VIETNAM: Piješ-li vodu, vzpomeň na její pramen!
Američané a když si všichni oddechli, že je konec válek, došlo k pohraničními konfliktu s Čínou.
V březnu 1965 se vylodili první americké pozemní síly v Danangu. Byla tak zahájena nejdelší americká válka. Vojáci US Army měli jediné heslo: Za tři měsíce vás rozbombardujeme do doby kamenné! Nestalo se. A zničení komunismu? Po deseti letech děsivé války byl komunistický nejen sever Vietnamu, ale také jih.
A přestože bylo do bojů ve Vietnamu nasazeno dva a půl miliónů amerických vojáků a 700 tisíc příslušníků saigonského režimu, byla tato přesila poražena na špatně dobývaném diplomatickém poli pouze 250 tisíci vojáky Národní fronty osvobození. Dne 30. dubna 1975 válka ve Vietnamu skončila. Podle zprávy Kongresu Spojených států činily výdaje USA na ni přes 110 miliard dolarů.
Největší položkou byla výzbroj. Jen stíhací bombardér Republic F-105 Thunderchief stál 2,5 miliónů dolarů. Jedna hodina jeho letu vyšla na 700 USD za palivo, 500 USD byl hodinový plat pilota, jehož osmnáctitunový stroj měl na palubě kanón, čtyři rakety Sidewinder a bomby do šesti tun hmotnosti, nejčastěji rakety Bullpup na ničení bodových cílů.
Ve své knize "Chickenhawk" popsal svoji účast vojáka ve Vietnamu pilot vrtulníku 
Robert Mason, který prozradil i vyvraždění vesnice My Lai, kde bylo Američany zastřeleno a spáleno přes tři sta civilistů, mezi nimi i sto nemluvňat.
"Kromě téměř tří milionů mrtvých Vietnamců padlo ve Vietnamu i 58 tisíc Američanů, na dva tisíce je jich dodnes nezvěstných. Ti, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší 72 milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci US Army z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech..."
Vietnamci jsou neskutečně pracovití, houževnatí a hodní lidé, a přestože celá staletí bojovali, jejich řeč je jako úžasná melodie. A v tom je hlavní problém pro nás Středoevropany. Vietnamština má šest základních tónů, takže bez hudebního sluchu je to velký oříšek.
Příklad slabiky ma. Dvě hlásky a za nimi se skrývá šest různých významů: Strašidlo, a přece, kůň v šachové hře, hrob, tvář, sazenice rýže.
K jejich rozlišení v psaném textu se používá pět diakritických znamének u 
písmenka ,a´.
V případě ,strašidla´se nepíše žádné, ,...a přece´ má nad ,a´ vertikální čárku, ,kůň v šachové hře´ zase ležatou vlnovku, zvláštní stojatý oblouček má ,hrob´ , slovo ,tvář´ musí mít čárku horizontální a ,sazenice rýže´ tečku pod ,a´.
To vše se dá při čtení bez úrazu zvládnout, nejhorší situace nastane, když chceme zmíněnou slabiku ,ma´ vyslovit. Nejlíp, když si při tomto pěveckém výkonu pomůžeme speciálním grafem. Vyslovujeme-li ,strašidlo´ , jdeme hlasem téměř rovně, když říkáme ,...a přece´ , hlas nám rovnoměrně, ale mírně klesá. Nejhorší je to s "koněm v šachové hře´ . To musíme během necelé půlsekundy hlasem prudce nahoru, hned zase stejně rychle dolú a znovu nahoru. ,Hrob´ je jako kolébka, pozvolně dolů a nahoru. Při vyslovení ,tváře´ hlas rychle stoupá, při ,sazenici rýže´ zase v mírném oblouku klesá...
Vietnamština je nejen zpěvná, ale i moudrá. V tomto jazyku je spousta krásných přísloví. Velmi výmluvné je přísloví:
"Muži chválí svá díla a cizí ženy!"
Působivá je i moudrost:
"Malý jsi, jen když klečíš na kolenou!"
Pro dnešní svět se zase hodí:
"Jen hluchý se pušky nebojí!"
Já jsem si oblíbil varovné rčení, jež se pozvolna hodí k mému věku:
"Máš-li sedmdesát a nejsi-li hluchý, ani slepý, nejásej, že máš vyhráno!" nebo:
"Ani prsty jedné ruky nejsou stejně dlouhé!"
Tomuto pořekadlu je blízké i přísloví:
"Ani nejostřejší čepel nepřeřízne vlastní držadlo!"
A ještě něco pro ženy:
"Dům má být obrácený k jihu a žena má mít své ženství...!"
Půvabné jsou také vietnamské bajky. Když jsem byl ve Vietnamu poprvé, nechal jsem
si od tlumočnice Mai na našem konzulatě v Ho Či Minu napsat malou cedulku:
"Neumím vietnamsky a sbírám vietnamská rčení a bajky. Pokud nějakou znáte, řekněte mi ji do magnetofonu!"
A pak jsem chodil po tržnicích, ukazoval cedulku a nastavoval mikrofon. Nashromáždil jsem tak desítky bajek a přísloví. Mnohé se vztahují i k vietnamskému zvěrokruhu. Na jeho počátku je myš (krysa - čínský zvěrokruh), následuje buvol, tygr, kočka (zajíc -čínský zvěrokruh), drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes a vepř. A tomu všemu se samozřejmě družila milá bajka.
Kolikrát denně jíst
Ne odjakživa uměli lidé na Zemi jíst v tu správnou dobu. Aby neumřeli hladem, poslal k nim duch Spravedlnosti posla se vzkazem, že mají jíst jednou za tři dny. Měla to být doba prospěšná jejich tělu i duchu.
Posel, jenž byl k lidem vyslán, byl dobrák, ale také notný popleta. Pořád si opakoval, aby zprávu nepopletl - jednou za tři dny, jednou za tři dny, takže když přišel k lidem, sdělil jim celý zmatený, že správný čas na jídlo je vždy třikrát za den.
Když duch Spravedlnosti zjistil, jaký problém posel vnesl mezi lidi, nemohl jim už tento stravovací rozvrh zakázat. Tak alespoň potrestal posla za to, že z lidí udělal příliš přejedené jedince. Proměnil ho v buvola, aby svojí silou a pracovitostí pomáhal lidem vytvářet potraviny, když jeho zásluhou musejí tak mnoho jíst.
Roztomilá je rovněž pověst o tom,
Kde se vzal na Zemi komár
Kdysi dávno žil na břehu Černé řeky muž se svou ženou. Ta však jednoho dne 
zemřela a muž nad jejím smrtelným ložem velmi hořekoval. Zdálo se, že ho smutek připraví o rozum i život. Duch Spravedlnosti se však nad ním slitoval a řekl mu:
"Když tři kapky tvé krve skanou na rty nebohé ženy, znovu bude žít. Pokud ale někdy budeš po ní chtít svou krev zpátky, zase umře!"
Zaradoval se muž převelice, píchl se do prstu a třemi kapkami své krve ovlažil rty mrtvé ženy. A opravdu. Stal se zázrak - žena v tu chvíli ožila. Muž však byl šťastný jen do dne, v němž na oslavu lunárního roku připlul k jejich vesnici bohatý kupec na své džunce, až po okraj přeplněné vzácnými šperky, pestrým hedvábím, nad jehož barevností přecházel zrak, sponami do vlasů z želvích krunýřů, třpytivými prsteny s drahokamy...
Žena, omámená leskem toho bohatství, zapomněla pro svoji marnivost na to, zač vděčí svému muži, a s obchodníkem tajně v noci odplula. Když se to její manžel dozvěděl, vsedl do svého člunu a spěchal za kupcovou lodí.
"Vrať se domů, ženo moje!" volal za nevěrnicí. "To se mám vrátit do tvé bídy, když tady mám vše, po čemž jsem toužila?"
odpověděla mu ta nevděčnice.
"Tak mi vrať tři kapky krve, které jsem ti pro záchranu tvého života daroval!" křičel nešťastný muž.
"Mám teď tolik bohatství, o jakém se mi s tebou ani nesnilo," vysmála se mu nestálá 
žena. "Ty tři kapky krve mě nic nestojí. Tady je máš," řekla pohrdlivě a řízla se do prstu nožem s rukojetí plnou démantů.
Sotva se ale její krev dotkla mužových dlaní, klesla žena mrtvá na palubu bohatcovy lodi. Tak, jak to předpověděl duch Spravedlnosti.
"Co budu dělat s mrtvou milenkou na své lodi?" vylekal se obchodník a nehybné tělo hodil do moře.
Duch Spravedlnosti pak proměnil nevěrnou ženu v komára. A v této své podobě podnes létá po světě, saje lidem krev a hledá ty své tři kapky, aby se znovu mohla stát člověkem.
Takový je Vietnam, ať si o něm říkáme, co chceme. Má nejpracovitější a nejhouževnatější obyvatelstvo, jehož je nyní přes osmdesát milionů. Dnes už se nikdo nesměje, když je tato země, rozlohou asi čtyřikrát větší než Česká republika, pasována po Singapuru a Hong-Kongu do role nového asijského tygra.
Foto:
1) Vietnamské děti milují pohádky...
2) Rybáří mají jediný živel - moře.
3) Betel pro domácí žvýkání...
4) Pozůstatky války by jistě zaujaly naše sběrače koců...
5) Válka zanechala i děsivé skutky...
6) Je třeba pořádně vysušit sítě.
Snímky Břetislav Olšer
Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz