Česká republika se opět (konečně) dostala do světových titulků. Ne kvůli nějakému hokeji, vždyť to je ostatně jenom hra. Ne, nedejbože, kvůli nějakému vědeckému vynálezu. Stačil jeden drobný pohlavek a světové televizní sítě, jedna za druhou, přejímají záběry že stověžaté matičky se zaujetím snad větším, než když obyvatelstvo chodilo po Václavském náměstí, zvonilo klíči a volalo, že není jako oni (to mělo obyvatelstvo pravdu, je horší), no prostě šlágr.

BBC obrázky přenáší do celého světa. CNN jakbysmet. O národních televizních sítích ani nemluvě. Komentáře jsou sice více či méně objektivizující (ministr vlády sociální demokracie, poradce presidenta z druhé strany politického spektra, volby za necelý týden, neshody mezi těmi, kteří spadají do ministrovy kompetence, a dotyčným politikem). Hlasy, jimiž jsou ty komentáře pronášeny, jsou spíše nadšené. Už proto, že se komentátoři nemusí vůbec snažit o žádné přemýšlení: obrázky ze země, která o sobě zcela hanbatě a vytrvale říká, že je kulturní, staví toto její tvrzení na hlavičku. Divák se pravidelně smál, když viděl v bedně fackovací scény ve sněmovnách někde na Dálném Východě, a má-li zůstat spravedlivý, musí se smát i teď.

Zda dobře míněný a snad i dobře namířený pohlavek zlepší hospodářské postavení České republiky ve světě, na to je příliš brzo, abychom uzavírali nějaké závěry. Ale že se mezi národy posílí domněnka, že Kocourkov opravdu nemohl vzniknout nikde jinde, o tom sporu není. Jistě, jistě, ve většině folklóru se dozvíme, že každý národ má nějaké své místo, kde žijí lidé s delším vedením. Ale nikde se tomu neříká tak výstižně.