na získání prezidentského křesla.

Sarko a chamraď

Sarko, jak zase média přezdívají padesátiletému synovi maďarského otce a francouzské matky a dosavadnímu ministrovi vnitra, je v jistém smyslu dokonalým protikladem Royalové. Prosazuje především tvrdý postup vůči nelegálním imigrantům a násilníkům z francouzských předměstí, podporuje zavedení ekologické daně a dále také třeba chce, aby EU a Evropská centrální banka v Evropě důsledněji podporovaly růst ekonomiky a snižování nezměstnanosti. Mimo to však podporuje kupříkladu znovuoživení jednání o tzv. evropské ústavě.

Přistěhovalectví, to je vskutku záležitost, díky které Nikolas Sarkozy v minulosti proslul. Proslavil se nekompromisním postupem vůči řádící imigrantské mládeži, a tyto posléze označil za "chamraď". Dá se však čekat, že oba dva hlavní tábory, jak socialisté, tak pravice z UMP se budou snažit využít otázku imigrace ve svůj prospěch na úkor Le Penovy Národní fronty, která tradičně slaví úspěchy právě díky akcentu na omezení přistěhovalectví. Je pochopitelné, že mnohým pravicovým voličům může imponovat Le Penova silná vlastenecká a protipřistěhovalecká rétorika, avšak k „pravicovosti“ Národní fronty je třeba být velice skeptický. Ekonomicky je tato strana podobně „vlevo“ jako socialisté a mimo Le Pena v ní nejsou žádné výrazné osobnosti.

I když Le Pen šanci stát se prezidentem skutečně nemá, dá se očekávat, že bude opět hrát nemálo důležitou roli „Černého Petra“. Současné průzkumy dávají větší šance Ségolene Royalové, zatímco Sarkozy se drží těsně v závěsu. Do jara roku 2007, kdy se volby budou konat, se výsledky průzkumů budou samozřejmě ještě mnohokráte měnit, ale jak jsem zmínil výše, ve „finiši“ se dá očekávat spíše oslabování Royalové. Pokud Le Pen postoupí do druhého kola, opět zamíchá kartami a jeho úspěch bude katastrofou hlavně pro pravici. Protože postoupil-li by do druhého kola s Royalovou, ta jej sice s klidem porazí, avšak mnozí zejména silně liberálně orientovaní voliči UMP se pravděpodobně vžijí do situace socialistických voličů v minulých volbách a vhodí pro ni do uren hlas s kolíkem na nose či v rukavicích.

Vyšlo v prosinci v časopise 51pro








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.