Mám rád americká auta, mám rád americká letadla. V dobách mého mládí vše, co souviselo s USA, bylo pro nás senzační a skvělé. Už proto, že to mělo příchuť zakázaného ovoce. Když jsem ocitl v New Yorku poprvé v životě v roce 1983, padl jsem na zadek! A to doslova. Když jsem přiletěl a kamarád Michal mě vyzvedl na letišti, začalo sněžit. Blizard. Do té doby jsem znal tento meteorologický jev jen z country písniček. Ale vidět běsnění živlů na vlastní oči, to byla jiná káva. A tak jsem si ustlal na chodníku v Brooklynu, neb mě podklouzla kopyta a měl jsem chodidla výš než bradu. „No, to jsem nečekal, Honoušku, že si z New Yorku sedneš na zadek, myslel jsem, že jsi světák, vole!“

Po pravdě jsem byl takovým světákem, že jsem v rámci železné opony byl několikrát v NDR, kde se mi strašně nelíbilo, a od té doby by mě nikdo do této části světa nedostal. Pak jsem byl v Maďarsku. Z tohoto výletu si nic nepamatuji, neb jsem byl pod vlivem. Od té doby vím, že je Maďarsko veselá země. V roce 1969 jsme byli s Jardou Vlčkem v Jugoslávii a tam se nám moc líbilo a já jsem se tam strašně zamiloval. Takže jaký světák? Pravdou asi je, že ne mnoho Američanů bylo v božské NDR! Já jsem se dostal v dobách tuhých do USA zajímavým způsobem: má tehdejší žena měla přítele a ten dělal v bance v jednom městě. A nabídl jí, že by mohli spolu jet na devizový příslib někam na Západ. Že jim pravidelně pár dolarů zbyde. Moje žena neměla tehdy o takovou nabídku zájem, protože už v té době létala jako letuška, a zeptala se udiveného skoromilence, jestli by nemohl tan devizák dát mně. Protože to byl machr z malého města, tak řekl: „Ať si zažádá a podá si to ke mně, já to zařídím.“ Předtím jsem pravidelně žádal o devizový příslib a nikdy jsem ho nedostal, samozřejmě. I žádost o „devizák“ museli podepsat bolševici, ač jsem u nich nikdy nebyl. Ale věděli, že ho nedostanu, tak jim to bylo jedno. A potom jsem byl dělník, tak co bych utíkal z tohoto ráje. A ejhle, na Vánoce mi přišlo, že mi byl přidělen devizový příslib na pět dní a že ho musím vyzvednout nejpozději do konce roku. I poprosil jsem bráchance, jestli by mě nemohl do tohoto města odvézt, neb zbývalo pár hodin do konce pracovní doby posledního pracovního dne roku. A tak mě Todor odvezl po zledovatělé silnici před banku malého města a já tam vpadl jak brigáda rychlého nasazení. Ten kravaťák na mě čekal, já jsem mu dal peníze, on mně dal dolary a potvrzení a já vypadl jako cukrář.

Kam jet na pět dní? V té době jsme měli letenky zcela zadarmo, což bylo jedno, protože až na pár vyvolených nikdo nikam nesměl. USA! Zavolal jsem kamarádovi do New Yorku, že jsem dostal devizák na pět dní a jestli by mu nevadilo, kdybych ho navštívil. Byl to hodně praštěný nápad letět na pět dní do New Yorku, ale stálo to za to!

Tehdy ještě Michal netrpěl emigrantským komplexem a skvěle se o mě staral, ač byl na můj vkus až moc kritický k tomu, jak to v Americe chodí. Na rozdíl ode mne o tom něco věděl! Já byl jenom vykulený z toho, jak to tam vypadá. Dodnes jsem mu za to vděčný.

Později jsem začal leccos chápat. V devadesátých létech, kdy jsem začal do Ameriky létat často, mě růžové brýle mámení opustily úplně. Neříkám, že bych tu zem neměl rád. Mám ji velmi rád a rád tam létám, ale spoustu věcí jsem začal vidět reálně, tedy podle mého subjektivního pohledu.

Když americké sufražetky začaly blbnout se sexual harashmentem, čili se sexuálním harašením, měl jsem dojem, že se Amerika zbláznila. Cokoliv se týkalo žen, byť to nemělo nic společného se sexem či s žádostí o něj, hned se to obrátilo proti muži. Američtí mužové se stali štvanci! Samozřejmě jsem proti oprudentům, kteří ženy otravují a osahávají. Nebo vedou nechutné kecy. Také nesnáším, když nějaký macho zesměšňuje svou ženu, že je blbá a neschopná, jen z důvodu, že je to ženská. Mám kamarádku . Je to po čertech krásná holka a ta si vzala přesně takového blba. A on je ještě mrňavej a strašně ošklivej a, jak z předchozího plyne, není ani moc chytrý.

Pak byl nějako dobu klid a teď zase začali v Americe s hnutím „me too“. Sexuálně zneužívat kohokoliv je trestné, vyžadovat sex jako protislužbu je také krajně nevhodné. Leč takto funguje svět, co světem stojí. Ale když si nějaká herečka vzpomene, že před dvaceti léty ji nějaký producent pozval o půlnoci do svého hotelového pokoje a tam ji nutil k sexu, to je naprostá hovadina, To spíš ukazuje na IQ té herečky. Co čekala, že o půlnoci budou dělat v hotelovém pokoji? Dokonce i naše ombudsmanka se těch chudinek zastala! Faktem je, že ji asi nikdo nikdy neosahával, ani nenutil k sexu. Znám ji nejméně třicet let a stále vypadá stejně! Všimli jste si, že jsem nenapsal jak! Pamatuji si, jak kdysi s Němcovou (také náramnou fešandou) prohlásily, že by Havlovi i nohy umývaly. Jenže Havel měl kolem sebe vždy jen krasavice, a tak o tuto hygienickou službu nestál. Prosím nezaměňovat s Němcovou, bývalou předsedkyní parlamentu!

A tak se hrozím, aby si nevzpomněly nějaké dámy, že jsem je za mlada osahával (většinou k oboustranné spokojenosti) a nežalovaly mě! Rozhodně jim z toho neplynuly žádné výhody, ba ani já jsem nesledoval jiné cíle, než nabídku kvalitního sexu… Me too!