Jestliže jsem si myslel, že mám s úředníky Councilu navrch, bylo to dětinské, nereálné a hlavně o něčem jiném. Hra o povolení pozemků téměř dohrána, pravda, ale byla tu nová zábava. Začala hra o povolení k výstavbě našeho domu. Nejprve plány zvrzal můj architekt, který je sice během dvou dnů opravil, ale já je musel zadat Councilu jako opravené, nikoli nové, abych nepřišel o čas, který staré plány v instituci již strávily a který se do čekací lhůty započítával. Ačkoliv úředníci staré plány ještě ani neotevřeli, zkrátka je ani neviděli, dalo jim to překrásnou výmluvu k jakémukoliv zádrhelu.

"Proč to není hotové? Asi to v kanceláři popletli s těmi starými plány."

"To už je po druhé. Poslouchejte, já si ty staré plány vezmu zpět, ať se vám to tu neplete."

"To nejde!"

"Proč ne? Stejně jsou k ničemu, jedete podle novejch."

"Protože už jsme je přijali a nové jsou jen opravou těch přijatých."

"Aha."

Na to se nedalo jinak odpovědět. Byrokratickou logiku to mělo a já měl své zkušenosti. Slovo "aha" používám k zmatení protivníka, když vůbec, ale vůbec ničemu nerozumím.

"Tak kdy mi to uděláte? Kdy to bude hotový?" zaškemral jsem.

"Příští týden!"

"Určitě?"

"Určitě... když to půjde."

To je taková ta odpověď se zadními vraty dokořán, a přitom spravedlivě úřední, vybalancovaná, zkrátka vám na klidu nepřidá, ale na druhou stranu také na starostech neubere.

Ještě horší jsou jednání po telefonu. Úřady zaměstnávají jako recepční andělské bytosti, jejichž hlas by obměkčil i srdce z kamene.

"Kempsey Council, jak vám mohu pomoci?" olízne vám to ucho

Bohužel, tyto nevinné bytosti nikdy nevědí, kde hledaný úředník je, kdy se vrátí a jestli vám zavolá. A když máte štěstí, že tam je, tak je většinou na telefonu a andělský hlas neví, kdy skončí. S odzbrojujícím ševelem vám může jenom slíbit, že vaši zprávu předá.

"Ano, jistě, dám vaše telefonní číslo navrch jeho papírů. Ne, to nemůže přehlédnout," říká ten milý hlas, lidsky teplý, a když trváte na tom, že počkáte, v mžiku vás přepne. Většinou na hudbu, ale můžete mít ještě větší smůlu a poslouchat sebechválu councilských odborníků, kteří, kupodivu, projevují tolik nadšení nad takovými vymoženostmi, jako je placení daní kreditní kartou, že se dá pochybovat o jejich mentální rovnováze. Čímž to pro vás končí. Pokud se k vám medový hlas vrátí, pak jenom proto, že slečna udělala chybu, zmáčkla špatné tlačítko, ale začít musíte stejně od začátku:

"Kempsey Council, how can I help you?"

Mnohokrát jsem měl chuť jí to říci, ale nejsem už nejmladší a lépe se ovládám. Jednou, v zoufalství, jsem vyhrkl:

""rosím vás, dejte mi kohokoli, kdo tam je."

"Z kterého oddělení?"

"Já stavím, teda rád bych stavěl, dům."

"Health and building? Town and planning? Or Bulding and safety?"

"Health and bulding, I guess."

"Tam momentálně nikdo není.Chcete počkat?" A už jsem poslouchal Wagnera. Já proti Wagnerovi nic nemám, ale je to hudba těžká, pompézní, kterou rád poslouchal Hitler a ten, jak všichni víme, se z toho nakonec zbláznil.

Dostat někoho z Councilu na telefon, zkrátka aby vám zavolal zpět, je úkol, s kterým si dodnes nevím rady. Dostat na telefon firmu, jakoukoliv, je snadné. Prostě zavoláte a když vám odpoví sekretářka s obligátní výmluvou, že ten který odborník tam není, stačí říci:

"To je škoda, já zrovna vypisuju šeky a chtěl jsem něco překontrolovat. To víte, já ty šeky nepíšu tak často, ale tak vám to pošlu až jindy, později."

Buď vám žádaný odborník zavolá do dvou minut, nebo slečna sekretářka najednou řekne:

"Jé, to máte štěstí, von zrovna přišel!"

Projednáte s odborníkem, co jste potřebovali, a on nakonec nervózně řekne:

"Co je s tím šekem?"

"Jo, nemohl jsem najít tvůj účet, nechtěl bys mi to poslat znova?"

Ozve se odkašlání, které zakryje zaskřípění zubů a pak:

"Jistě, pošleme to ještě dneska, ale to už je podruhý."

"Já vím, sorry, ale tentokrát to bude jiné."

A zase pošlete hovno, dokud se daný problém nevyřeší. To všechno jsem se naučil, ale jak dostat na lajnu úřad, majestát státu a byrokracie, naše "služebníky", to vám neporadím.

Snad jen že jsem to s tím stavěním vlastního domu přehnal. Zatím jsem nepostavil ani na kafe, natož dům...