21.6.2021 | Svátek má Alois


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 551

17.3.2020

Sedím ráno* u snídaně a pustil jsem si počítač. A nestačím se divit, co za hovadiny vymysleli anonisté. Předevčírem Babiš tvrdil, že není třeba se znepokojovat, že k žádným výrazným opatřením nedojde. A tu máš, čerte, kropáč, všechno zavřeme. A karanténa, kdo ji nedodržuje, dostane dva nebo tři miliony pokuty. Chudák soudruh pumpař Nejedlý, ten bude muset platit jako mourovatý. Nebo že by se na něj naše zákony a vyhlášky nevztahovaly? I svého nejmilejšího prezidenta vyfakoval a udělal z něj pimprle.

Le Bourget

Poslouchal jsem prohlášení pána hradu, kterak na nás myslí a je s námi. Chudák na sebe chtěl vzít i všechnu bolest svého národa a odletět do Číny a tam za nás všechny onemocnět a riskovat i oběť nejvyšší, i když je vlastně zdravý a nic mu není. To, že má zajímavý styl chůze, je jen jeden z mnoha jeho vtipných kousků. Když kráčel Španělským sálem zavěšen do své ženy, připomínali z dálky pochodující štafle. Jsem dojat jeho obětavostí. Nakonec ale Číňani projevili víc rozumu než hradní mozkový trust a celou akci zrušili. A tak se oběti nedočkáme.

Koukám z okna na zahradu a liják se změnil na drobné mžení. Protože tady není nic zavřené a všechno tady funguje, po obědě si zajedeme do Gerberoi na kávu. Tady mne napadlo, jak se dalo několik moudrých hlav z ANO dohromady a vypotili myšlenku, že do osmi hodin není vir nakažlivý, po osmé je ne nepodoben morové ráně. U nás Beauvais hospody hučí do noci, neb nemají tolik moudrých hlav, zato mají několik tisíc lidí nemocných.

Le Bourget

Největší ohnisko je Milhúzách, kde bylo jakési setkání jehovistů (nebo koho) a v rámci uctění Pána našeho nejvyššího příjmali z jednoho kalicha, až se 1200 lidí nakazilo. Inu, Bůh se asi koukal někam jinam, jinak by tomu jistě zabránil.

Tak jsme se stali nedobrovolnými emigranty. Syn Honza je na letišti v Basileji a já v Beauvais. Protože je provoz letadel omezen, mám dva dny v týdnu volno. Jen ráno a večer mám letadla. Tak jsme se vydali na výlety. Byli jsme v Le Bourget. Tam je skvělé muzeum letectví a kosmonautiky. Podle mne je to jedna z mála věcí, které stojí za to v Paříži vidět. Je mi jasné, že milovníci tohoto neuvěřitelně špinavého města zvedají prst se slovy: „Proč zrovna takový debil musí být v Paříži, co bych já za to dal!“ Byl jsem ve městě několikrát, ale jsem pravověrný Pražák a město, které má jen jediný kopec, který je ve všech detektivkách, mě opravdu neuchvátilo.

Le Bourget 3

Střídal jsem se v Beauvais s jedním divným člověkem, kterému se u firmy říká Alibaba. Bydlí v Paříži a po příjezdu se mě ptal, kolikrát jsem byl v Paříži. „Ani jednou, Paříž se mi nelíbí. Zato v Le Bourget jsem každý rok několikrát.“ „Tam jsem zase nebyl já, co tam je?“ Vyrazil mi trochu dech. Předtím mi vyprávěl, na jakých letadlech dělal, a nezná největší letecké muzeum v Evropě? Ono bylo divné už to, když mi vyprávěl, že dělal v osmdesátých létech mechanika na letadlové lodi. To jsem se zeptal, na které, a on odpověděl, že přeci na letadlové. Evidentně netušil, že v té době jich měla Francie víc. Prostě Alibaba! Také dostal nápad, že mi bude dělat šéfa. „A to proč? Máme stejnou práci, stejnou kvalifikaci (netušil jsem, že mám o hodně vyšší), tak jaký šéf?“ „Protože mi je šedesát, proto.“ „No jo, mně je sedmdesát, tak co s tím uděláme?“

Le Bourget 4

Máme paní, která nám jednou za týden uklízí. Ale Alibaba mně bodoval úklid! Dostal jsem tolik černých puntíků, že by si ode mne pes kůrku nevzal. Přišel jsem domů a byla tady cedulka: „Na stole byly drobky a sklenice od limonády! Příště prosím, aby tady bylo uklizeno, jako když předávám byt tobě!“ To bych při největší píli nedokázal, protože přestože se v našem domečku nekouří, hulil jak cikán za pařezem a smrad tady byl hrozný. Zuzana chodí kouřit před dům nebo na zahradu. Ale Alibaba hulil i ve sprše.

Tak to bylo něco z postřehů z emigrace. Mějte se dobře a neklesejte na mysli. Samo nebe Babišovi přineslo koronavirus, takže se zapomnělo na jeho maléry.

*psáno v sobotu 14. března – pozn.red.  

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.

Letadla, můj osud 3


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.