25.5.2022 | Svátek má Viola


VZPOMÍNKA: Našinci a spolkaři

11.5.2019

Po měsíčním překonávání kopců a vodního toku se mi podařilo objevit se ve Vídni, kde mi do očí padly Vídeňské svobodné listy.

Jak dlouho mi chyběla čeština, jak dlouho jsem neviděl nic českého…

Hltal jsem všechny články, dokonce i stránku s inzeráty jsem přelouskal.

Udivilo mě množství spolků, propagujících ještě v sedmdesátých létech svou - pro mne prehistorickou – činnost, a docela mě šokovaly jejich názvy: Mladočeši, Staročeši, Spolek baráčníků a různé další cechy profesionálních řemeslníků, sportovní uskupení Sokol i Orel, snad i Dělnická tělocvičná jednota se tam nacházela. Komenského škola se též nenechala zahanbit a ohlašovala do světa své aktivity. Připadal jsem si jako u vidění, zdálo se mi, že jde o atmosféru spíše obrozeneckou.

Hodný pán, prodavač v obchodním domě, který mě ošatil, mi jako Mladočech vysvětlil: dva Češi musejí mít tři spolky – v těch dvou jsou sami a jenom v tom třetím se společně spolčují.

Ovšem na druhou stranu mne velmi překvapilo pokračování dobře známého Jiráskova Temna, které se v novinách objevovalo na celou stránku a které jsem samozřejmě hltal též. S podivem se toto ze školy profláklé veledílo dalo hltat naplno, neb některé pasáže v socialistickém vydání snad byly i pozměněné.

Kupříkladu činorodá aktivita jezuitského kněze Koniáše zřetelně ukazovala jeho snahu dostat až na samoty východočeského pohraničí kvalitní literaturu, zatímco německé brožurky nevalného charakteru sbíral. A hlavně po nocích psal, aby udržel český jazyk a aby příhraniční obyvatelé nepodlehli germanizaci.

Tohle jsme přece ve škole nečetli, že by nám snad předělávali i Jiráska k obrazu svému!?

Až v současnosti vylezlo na povrch, že totalitní systém upravoval i takováto díla českých velikánů…

A v JAR jsem se divil ještě víc – tam skutečně existoval Sokol, ovšem šlo o konzervativní přístup, hlásali novodobí propagátoři: tato organizace musí být pro všechny, hlavně pro ty, kterým chutná pivo! Tělocvična je fuj a žíněnky nejsou zapotřebí, tvrdili novátoři…

Zúčastnil jsem se jako nestranný pozorovatel i voleb, kde bylo nutno svrhnout „konzervy“ a nastolit nové a ničím neomezené pořádky. Funkci náčelníka si uvolil vzít na sebe, snad na pět let, jistý slovenský továrník, a proto musel být zvolen: kdo při volbě (platilo jen pro členy Sokola) napíše jiné jméno než tohoto dobrodince, jeho volební lístek bude skartován…

A divit jsem se nepřestal: měl jsem popsat atmosféru svobodných voleb na této valné hromadě, ale nějak mi to nešlo, když hladce zvolený vrchní cvičitel mi oznámil, jak je mu líto, že nejsem jejich členem: „…potom by som ťa mohol vylúčiť!“

Znal jsem dobře bývalého náčelníka Sokola, který mi vysvětlil, jak bylo těžké ustanovit Sokolskou jednotu v Johannesburgu, neb jedna skupina k oficiálnímu uznání nestačí. Proto se spojili s nejbližšími kolegy, takže teprve potom vznikla Župa Australská s hlavním sídlem v Kanadě.

Ještě zdarma se mi podařilo ohromit Valnou hromadu několika možnostmi k zamyšlení: přece se můžete scházet jako pivní spolek zvaný třeba Bivoj, nebo čímkoliv příhodným naznačujícím příchylnost k českému zlatavému moku, ale proč, proč tím musí trpět Sokol – tak slavná organizace, založená předobrým Němcem…

A i o něm jsem přemýšlel, když mě osud zavál do tyrolského údolí Oetztal, kde se dá najít i pomníček, darovaný americkými exulanty. Nápis v angličtině zmátl i moji mámu, která na přilehlé louce omládla a trhala petrklíče na skromnou kytičku pro tohoto tělocvičného velikána.

„Vždyť on nebyl žádný suchý patriot, byl to přece docela hodný člověk!“ komentovala, když zahlédla anglické slovo určené pro vlastence. On do Tyrol totiž jezdil na jakési ozdravné pobyty, kde si léčil nervy pocuchané zřejmě chováním českých cvičenců a při veletoči na bradlech o nestejné žerdi se asi neudržel a spadl do dravé říčky Áchy…

O skonu nejvyššího tělocvikáře, téměř buditele, se ale propagátoři moc nezmiňují, protože by tím popřeli hlavní heslo „v zdravém těle zdravý duch“.

Dokonce i v různých sokolských sloganech zazní i trochu militantně věta: „…a kdo se odrodí, čepelem v tu zrádnou hruď!“

Proto vcelku chápu rozporuplnou tradici našeho národa, která se snaží vyhovět každému jednotlivci, a proto ani EU nemůže našince sjednotit!