VÝROČÍ: Unipolární svět skončil – už dávno
Čínská lidová republika oslavila 80. výročí porážky Japonska. To kapitulovalo poté, co na ně USA svrhly dvě jaderné pumy – na Hirošimu a Nagasaki.
Média publikovala zprávu o vojenské přehlídce čínské armády k 80. výročí porážky Japonska. Mimochodem, o tom, že Japonsko kapitulovalo po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, se v článcích vůbec nehovoří. De facto tak popis této události zcela ignoruje fakt, že zásadním faktorem porážky Japonska byla vojenská síla USA a definitivní tečku za touto válkou udělaly právě americké jaderné bomby.
V Pekingu se tedy slavilo. Na náměstí Nebeského klidu usedlo dle zahraničních médií do lóží celkem 26 zahraničních hlav států. Mezi nimi byl ruský prezident Vladimir Putin či severokorejský vůdce Kim Čong-un. Jedna z fotografií ukazuje, jak společně s hostitelem, v podobě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, všichni tři kráčí bok po boku na červeném koberci… „Kéž prezident Si Ťin-pching a úžasný čínský lid zažijí skvělý a dlouhotrvající den oslav. Vyřiďte, prosím, mé vřelé pozdravy Vladimiru Putinovi a Kim Čong-unovi, s nimiž intrikujete proti Spojeným státům,“ napsal Trump.
Co na tento komentář amerického prezidenta Donalda Trumpa říci? Svět se zásadně změnil. Není to ale jev jakoby spadlý z nebe 2.9.2025! Proti koalici Západu na čele s USA totiž vyrostla vojenská moc komunistické Číny systematickou činnosti čínského průmyslu, vědy a techniky obecně. Pokud se dnes podíváme kamkoliv – naprosto nezaujatě a oproštěni od propagandy pokrokářského Západu – zjistíme, že Čína už dávno dobyla značnou část světa. Ekonomicky si de facto podmanila většinu afrických států, od kterých nakupuje suroviny, které potřebuje. Pokud Trump uvalí na Indii clo ve výši 50 %, těžko může očekávat, že mu Indie „padne k nohám“. Naopak, opět jí nezbude nic jiného než se spojit se svým rivalem Čínou. Komentáře, které kriticky hodnotí Trumpova cla vůči Indii jsou tak zcela na místě. Indie je doslova „vehnána“ do hlubší spolupráce s Čínou, s níž jí spojuje i účast ve sdružení států BRICS.
Indie, Čína a Rusko dnes tvoří jakousi „novou“ osu proti Západu. BRICS je společenstvím států, které reprezentuje téměř polovinu lidské populace na Zemi a více než čtvrtinu HDP všech států světa. S vojenskou silou Ruska (jaderná supervelmoc), Číny (jaderná velmoc) je pak toto sdružení rovnocenné státům NATO. A opět je třeba zdůraznit, že to není jev letošního výročí konce II. světové války v Tichomoří.
Oslav konce války v Číně se zúčastnil i slovenský premiér Robert Fico. Sklidil za to zásadní kritiku všech komentářů tak zvaně prounijních sil. Fico si popovídal nejen s ruským prezidentem, ale též s čínským či tureckým (autokratickým čili diktátorským?) prezidentem a v pátek 5.9. se má sejít na slovensko- ukrajinských hranicích i s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Jistě mu bude tlumočit to, co Putin říkal ohledně ukončení války na Ukrajině. Ono je totiž velmi hezké házet na Fica špínu za „podlézání“ Rusku a Číně, když právě tento osobní kontakt může hrát velkou roli při řešení války na Ukrajině. Mimochodem, rudý koberec přivítal i Putina na Aljašce, protože i Trump moc dobře ví, že bez jednání s Ruskem se žádného pokroku k ukončení války nedosáhne.
Závěr – unipolární svět po rozpadu SSSR a „tábora míru a socialismu“, v němž USA jednoznačně dominovaly, je definitivně minulostí. Zájmy Ruska, Číny a Indie se dostávají do rozporu se zájmy Západu zejména v důsledku ekonomických a bezpečnostních nároků těchto států. EU se stále snaží Číně nadbíhat vzhledem k tomu, že je dovoz z Číny pro státy EU velmi důležitý. Uvolnění v oblasti investic v Číně vedlo po pádu SSSR k převodu „špinavých“ technologií do Číny, protože EU si vytyčila standardy ochrany životního prostředí a nyní „ochrany“ klimatu, které prodražují výrobu a vedou k likvidaci konkurenceschopnosti na světových trzích. Sázka na konfrontaci s těmito státy se ukazuje jako chybná a neposkytuje dnes Západu žádné zásadní výhody. Trump to moc dobře ví, a proto se snaží blok Ruska, Indie a Číny rozdělovat. Ne vždy se mu to ale daří, protože moc USA se oproti devadesátým letům minulého století výrazně snížila.
Jinak ovšem považuji Trumpa za člověka, který se snaží pro USA udělat to nejlepší. Je to rozhodně prezident, který je akční na rozdíl od senilního Joea Bidena, do kterého si i jeho spolustraníci kopli teprve tehdy, když jeho „náhradnice“ projela volby.