29.3.2024 | Svátek má Taťána


VÍKENDOVINY: Půjdem spolu do Betlehema (2.)

28.12.2006

"Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvyšuješ radost, veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil za midjanských dnů. Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. Jeho vladařství vzroste a pokoje nebude konce, (bude vládnout) na Davidově trůně a v jeho království, on je upevní a utvrdí právem a spravedlností od tohoto času až navěky! To způsobí horlivost Hospodina zástupů. "
Iz. 9, 1-6

Izajáš praví, že "lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo", což zní moc hezky a poeticky, ale já vidím pendrek skutečně. V basilice Zrození Krista je tma jak v ranci. Zvláště v té její úvodní části.
Vstup do chrámu Narození Páně je skutečně velkolepý. V tom nelže žádný průvodce. V praxi si ovšem musíte dát pozor, abyste si hned za vstupní brankou nenabili hubu. Venku totiž svítí slunce a odráží se od světlé kamenné římské dlažby a uvnitř je tma jako. . . jako. . . . třeba jako v jeskyni.
Koukám, koukám a vidím, že nic nevidím. Takže, jak jsem si to přečetl v tom slovenském bedekru? Co že bych měl vidět a vědět?

"Štyri rady po 11 monolitných stľpov - pôvodne pozlátených - nesú strechu. Dva otvory v dlažbe strednej lode dovoľujú pohľad na mozaiky 60 cm nižšie ležiacej podlahy kostola z roku 325, kedy tu začala stavať chrám byzantská cisárovná Helena za pomoci manžela Konstantína I. Dnešná bazilika z čias cisára Justiniána stojí akoby zázrakom. Keď Peržania pri vpáde do Betlehema zbadali nad jej vchodom reliéf troch kráľov oblečených v im podobných orientálnych odevoch, mysleli si, že sú to ich krajania a baziliku nezničili."

Takže aha, ta díra, co jsme do ní málem po vstupu spadli, je tady tedy zcela určitě schválně. Hledám sloupy, když je jich tolik, musí tu někde být vidět. Oči oslněné blízkovýchodním sluníčkem, které se na nádvoří před vchodem znásobovalo, si zvykají jen pomalu. Takže raději postojím a počkám.

Radím i vám, vstoupíte-li ze záře blízkovýchodního slunce do tohoto kostela, zastavte se. Postůjte a můžete třeba i meditovat. Nebo dělat, že meditujete. Ale hlavně si musí oči zvyknout na šero, v kterém se octnete. Po chvíli konečně kolem sebe uvidíte dvě řady více než tisíc let starých sloupů s téměř nezřetelnými malbami, uprostřed sálu ze stropu visí jen mdle blikající světla v zlatých nádobách. Někde před vámi se ozývá nábožný zpěv.
Zaposloucháte se tedy, vstřícně naladěni, do hudby a zpěvu. Podvědomě očekáváte nějaký starodávný středověký chorál, jistěže katolický, když jsme na místě zrození Páně. Ale chyba! Sluch slyší něco jiného, než by očekával, a zrak rozpoznává v hlavní chrámové lodi nezaměnitelné pravoslavné ikony. Betlehem 2 - 1 Kdybych nevěděl, že je to betlémský chrám Zrození Páně, myslel bych si, že je to pravoslavný kostel někde v Jaroslavlji. Popové se míhají sem a tam. Jak jsme informováni, někteří z nich arménští a někteří pravoslavní. Nebo řeckoortodoxní? Čort znájet.

V rohu dvou protilehlých lodí tak jako v každé pravoslavné "cerkovi" stojí stojan s pískem a držáčky na svíčičky, které se zapalují na jedné straně za živé a na druhé straně za mrtvé. Tenké svíčky hoří, ruský zpěv se mísí s arménským, všepřítomné babky s ječivými hlásky, které najdete ve všech křesťanských kostelích světa i kdyby ten kostel byl na severním pólu, zpívají chorál. A většina návštěvníků marně hledá vstup do míst, kde se narodil Kristus.
Hledám, s papírovým průvodcem v ruce, kudy vede vchod do podzemí. Ruší mne, že na to nevidím a taky pobíhající chlapi v černých sutanách. Zjišťuji, že chrámové lodi mají několik východů pánbůh ví kam. Pán Bůh to ví, já to nevím!
Má to být nenápadné a úzké a strmé schodiště, vedoucí někam dolů. Hele, tady něco je, vypadá to tak na vstup do sklepa, nebýt toho mramoru a vyřezávaných reliéfů kolem. Nahnu se přes zábradlíčko, opřu se rukou o mramorový reliéf na stěně, abych se podíval, kam ty strmé schody vedou a zůstanu tak dalších deset minut.
Betlehem 2 - 2Ne že by mne to bavilo. Ale on se v tom okamžiku z podzemí vynořil nekonečný zástup štěbetajících Asiatů - tedy spíše Asiatek - s jednotnými kloboučky na hlavách a milionem fotoaparátů a kamer kolem krku. Nohama zapřen o podlahu, břichem zavěšený za litinové ozdobné zábradlí, rukou zaháknutý ve staletí starém reliéfu čekám, až se ta asijská záplava přežene.
Později, až se dostanu dolů, mi nebude jasné, jak se takové množství Japonců mohlo vejít do tak malé jeskyně. Na obrázku  je reliéf nad vchodem do jeskyně, kde se narodil Kristus. Jak polostojím a polovisím, tak si mohu zblízka prostudovat nejen krásnou kamenickou práci, ale i prohlédnout nedbalou "eleganci", s jakou je do mramoru připevněn šrouby a držáčky z místního Baumaxu kablík přívodu elektřiny.

Konečně je žlutá záplava pryč! Po strmých schodech sestupujeme dolů a dolů, až se ocitáme v něčem - omlouvám se hluboce věřícím čtenářům -, co nejspíš na první pohled připomíná chodbu ve starém budapešťském v metru, v kterém se přehnal požár. Betlehem 2 - 3 Ale není to pomocný tunel na hloubení metra. Je to skutečně Jeskyně narození "Páně". Pro vaši představu, jeskyně je jen 12 metrů dlouhá, má skutečně tvar tunelu a je jen 3 metry vysoká.
Mám silné obavy, že tady ty jesličky a chlív původně nemohly stát . Jak by se sem dostal ten osel po těch klouzavých strmých schodech, a to už raději neuvažuji o tom volovi, který v té jeskyni prý byl taky. A nebo to tady před těmi dvěmi tisíci lety fakt vypadalo úplně jinak. Jo, jo, tak to bude!
Protože tady totiž skutečně několikrát hořelo, a tak jsou původní stěny na stropě obloženy izolací a zpevněny ocelovou vyzdívkou, takže hoši z Metrostavu by se tady museli cítit jako doma. Tedy přesněji jako na směně. Tedy až na tu výzdobu ve spodní části. Přes stále jemně zavánějící zápach po posledním požáru co tu byl, zmocní se většiny z nás síla místa a jeho kouzlo. Genius loci není něco, co si staří latiníci vymysleli. Ono to fakt funguje. Stojíme na místě, kde se prý narodil Ježíšek. Jesus Christus. INRI - "Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum", česky Ježíš Nazaretský, král židovský. Jak prý dal nad jeho hlavu na kříž napsat posměšně Pilát Pontský.
Betlehem 2 - 4Tadyhle prý stály jesličky, tam, jak je na zemi ta čtrnácticípá hvězda ze stříbra, na niž všichni klademe ruku. Nad hvězdou plane věčné světélko.
Tedy ona byla původně, někdy od 17. století, ze zlata, ale někdo ji ukrad a tak ji v devatenáctém století nahradili růžicí ze stříbra. (Toto je informace pro české novináře, tedy hlavně novinářky, a morálně gigantické intoše, co neustále plodí články a úvahy o tom, jak byli lidi dřív mravní a slušní a hodní a dneska že už od útlého věku mládež kouří, fetuje, smilní, krade. . . - další si doplňte.)
Jako všude v této Svaté zemi si můžete prohlédnout vše z blízka a většinou se i všeho dotýkat. A tak většina z nás, křesťan, nevěřící pohan i žid, poklekne a dotkne se rukou stříbrné růžice v místě, kde se Spasitel narodil. To není jako u nás, kde je všechno zakázaný, aby měli zakazovatelé co hlídat a koho buzerovat.
Položil jsem ruku na onu hvězdu, tak jako tyto dvě poutnice a snažil si vybavit text: Ruka se dotýká stříbrné růžice a hlava se snaží vzpomenout:
Betlehem 2 - 5


"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení. "

Když andělé odešli od pastýřů do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: "Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!" Pospíchali (tam) a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno.

Všichni, kdo to slyšeli, podivovali se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.

Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Lk 2, 1-20

Kousek naproti hvězdě je místo, kam vedou dolů další tři schody a kde prý podle tradice stáli "Tři králové - mudrci". Betlehem 2 - 6
Postojíme tedy ještě nad místem, kde byl Ježíšek vložen snad do jesliček (podle české verze), snad do žlabu, aby na něj dýchali čtyřnozí svědci jeho zrození, než vydáme se ven.
Z jeskyně vede několikero dveří do dalších částí podzemí. Většinou se pak vyjde po schodech do celkem moderního kostela sv. Kateřiny, kde se uchovává ono "betlémské světlo", co se vozí po Evropě o Vánocích.
Šup, rychle skrz kostel a zase dolů do jeskyň. Tam dole jsou hotové katakomby. A zima. V kapli Neviňátek není kvůli kýchání a smrkání slyšet, co se povídá ošklivého o Herodesovi.
Jedno je fakt zajímavé, toho Heroda nemají rádi ani křesťani, ani židé. No a nakonec ani Římani ho neměli rádi. Ten chlap se nikomu nezavděčil, a jaký to byl velký král. Z jeho osudu by si měli vzít ponaučení i dnešní politici.
Kaplí sv. Josefa a sv. Hieronyma už skoro probíháme. Do tmy musíme být z palestinských území pryč. A ještě musíme k Palestincům. Pohyb, pohyb!

Není čas ani na Mléčnou jeskyni, kde panna Maria kojila před tím, než rodina utekla do Egypta.
Ještě jednou projdeme do katolické františkánské části sestavy chrámů, poněkud příliš moderní, pohlédneme naposledy na posvátný betlémský oheň a vycházíme na sluncem zalitou apsidu.
Všude je mír a klid. Ale jen kousek od nás je stále intifáda a intifádou zasažené město vypadá, jako by je zasáhl mor. Jen tady je kousek míru uprostřed dnešního pokračování staleté války.
Okouzlen tichem a klidem prohodím pár slov a tom, jak krásně zde, v bazilice Zrození Páně žijí příslušníci rúzných národů a náboženství pospolu a jsem věcně místními informován, že zrovna nedávno se tady ti pobožní mniši všech tří křesťanských církví porvali v kostele o nějakou pitomost jako koně.
Patio katolické části basiliky Narození Páně je vhodné k rozjímání. Klenuté sloupoví po stranách, zurčící voda v kašně a klid a mír. Všude jsou vyobrazeni Panna Maria, Josef a jistě že hlavně ten židovský chlapeček Josua, zvaný česky Ježíš Kristus, prý z panny zrozený.
Tahle místa na člověka zapůsobí. Tak jako třeba Via Dolorosa vedoucí arabskou částí starého Jeruzaléma anebo pohled z hory Olivetské. Či schodiště, kterým vedli Krista k domu Kaifášovu.
Protože tahle země a tahle místa působí na každého. A kdo nevěří, ať tam běží. Projdete-li Galilejí a Judeou a navštívíte-li horu Carmel a další, přestanete pochybovat o tom, že existoval člověk jménem Ježíš. Budete-li ovšem potom věřit, že to byl syn Boží, to už záleží na každém z nás. Fascinující je, že samotní Židé, když s nimi mluvíte, nikterak nepochybují o tom, že Ježíš existoval. I muslimové tvrdí, že byl druhým jejich nejdůležitějším prorokem. V čem je tedy problém? Ve všem!

Našinec pocházející z národa, který má za sebou staletí husitských válek a reformací a protireformaci a revolucí a tak vůbec, údajně příslušník nejateističtějšího národa v Evropě, prostě musí začít přemýšlet také nad dalšími věcmi.
Jak by to třeba dopadlo dneska, kdyby se narodilo takovéhle malé děťátko. Další Spasitel. Přemýšlejme. A začněme do matky, neboť jak říká římské právo: "Matka vždy jistá, otec vždy nejistý."
V Evangeliu svatého Lukáše se píše:
4. Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy),
5. Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.
6. I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.
7. I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.

V původních textech Bible je prý ono slovo "panna" používáno spíše ve významu "hodně mladá dívka". Asi něco jako u nás, když naši předkové říkali, že chodí za holkama. Za holkama, které byly "holé". No, nedumejte a netvařte se tak, na hlavě né!
Židovská nevěsta v té době, jak dosvědčuje třeba Flavius, měla v průměru 12 až 13 let. To rozmezí se ví docela přesně, protože dokud jí nebylo 12, 5 roku, tak se jí otec nemusel vůbec ptát na to, koho jí přivedl za ženicha, kdežto do od tohoto datumu ano. Ve čtrnácti letech, jak praví židovské i římské spisy, už byla dotyčná, pokud byla neprovdaná, považována za "starou pannou".
Znamená to tedy, že podle dnešních, křesťanských zákonů, protože naše zákony jsou vlastně římsko-křesťanské zákony, byla matka hodně nezletilá. A co údajný otec Josef? Židovští mládenci se ženili ve věku od 18 do 24 let. Žádné výjimky se nepřipouštěly. Povolání otce bylo tesař, ale sociální situace jeho i rodiny byla silně nedostatečná. Viz příhoda s chlévem. Kdyby byl na sociálním žebříčku výše, jistě by jej vzali, zvláště když byl z význačného rodu Davidova, někam na byt. I když bylo přeplněno. Nestalo se tak. Skončili v nedostatečných sociálních a hygienických poměrech. V chlévě!
V dnešní době by po porození děťátka mladistvou, řekněme 13letou dívkou a navíc ve chlévě, začal tanec. Dítě by bylo zcela jistě matce odebráno a předáno do nějakého ústavu k výchově. Nezletilá matka, která navíc není schopna přesně a konkrétně popsat, s kým to dítě má, by byla sama zralá na ústavní výchovu. Zvláště, pokud by vykládala o otci jako o "Duchu svatém". To by v očích dnešních úředníků, policajtů a sociálních pracovnic vypadalo nejspíše na přezdívku nějakého šéfa drogového gangu. Myslím, že by matka pravděpodobně skončila v pasťáku. Skoro určitě.
Její partner, i kdyby se zjistilo, že má pravdu, že není otcem a že s dotyčnou neobcoval, by byl pravděpodobně obviněn z ohrožení mravní výchovy nezletilé, neposkytnutí dostatečné péče, ze záměrného lhaní úřadům a pokud by u toho byla nějaká ta pořádná "sekyrnice", co jsou na českých ale i vůbec na evropských sociálních úřadech tak oblíbené, těžko by se vyhnul z obvinění spolupachatelství anebo krytí sexuálního zneužití osoby blízké a jistě by se objevilo obvinění z "pedofile" . Protože s někým to dítě ta holka mít musela. Omlouvám se křesťanům za tyto myšlenky. Mohou jim připadat rouhačské. Ale jsou bohužel naprosto pravdivé.
Zdá se vám ta úvaha jako rouhání? A jako úplná hovadina? Nebo si myslíte, že jsem se zbláznil? To já ne, to se zbláznil svět kolem nás a my jsme si toho nevšimli!
Ale zpět do Betléma! Odcházíme z chrámu nádvořím pod sochami svatých a za námi zazní : "Dominus vobiscum" - Pán s Vámi. Betlehem 2 - 8

Obracím se a úklonou hlavy děkuji mnichovi v sutaně opásané provazem a myslím si: možná to budeme potřebovat. Jsme pozváni - dobrovolně-povinně - k Palestincům. Na hrobku Rachel a na pastviny, kde pastevci prvně spatřili anděly zvěstující narození Spasitele, už bohužel nedojde. Neb je intifáda. A po pravdě řečeno toho už taky máme plný kecky. Takže rychle k Palestincům a pak do hotelu.
Obklopeni samopalníky, už klidnějšími, nastupujeme na náměstí Jesliček (zvané též v překladu "náměstí Žlabu", protože Ježíšek byl položen podle některých překladů "do žlabu") do autobusu. Na minaretu je muslimský půlměsíc, na střechách některých domů svítí velké kříže. To znamená, že v nich poskytují noclehy poutníkům-křesťanům. Jakým, proboha, když jsme tady, až na ty Asiaty, sami?

(úryvek z připravované knihy "Přejdi Jordán")
První díl zde, pokračování příště

Čtenářům fejetonů Václava Vlka, z nichž některé znáte z Neviditelného Psa se nabízí možnost objednat si knížku fejetonů "Kdo rád jí, ať zvedne ruku", doplněnou o zajímavé recepty, která oficielně vyjde v lednu 2007. Cena se slevou a včetně dobírky je 189.-Kč v ČR, na Slovensku 239.- Skk, v Německu pak 9 Euro . Objednat si ji můžete na e-adrese: KJV Poutník redakce@poutnik-knihy.cz