Každým rokem se scházím s bývalými kolegy v Londýně. Vloni to z různých důvodů nevyšlo, a tak jsme se dostali do Spokojeného království až letos. Těšil jsem se jako pokaždé. Letos to bylo poněkud obtížnější, když člověk nechce být jako žebrák z Východu zcela závislý na kamarádech. Ano, centrální banka z nás udělala žebráky a pan Singer nebo nějaký z jeho pochopů může stokrát žvanit o tom, jak je to pro nás fajn. Ano, když budu mít konto v zahraničí a plat v librách, bude to jistě fajn. Ale když místo 30 Kč zaplatím za libru 40 Kč, je to sakra rozdíl! Takhle stojí denní jízdenka z Eghamu do Londýna 600 korun! Na vysvětlenou, Egham je předměstí Londýna.

Sedíte v pohodlném a čistém vlaku a cestu si krátíte čtením časopisu Týden. A čtete si rozhovor s viceguvernérem ČNB Mojmírem Hamplem. A čtete si: „Otázka: Lidé mají pocit, že jste je okradli, protože koruna je slabší a oni si v zahraničí nekoupí tolik, co dříve a mají dražší dovolenou. Odpověď: Hlavní argument je, že se cítí chudší, a je fascinující, jak se ve veřejné debatě uchytil. Je sice srozumitelný, ale je to při vší úctě ptákovina. Nicméně chápu - lidé nikdy nechtějí slyšet, aby jim někdo říkal pravdu. Chtějí se utvrzovat ve svých předsudcích. Míru zhodnocení nebo znehodnocení jejich majetku a úspor definuje přeci inflace a ta byla loni nejnižší a s největší pravděpodobností se záporným znaménkem. „

Při vší úctě k panu Hamplovi, ale tato neuvěřitelná kravina mě zvedla ze sedadla. Za předměstský vlak zaplatil 600 Kč a za průměrnou večeři pro tři osoby jsem zaplatil 3300 Kč, tomu říkám zhodnocení úspor! Pane, víte či tušíte, kolik vydělává český letecký mechanik nebo jaký má důchod? Jestli říkáte, že inflace byla nejnižší, asi jste nebyl v poslední době nakupovat. Pravdou je, že mě nikdo nenutí, abych jezdil do Anglie, mohu také sedět doma v parku a krmit ptáčky, když jste nám tak hezky zhodnotili naše vklady!

Jak říká Zuzana, vykašli se na toho debila, holt jsme zase žebráci, ale je tady krásně! A bylo! Propukající jaro ve Velkém windsorském parku v neděli ráno je nádherné! Nevyznám se v kytičkách, ale cosi tam intenzivně vonělo, Rogerovi psi vesele pobíhali kolem nás. Zakončení procházky čajem na zahrádce hospody, klasická Anglie. Pak jsme psy odložili doma a odjeli do nedělního Londýna.

„Co budeme dělat?“ Tuto otázku za nás vyřešila paní v kase na nádraží. Dala nám brožuru, kde byl seznam atrakcí, které byly po předložení jízdenek za polovinu. Rozhodli jsme se pro prohlídku Tower Bridge a lehkého křižníku Belfast, který stojí poblíž. A byla to dobrá volba! Netušil jsem, jak se most zvedá. Když za mnou přijel před léty můj Honza, tak se strojovna opravovala a krásný most jsme si mohli prohlédnout pouze zvenčí. Most je to krásný, to každý ví z pohlednic. Ale strojovna s dvojicí ohromných parních strojů, to je neuvěřitelná krása! Mechanismus byl navržen a postaven na konci devatenáctého století a stále pracuje! Pouze parní stroje nahradila elektrická čerpadla. Ale původní stroje jsou krásné. Žádné počítače, čistá mechanika. To naši potomci nemohou pochopit, že takovou krásu nepohánějí žádné kouzelné krabičky…

HMS Belfast, lehký křižník, který je zakotven na Temži od roku 1971. Spuštěn na vodu byl v roce 1939. Zúčastnil bitvy u Severního mysu, kde potopil Scharnhorst. Také podporoval vylodění v Normandii. Po válce se zúčastnil války v Koreji. V padesátých létech byl přestavěn a modernizován. Vyřazen byl 24. srpna 1963. Pro nás suchozemce navštívit takovou loď s takovou historii je bezesporu zážitek. Loď je nádherně udržovaná. Angličané se potrpí na co nejrealističtější expozice, a tak tam v zubařském křesle sedí námořník a k tomu jde zvuk vrtačky, pekaři pečou chleba, strojníci ve strojovně obsluhují stroje, námořníci, kteří jsou mimo službu, hrají karty. Až potud je to krásné, ale absolutně jsem nepochopil, proč mají figuriny na hlavách odporné masky pošité perlami. Zeptal jsem na to jednoho z mnoha starých námořníků, kteří dohlížejí na loď, a ten mi řekl, že to má být podle nějakého dementního umělce karneval na lodi. Pro mne to byla jen dehonestace hrdinů, kteří na lodi sloužili a umírali. Kvůli zpevnění naší měny stojí vstupenka 560 Kč, děkujeme vám, pánové!

A pak jsme se odebrali na výstavu automobilů Aston Martin, která byla zdarma před Covent Garden. Byl tam i Aston Jamesa Bonda, i s kulomety. Toho kdybych vlastnil, neměl bych problém s Českou národní bankou!

*********************************************
LETADLA, MŮJ OSUD
V nakladatelství Svět křídel vyšla knížka Jana Čecha Letadla, můj osud.
Na rozdíl od předchozích knih s leteckou tématikou Droga zvaná letadla a Nazdar, orlové je tato orientovaná zejména na fotografie, kterých autor udělal za 45 let práce na letištích požehnaně.
Nosil s sebou fotoaparát a od sedmdesátých let dělal fotografie letadel kolem sebe a tak vlastně zdokumentoval, jak se časem měnily typy letadel, které na Ruzyň přilétaly. To, co bylo vrcholem techniky v sedmdesátých létech, dnes odpočívá na odstavných plochách, v lepším případě. V horším se změnily v plechovky piva, nebo limonád. Bohatý archiv fotografií a negativů byl naskenován.