Tak zažil jsem už v životě leccos, ale občas se pořád nestačím divit. Před pár dny najednou na mne z televize a novin a na internetu raketově vyběhla informace oznámení, že se utvořila „koalice ochotných“. ČTK nám sdělila, že britský sdělila, že Starmer telefonicky informoval amerického prezidenta Donalda Trumpa o sdělila, že „koalice ochotných“ . Tedy skupiny zemí připravených zúčastnit se případné mírové mise na Ukrajině po zastavení bojů. Trumpovi rovněž Keir Starmer podle agentury Reuters řekl, že Ukrajina musí mít co nejsilnější pozici, aby dosáhla spravedlivého a trvalého míru s Ruskem. ,
To jsou mi věci! Pokud si pamatuji tak už od roku 2014 , ale hlavně od roku 2022 kdy vypukl naplno konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, byl každý, kdo se opovážil jenom špitnout cosi, že bychom se s Ruskem měli přece jenom nějak dohodnout, a že celý ten problém není tak einfach jak nám to Joe Biden, Ursula von der Leyen i premiér Fiala vysvětlují, byl bryskně označen za „ chcimíra“ . Což v novořeči pokrokové západní levice byla nadávka drsnější než nacista, rasista, homofob a vůbec nepřítel světového lidu míru a pokroku. Podle pokrokové části Evropy a našich pokrokářům doma, byl Donald Trump do voleb v USA přímo světovou ukázkou toho ,jak takový zločinecký „chci mír‟ vypadá.

A najednou přišel zázrak. Snad někdo někde odšpuntoval nějakou tajnou láhev s politickým džinem, jako ve filmu: Hop a je tu lidoop a najednou je, když vyhrál volby v USA, Donald Trump postaven do čela všech těch „správňáků‟, co si už dávno přejí, aby byl na Ukrajině mír . A jsou ochotni udělat všechno pro to, aby už ta válka skončila. Jo, hlavně se neptejte, co všichni dělali pro mír na Ukrajině od roku 2014, když to začalo.

Jestli to takto půjde dál, obávám se, že se naše děti a vnuci dožijí okamžiku, kdy budou do učebnic a na webové stránky povinně vlepovat a vkládat kladný státnický obraz Donalda Trumpa, za kterým stojí ten náhle nový spolek zvaný „koalice ochotných‟. Poněkud mi to v obráceném gardu připomíná mé mládí v základní škole, když jsme nejprve trhali z učebnic občanské výchovy a dějepisu fotografie generálního tajemníka soudruha Slánského. A pak, přičemž některé postarší soudružky z Uličních výborů KSČ při sledování této hrůzy hlasitě plakaly, jsme dokonce vytrhávali nejen fotky, ale i celé stránky fotky, ale Sluníčku světového míru samotném generalissimu, soudruhu Josifu Vissarionoviči Stalinovi. Jak napsal Karel Havlíček Borovský: „tak to chodí na tom světě, každého dne jinak, dneska tě mají za svatého, zítra si jimi sviňák „. Na dnešním příkladu amerického prezidenta Trumpa nám historie dokazuje, že to může být i obráceně, a že z největšího sviňáka a zločince se najednou stane vůdce „nás však pokrokových“.

Mám ovšem jen takový malý problém. Není mi jasné, co ta „koalice ochotných“ vlastně vyjadřuje a k čemu je vlastně ochotná. Najednou, až na některé mluvící hlavy v naší televizi a také v Evropském parlamentu, zmizel politický slogan: „spravedlivý mír“. Tedy jen jiný výraz pro heslo :„naprostá porážka Ruska“ , na což jediné jsme byli ochotni přistoupit. Ten spravedlivý mír znamenal, že se z nějakého důvodu, snad vlivem našich skvělých pokrokových myšlenek a pronášených modliteb a zaklínání na všech možných konferencích, se jistý Vladimír Putin psychicky zhroutí. Stáhne svá vojska z Ukrajiny a po kolenou se bude plazit z Krymu až na centrální náměstí do Kyjeva a bude zde tlouct hlavou o zem a žádat o odpuštění všech svých hříchů. Aspoň to tak ještě před pár týdny mělo vypadat v budoucnosti podle vyjádření zásadních a pokrokových evropských politiků.

Pokud ovšem jsme najednou vypracovali plány, které by pomohly „zajistit Ukrajinu na souši na moři i na nebi případě mírové dohody s Ruskem (jak zní oficiální vyjádření) , asi se něco stalo. Nejvíce mě pobavilo ono :„na nebi“ ,což vypadá jako kdybychom se najednou v nestřeženém okamžiku prořekli a přiznali si, že jsme křesťani. Ačkoliv donedávna byli všichni katolíci i protestanti prostě „ fuj.“ Navíc jsme také poněkud rozesmála představa, jak Putin v Moskvě omdlí strachem , když se dozví, že tato skupina ochotných (prozatím není jasné k čemu ochotných) je schopna poslat jako mírovou misi na Ukrajinu 10 000 vojáků. Tady se zřejmě projevuje skutečnost, že v našich poměrech jsou ministryně války vždycky pouze ženy bez jakékoliv vojenské zkušenosti a předsedové vlád jakbysmet. On by se totiž i obyčejný absolvent poddůstojnické školy ze skutečné armády zeptal, jestli nejsou plánovači poněkud padlí na hlavu, kdy si myslí, že 10 000 vojáků může být něco platno na vojenské linii dlouhé 2000 km. Na jejíž druhé straně stojí asi jeden a půl milionu ruských vojáků.

Tím prohlášením tak nějak celá ta „skvadra ochotných“ tiše přiznává, že blábolení o tom, jak Rusové bezpodmínečně stáhnout všechna svá vojska z území Ukrajiny a tvrdě zaplatí za rozpoutání této války, byla zbožná přání. A neměla s realitou nic společného. V čemž naše zásadní a statečné bojovníky proti Putinovi nepřesvědčilo ani několik set tisíc padlých a zmrzačených za 20 let války, která na Ukrajině trvá.

Mimochodem, na začátku tohoto konfliktu řekl ruský car Putin, že tuto válku povede v klidu stejně tak dlouho jako vedlo Rusko pod vedením cara Petra Velikého v tzv. švédské nebo též severské války v letech 1700 až 1721.
Teď když to píšu, si telefonují Putin s Trumpem a většina obyvatel zeměkoule čeká s napjatým a ušima a vyvalenýma očima, jak to vlastně dopadne.

Zajímá li vás historie Ukrajiny a válek, kterých jsme se tam my jako Češi a Čechoslováci zúčastnili, zbývá mi pár poledních výtisků knihy Život, boj a smrt: Češi a Slováci pod sedmi vlajkami 1914-1920

https://www.dobreknihkupectvi.cz/zivot--boj-a-smrt/