Ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi se stalo totéž, co občas každému z nás. Plácneme hovadinu, a už víme, že jsme měli nejdřív přemýšlet. To, co vyhrkneme, je ale často něco, co si myslíme, nebo co jsme si zvykli říkat. Jako když Lavrov utrousil cosi o židovských kořenech Adolfa Hitlera.

Naznačování, že Adolf Hitler byl tak trochu Žid, má dlouhou tradici. Různí lidé si to myslí nebo říkají z rozdílných důvodů. Někdy je to záliba v podivnostech, nebo nedostatek schopnosti chápat věci v proporcích. Viděli jsme to nedávno u antivaxerských „židovských“ hvězd. Kolem nacismu se vždy vršily všelijaké fantasmagorie, třeba pověst o tom, že Němci dělali z vězňů mýdlo.

Velmi často jde o symbolický útok na Židy. Pokud byl Hitler Žid, možná to znamená, že si svou genocidu zařídili Židé sami? K jiným variacím patří tvrzení, že Hitler sice Žid nebyl, ale dostali ho k moci židovští kapitalisté, že na holokaustu spolupracovali sionisté, nebo že Izrael je pokračovatelem nacismu – možností je mnoho.

Je to vlastně takový antisemitismus pro zbabělce. Toto tvrzení má různé varianty, třeba mimo české země zavedené tvrzení, že Hitler byl ve skutečnosti Čech, a nikoli „opravdový Němec“, případně Rakušan.

Jak to souvisí s Lavrovovým výrokem? I on měl možná víc než jeden důvod, proč měl potřebu propojit Hitlera, Židy, Volodymyra Zelenského a nacisty.

Jeden z kořenů spočívá v tom, že v dnešním Rusku už dávno historie není něco, co se dá zkoumat, dokládat nebo vyvracet. Je to mýtus, ve kterém jsou jednotlivá fakta – nebo faktoidy – jen stavebními kameny nějakého většího celku. Neexistuje pravda a lež, je jen vyšší pravda, která se měří politickou užitečností a příjemností pro posluchačstvo. Máš pocit, že Hitler by mohl být Žid, a nemáš rád Zelenského? Vraž to tam.

Souvisí to i s tím, že legitimita veškeré vládní politiky v Rusku se už dlouho opírá o velké vyprávění o epochálním vítězství nad nacismem, případně fašismem. Vše, co je proti momentálně vnímaným ruským zájmům, musí být nutně fašistické. O tom, co je fašistické, nerozhoduje to, jaké to je, ale v které části rovnice stojí – a Rusko vždy stojí na správné straně, ať činí cokoli.

A to je třetí rovina. Nejen v Rusku platí, že Hitler umaže všechno, co se ocitne v jeho blízkosti, je to starý trik, který má v Rusku jen větší razanci. Použil ho před pár dny ruský propagandista Vladimir Solovjov i proti České republice, když mluvil o tom, že Praha vyzbrojuje „fašistické Ukrajince“ tak, jako kdysi Češi vyzbrojovali Hitlera.

Pamatuji si z doby kolem Majdanu, jak se v ruské televizi probíral fakt, že Izraelci ukrajinského původu přijížděli do Kyjeva, aby se svou znalostí z armády pomáhali vybudovat obranu proti odstřelovačům.

Jakýsi expert tyto lidi obvinil z kolaborace s fašisty, označil je za hlupáky a prohlásil, že spolupracují na svém příštím vyvražďování. Přičinlivá moderátorka bez mrknutí oka dodala, že Židé přece spolupracovali s nacisty na svém vraždění už v době druhé světové války. Chvíli mi trvalo, než mozek přijal, co uši slyšely. Jenže když pravda neexistuje, případně pravda je to, co se hodí, a historie je velkým příběhem o věčném a opakovaném vítězství Ruska nad fašismem, říkat se smí vlastně cokoli.

Přivádí nás to na začátek. Rusko je svaté a může vše, protože ti druzí jsou fašisté a basta. V tomto světě je Hitler Žid a Zelenskyj nacista, když se to hodí. Říkat se to může od rána do večera, ale pozor, jen v ruském vysílání. Potíž nastává, když si někdo, třeba Lavrov, neuvědomí, že už nemluví na prvním kanále, ale v Evropě, nota bene v italské televizi, kde o fašismu přece jen něco trochu vědí. Pak může být i vysoce vzdělaný muž za hlupáka.

Autor je komentátor Českého rozhlasu