Vzhledem k tomu, že ani vypuštění raket Jars a Sineva, ani vypuštění Putinova nohsleda Kirilla Dmitrijeva do Washingtonu, dosud nepřinesly hmatatelné výsledky, bylo naléhavě zapotřebí vytvořit nový mýtus. A to nejen hororový příběh pro Západ, který se možná nebojí, ale především strašlivý mýtus pro vlastní zemi, aby mimochodem neztratila víru v zázračnou zbraň za zázračné peníze utracené za armádu.

Je to stejné jako před 80 lety, kdy Hitler a jeho druzi v berlínském bunkru až do posledního dne věřili v zázračnou zbraň a vštěpovali tuto víru i svým lidem. I když Putin zatím stále vylézá z bunkru a propaganda funguje, jak má.

Je nemožné pro to vymyslet něco lepšího než raketu „Burevestnik“. Zvláštní shodou okolností byla testována 21. října, přesně ve chvíli, kdy se Trump odmítl setkat s Putinem v Budapešti. A asi nikdo si nevšiml výsledků testu. Vladimír Putin to o několik dní později oznámil světu a zdůraznil, že ruské jaderné síly jsou nejlepší na světě. Pro větší přesvědčivost o tom informoval náčelník generálního štábu Ruské armády generál Valerij Gerasimov. Možná si některý z organizátorů akce myslel, že to z jeho úst bude vypadat přesvědčivěji.

V historii sovětských i ruských ozbrojených sil se náčelník generálního štábu nikdy nezabýval takovými otázkami. Testování nových zbraní je především v pravomoci náměstka ministra obrany pro vyzbrojování a vrchních velitelů ozbrojených sil. V roce 2018 o takové záležitosti informoval místopředseda vlády Jurij Borisov a to velmi přesvědčivě.

Kdyby byl úspěch testů Burevestnika pravdou, pak by to řekl každý jiný, ale ne generál Gerasimov. Putin se však rozhodl pro něj. Zřejmě proto, že Gerasimov má hodně zkušeností. Během několika dní osvobodil Kurskou oblast a vykonal mnoho dalších takových „činů“. Takže vzdálenost 14 000 kilometrů pro něj není problém a 15 hodin není limit. A nikdo se ho neptal, odkud ten Burevestnik vzlétl a co dokázal zasáhnout? Zřejmě taková otázka nebyla v protokolu stanovena.

Teoreticky je vytvoření takové střely možné. V praxi je to však nesmyslné a nevytváří to žádné výhody oproti stávajícím typům zbraní a je to v rozporu s řadou mezinárodních smluv.

Ale protože žádná právní omezení nikdy nebyla pro Rusko překážkou, celá pointa je jiná.

Pokud taková střela vznikne, musí projít řadou testů, počínaje testováním motorů. Na druhé straně bude test takového motoru v případě poruchy doprovázen nehodou následovanou radioaktivní kontaminací oblasti, ke které došlo v roce 2019 v Severodvinské oblasti. A úspěch bude poznamenán uvolněním radionuklidů do atmosféry, které je FYZIKÁLNĚ NEMOŽNÉ skrýt. Úspěšný test takové střely z hlediska fyziky je doprovázen únikem radionuklidů po trase letu střely a radioaktivní kontaminací v místě jejího pádu. O tom jsem psal již mnohokrát.

Mimochodem, je třeba přiznat, že druhý faktor potvrzující test ještě nebyl zpochybněn. Pokud tedy raketa 21. října uletěla 14 tisíc kilometrů za 15 hodin, znamená to, že po této době někam spadla a něco infikovala. Protože o tom není nic známo, není se čeho obávat. A také se čím chlubit.

A první faktor, radionuklidovou stopu po trase letu, se znalci rozhodli vyvrátit. Další věc je, že je zbytečné vyvracet jeden z faktorů, pokud není možné vyvrátit oba. To by však mělo být přičítáno specifické ruské mysli.

Ruští vědci údajně vytvořili reaktor, který při použití v raketovém motoru nezanechává v atmosféře stopy. A zmiňují se o reaktoru s rychlými neutrony. Reaktor tohoto typu je bezesporu nejkompaktnější. Ale pokud si pozorně přečtete argumentaci, reaktor tohoto typu má jinou pracovní tekutinu - tekutý kov. Navíc v SSSR a v Rusku existují negativní zkušenosti s provozem reaktoru tohoto typu na jaderných ponorkách a to je dostupná informace.

To však neznamená, že vzduch pro motor není ohříván v pracovní oblasti reaktoru, a proto není kontaminován. Teoreticky lze tento problém vyřešit. V tomto případě je však zapotřebí úplně jiný reaktor, dvouokruhový reaktor, s tepelnými výměníky a s jinou hmotností.

Navíc to naznačuje další problém, který dosud nikdo nezmínil. Střela s plochou dráhou letu Burevestnik by v tomto případě měla být vybavena elektronikou odolnou proti radiaci, která se používá v kosmické technologii a u mezikontinentálních balistických raket. Čili údajné vynikající vlastnosti Burevestnika jsou pouhou fikcí.

Samozřejmě, že jsem neřekl nic nového. Lhaní je ruskou normou. Politická korektnost některých médií je ještě větší. Překvapivé je však něco jiného. Postoj ruské vědecké komunity. Koneckonců, celá tato mytologie skoncuje se zbytky jeho pověsti. Vzpomínám si na 1. březen 2018, kdy se po podobné multimediální lži Vladimíra Putina našel pouze jeden korespondent Ruské akademie věd, který to komentoval takto: „Věda to neví, ale prezident to ví lépe.“ Takhle žije tato země a její lid. A nemohou a nechtějí žít jiným způsobem.

Autor je ruský podnikatel žijící v ČR