ZACHRÁNĚNÁ JEZÍDKA: Hrůzostrašné svědectví
Letos pátého října byl na Neviditelném psu publikován příběh jezídské dívky, kterou v Iráku unesl Islámský stát a prodal. Dostala se do Pásma Gazy, odkud se podařilo vrátit ji zpět k její rodině v iráckém Kurdistánu.
Dívka se jmenuje Fawzi Amina Sidová (dle některých přepisů Sadová) a v době únosu v roce 2014 jí bylo jedenáct let. Od doby jejího osvobození před více než třemi týdny se objevily nové podrobnosti jejího příběhu, z nichž některé jsou natolik hrůzné, že se vymykají lidskému chápání. Současně upřesňují některé detaily obsažené v předchozím, výše zmíněném článku.
Fawzia byla osvobozena v rámci společné operace, do níž byla zapojena izraelská armáda, Američané a některé další strany a jednotlivci (viz níže), k nimž patří i Alan Duncan. Bývalý voják britské armády (sloužil v dnes už neexistujícím pluku Queen´s Own Highlanders a později v pluku Royal Irish Regiment) se připojil ke kurdským milicím Pešmerga bojujícím proti Islámskému státu a po odchodu do civilu působí jako dokumentarista monitorující zločiny islamistických džihádistů. Vzhledem k jeho angažmá ve prospěch osvobození Fawzie poskytla zachráněná (dnes 21letá) žena první rozhovor právě jemu. Podrobně o něm referoval 18. října 2024 britský The Sun, který je hlavním zdrojem tohoto článku.
Vraťme se do roku 2014. Na začátku srpna bylo město Sindžár na severozápadě Iráku, kde žily tisíce jezídů, přepadeno barbary Islámského státu. Muži byli povražděni, ženy a děti uneseny. Mezi nimi i Fawzia a její dva bratři ve věku sedm a deset let. Oba byli nahnáni do tábora, kde je čekala indoktrinace a výcvik jako dětských vojáků. Chlapcům se podařilo uprchnout, ona sama zůstala a musela snášet hrubé chování a znásilňování ze strany teroristů.
Nejděsivější zážitek: Vnucený kanibalismus
Později byla Fawzia s dalšími ženami a dívkami odvlečena do Tal Afaru, asi 50 km východně od Sindžáru. V Tel Afaru je čekalo něco něco příšerného. Konečně po čtyřech dnech pochodu a hladovění dostaly něco k jídlu. Fawzia popisuje: „Uvařili rýži a přidali do ní nějaké maso a to nám přinesli. Protože jsme měly strašný hlad, snědly jsme to. Už při jídle se nám ale zdálo, že něco není v pořádku. Jídlo mělo podivnou chuť a pak nás bolelo břicho a udělalo se nám špatně.“
Následoval nepopsatelný šok. „Když jsme dojedly, řekli nám, že to bylo maso jezídských dětí. Ukázali nám snímky sťatých dětí a miminek a řekli, že toto jsou děti, které jsme snědly.“ Jedna žena dostala infarkt a zemřela, ostatní zoufale plakaly a křičely, když si uvědomily, proč byly v Tel Afaru tak bezcitně odděleny od svých chlapců a dívek.“ Jedna maminka poznala své dítě podle rukou na fotkách, které jim teroristická monstra ukázala. A Fawzia jako by se chtěla omlouvat. „Je to velmi těžké, ale nebyla to naše chyba, donutili nás, ale to, co se stalo, je pro nás velmi těžké. Nic však nebylo v našich rukou.“ Ne, není to ani z tisíciny procenta jejich vina. Ta padá pouze a jenom na džihádistické bestie, které jsou pod praporem Alláha schopné dopouštět se na nevinných lidech těch nejbrutálnějších ukrutností a neodpustitelných zvěrstev.
V následujícím roce (2015) byla zotročená Fawzia odvlečena do syrského města Rakka (centrální část severní Sýrie), kde trávila devět měsíců v hnusných podmínkách podzemí spolu s dalšími dvěma sty vězněnými. „Celou dobu jsme byly drženy ve tmě, nikdy jsme neviděly sluneční světlo. Byly jsme ve vězení, nic jsme nemohl dělat ani vyjít ven,“ vzpomíná a dodává, že pily špinavou vodu, přičemž některé děti zemřely. „Bylo to velmi těžké období. Ti muži (věznitelé) přišli a když se jim nějaká dívka líbila, odvedli ji.“ Fawzia byla během několikaletého pobytu v Sýrii pětkrát někomu prodána. Tím pátým byl o deset let starší palestinský bojovník Islámského státu. Snažila se nebýt mu po vůli, bylo jí sotva čtrnáct, ale neměla šanci. Aby ji snáze znásilnil, podal jí drogy. V patnácti porodila syna a dceru. V témže roce (2018) byl Islámský stát z daného území vypuzen a Fawdia ztratila se svým věznitelem kontakt.
Ze Sýrie do Pásma Gazy
Teď už mladá maminka byla se svými dětmi poslána do uprchlického tábora Al Hawl na severovýchodním konci Sýrie u iráckých hranic. Zde byly soustředěny také manželky teroristů Islámského státu, které se k ní, jezídce, chovaly velmi špatně, nutily ji, aby jim posluhovala a konvertovala k islámu. To druhé odmítla. Po osmi měsících pobytu v Al Hawlu se dozvěděla, že její někdejší palestinský (přesněji: palestinskoarabský) věznitel je v žaláři v syrském Idlibu a řešila dilema, co dál. Z obavy o budoucnost svých dětí, které by, podle jejího přesvědčení, nebyly její jezídskou rodinou přijaty (tady vidíme složitosti středovýchodních nábožensko-etnických vztahů) se rozhodla odjet do Pásma Gazy, kde žije rodina otce jejich dětí. To se jí podařilo cestou přes Turecko a Egypt a za pomoci falešného pasu v roce 2020. Bylo jí sedmnáct let a dostala se z deště pod děravý okap. Jedno utrpení vystřídalo jiné.
Mezi Islámským státem a Hamásem není rozdíl
Napíše-li to bloger ve střední Evropě v pohodlí svého PC koutku, lze nad tím mávnout rukou. Když to říkají Izraelci, mohou propalestinští aktivisté argumentovat: sionistická propaganda. Tvrdí-li to ale dívka, která doslova na vlastní kůži poznala oba teroristické režimy, pak bezpochyby ví, o čem mluví. Fawzia v rozhovoru popsala strašné podmínky, v nichž musela žít. Ne v důsledku války, kterou vyvolal arabský masakr Židů 7. října 2023; bylo to dlouho před tímto datem. Byla týrána, bita, ponižována, sexuálně zneužívána, držena jako vězeň. Její právnička, německá advokátka Zemfira Dlovaniová, říká, že Fawzia byla tak traumatizována, že si z utrpení, které ji postihlo za uplynulých deset let, pamatuje nanejvýš 15 procent. Dobře si ale vzpomíná, že byla pravidelně fyzicky napadána a v rodině svého „manžela“ (vynucený sňatek) držena jako zajatec. Po celých deset let byla zneužívána jako „sabaya“ – sexuální otrokyně. Z tohoto pekla nemohla odejít, a to ani z Pásma Gazy, protože tam žila pod kontrolou Hamásu. Po loňském 7. říjnu byla poslána na nucenou práci do nemocnice. Zde poznala realitu: „Všechny nemocnice byly využívány jako základny Hamásu. Všichni měli zbraně. Měli je všude.“
Po komplikované operaci, do níž bylo zapojeno několik zemí – Izrael, USA, Irák, Jordánsko – a několik jednotlivců – advokátka Dlovatiová, dokumentarista Duncan, aktivisté Hussein Baadre a Ronai Chaker, izraelský novinář Jonathan Spyer a kanadský podnikatel Steve Maman – se podařilo dostat Fawziu přes Izrael, Jordánsko a irácký Bagdád do Kurdistánu. Bezpochyby je šťastná, ale ne zcela. V Pásmu Gazy zůstaly nuceně obě její děti, oddělena od nich byla několik měsíců před odchodem na svobodu a šance, že by se s nimi mohla brzy setkat, je mizivá.
Psáno exkluzivně pro Neviditelného psa.