Původně jsem chtěl začít vtipem – Co používali socialisti před svíčkami? Elektřinu! –. Po přečtení aktuálních zpráv z Venezuely se zdá, že pro humory už není místo.

Zatímco před rokem jsme mohli číst relativně úsměvné články o tom, že ve Venezuele je třeba vystát frontu i na to, aby člověk mohl mít sex, aktuální situace je násobně horší. „Dlouhé sucho“ (čti: veřejné vlastnictví vodních zdrojů a distribuční sítě) stále omezuje dodávky vody a jak se dalo předpokládat, z důvodu závislosti Venezuely na vodních elektrárnách i dodávky elektřiny. Jedním z prvních energeticky úsporných opatření bylo zavedení třídenního víkendu, dnes už došla situace tak daleko, že některé podniky a vládní úřady fungují jen dva dny týdně. Neustálé výpadky elektřiny postihující i nemocnice a porodnice jsou na denním pořádku.

Nedostatek vody, jídla, léků a dalších nezbytností vede k totálnímu kolapsu života ve Venezuele. Nemocnice de facto nefungují. Část je zavřená a ty, ve kterých jsou nějací doktoři, nemají ani nejzákladnější vybavení – léky, nástroje, úklidové prostředky, postele, krevní konzervy... prostě nic, co moderní medicína potřebuje. Úmrtnost nově narozených dětí se za poslední čtyři roky zvýšila stonásobně! Běžní obyvatelé měst hromadně rabují supermarkety a jsou nuceni chytat psy, kočky a holuby, aby vůbec měli co k jídlu. Kriminalita se stala všudypřítomnou, lidé při sobě raději nenosí svoje smartphony, protože ty se staly dostatečně dobrým důvodem k loupežným vraždám.

... a probudíte se v gulagu

Rozpad venezuelské ekonomiky jsme mohli poslední měsíce a roky sledovat takřka v přímém přenosu. Socialismus nezachránilo vyvlastňování, tisk peněz, přísná kontrola importu, cenové stropy, voda na příděl ani odstávky elektřiny. Zdálo se, že vyvrcholením socialistické odysey se stala situace, ve které vláda neměla peníze ani na to, aby vytiskla další inflační bolívary. Nejnovější opatření, která má konečně znovunastartovat Venezuelu, to ale trumfuje a začíná připomínat nejdivočejší éru Sovětského svazu. Prezident Maduro přikázal uvrhnout do vězení podnikatele, kteří zavřeli své obchody či výrobny, protože na nich prodělávali, a obnovit výrobu.

Toto dělá prezident, vzešlý z demokratických voleb, pouhé tři roky po svém zvolení. Cesta od demokratického socialismu ke stalinismu může být kratší, než bychom si bývali mysleli. Je skoro s podivem, že je něco takového možné ještě v roce 2016, když už by lidé mohli být poučení z desítek milionů mrtvých, jejichž krev mají socialisti na svých rukou. Ale přes veškerou rychlost – nejtvrdší režim nepřichází ze dne na den; přichází pomalu, plíživě. Opatření za opatřením. Až se jednoho dne probudíte v gulagu s nálepkou nepřítele lidu.

Nenechte salám vyhrát

Situace se ve Venezuele poslední týdny zhoršuje rostoucím tempem a vypadá to, že brzy dojde (minimálně) k násilné změně ve vedení země. Tak se to zase nepodařilo. Znovu se ke kormidlu socialistického státu nedostali ti správní lidé, kteří by nastolili prosperitu, třebaže silou. Ne náhodou.

Se svými názorovými oponenty se můžeme pohádat třeba o tom, jestli carsharingu patří, nebo nepatří budoucnost a na konci se můžeme shodnout, že se neshodneme. Nemůžeme ale se stejnou lehkostí přejít názory druhých na nutnost státních zásahů do ekonomiky a běžných životů lidí. Socialismus je soubor extrémně hloupých a zlých myšlenek. Shodnout se na neshodě s lidmi, kteří tvrdí něco jiného, nestačí. Takové myšlenky je třeba aktivně vyvracet, bojovat proti jejich uplatňování v naší politické realitě. Katastrofa, jakou kvůli aplikování socialistických výmyslů, prožívá Venezuela, se může odehrát i u nás. Nebude to příčinou jediného opatření, ale salámová metoda může zafungovat i v Česku.