VÝROČÍ: Izrael 1948 - 2013
Nedlouho před tím, než jsem se já v šestapadesátém narodil, oslavil on dětský věk. Osm let. Měl za sebou první ze série válek, v nichž byl nucen bránit svoji existenci. A další před sebou.
Dnes (15/4) má jiné narozeniny. Úctyhodné, seniorské. Stát Izrael existuje na politické mapě světa šedesát pět let.
Je to hodně? Málo? Zbytečná otázka. Mnohem důležitější je, co za tu dobu bylo na území moderní židovské republiky vykonáno.
A tady jsme svědky novodobého zázraku.
Považme. Bezprostředně poté, co byl v Tel Avivu stát vyhlášen, byl vojensky napaden. Sousedními i vzdálenějšími arabskými státy. Přesile se dokázal ubránit – v Izraeli dobře vědí, že díky účinné československé pomoci. Nečelil jen této válce, ale také totálnímu arabskému ekonomického bojkotu. Nepodlehl. To samo o sobě je hodno úcty a obdivu.
Důvodů k pokloně je ovšem víc.
Primárním smyslem vzniku Izraele byl návrat Židů, dosud rozptýlených v diaspoře na všech kontinentech, do jejich historické pravlasti. Tato prostá věta v sobě skrývá obrovité úsilí. Zkusme si představit, že by se do Československa v letech 1918 – 1928 vrátil milion dvě stě tisíc Čechů a Slováků z desítek zemí světa – a tito navrátilci by v drtivé většině neuměli česky nebo slovensky. Právě takový je počet Židů, kteří se vrátili v letech 1948 – 1958 na území nového státu. Bylo nutné je ubytovat, finančně a sociálně zabezpečit, naučit moderní hebrejštině, zařadit do společnosti, která byla více než v jakékoli jiné zemi společností v pohybu.
Stát Izrael bylo nutné budovat a současně bránit. Přenesnadný úkol. Jedna prohraná válka by znamenala, jak napovídá prostý pohled na mapu regionu, konec tohoto ministátu v moři arabských nepřátel. A když už otevřeme atlas, můžeme si všimnout, kolika procenty úrodné půdy tento ministát disponuje – v porovnání s plochou, kterou zaujímá poušť. A zamyslet se nad tím, jaká výzva je v této skutečnosti obsažena.
Šedesáté páté výročí je především příležitostí k zastavení a ohlédnutí. Jakým státem je moderní židovská republika dnes? Navzdory gigatickým obtížím, jež provázely její zrození, a neskutečně komplikovaným startovacím podmínkám vidíme demokratický, ekonomicky, technicky, vědecky a kulturně vyspělý stát. V mnoha oborech dosahuje světové úrovně. Přitom jde o stát v nejlepším slova smyslu normální – se všemi klady i problémy, jež jsou nedílnou součástí každé standardní demokracie západního typu.
Ráj, autentický ráj, není v žádné zemi na světě. Ani v Izraeli. Právě tam, možná více než kde jinde, platí: jenom prací, prací a zase jen prací bylo možné vybudovat stát takový, jaký je. Druhou částí spojitých nádob ovšem byla, je a zůstává účinná obrana.
Co si mohou Izraelci říci nad pohárem galilejského vína k šedesátému pátému výročí vzniku svého novodobého státu? Jednu krátkou, nicméně všeříkající větu:
DOKÁZALI JSME TO!