Ze všech plazů jsou nejodpornější škrtiči. Obejmou oběť jakoby přátelsky, zapnou své nadměrně vyvinuté svalstvo a svírají a svírají. Prý syčí oběti konejšivě do uší, ale ta neslyší, lapá po dechu, může jen trochu vydýchnout, čímž zmenší objem hrudníku a škrtič okamžitě zesílí objetí. Musí to být pomalá a úděsná smrt. Naštěstí mnohé oběti vysvobodí zástava srdce.

Škrtič zelený se nachází na celém světě. Od ostatních škrtičů, kteří hýří barvami, se odlišuje fádní zelení. To proto, aby nebyl nápadný a mohl se dostat k oběti, aniž upoutá její pozornost. Ještě podstatnější rozdíl však je, že ji nezabíjí, ale spotřebovává v položivém stavu postupně a dlouhodobě.

Rdousící sval škrtiče zeleného je dolar. Modus operandi objasňuje případ Venezuely, který nelze popsat jinak, než jak to udělal dr. Jack Rasmus, profesor politické ekonomie na Saint Mary‘ College v Kalifornii. Z jeho rozsáhlé analýzy* jsou následující výňatky.

Je několik způsobů, jak Spojené státy mohou vyvolat v cílové zemi sociální neklid a přivodit změnu režimu. Jedním z nich je, že způsobí krutý nedostatek dolarů v jejím národním hospodářství.

Po řadu let se USA cílevědomě snažily přinutit americké společnosti ve Venezuele k tomu, aby repatriovaly dolary anebo je daly do svých poboček v jiných státech. Zároveň podněcovaly bohaté Venezuelany, aby uložili své dolary v amerických bankách, a umožňovaly jim výhodné investice v Americe. Odtok dolarů zvýšil jejich cenu na černém trhu a znehodnotil domácí bolivar, čímž ceny potravin a zboží vylétly do závratných výšin. Souběžně s tím USA zabránily světovým bankám, aby dávaly Venezuele dolarové půjčky a pojišťovaly dlužní úpisy Madurovy vlády.

Hlavním zdrojem příjmů Venezuely je vývoz nafty. Z něho hradila 95 % státních výdajů. Následkem sankcí, které USA uvalily na země, které platí nebo by chtěly platit venezuelskou naftu v dolarech, tento životně důležitý zdroj vysychá.

Neméně účinným opatřením, jak zabránit Venezuele v přístupu k dolarům, byla konfiskace její naftové distribuční společnosti CITGO umístěné ve Spojených státech. Když se jí zmocnila americká vláda, zanikl další pramen dolarů, za které by si Venezuela mohla v zahraničí nakoupit potraviny, léky a hospodářsky nezbytné zboží. K dovršení všeho byla dolarová konta CITGO převedena na účet opozice a samozvaného prezidenta Guaidóa.

USA zabavily řadu dalších venezuelských dolarových příjmů z Ameriky, a to nejen vládních, ale také firemních a soukromých, a nálehají na spojence, aby učinili totéž.

Navíc zabavily zásoby zlata, které si Venezuela uložila v zahraničí a za něž mohla nakupovat dolary. Je to porušení mezinárodních zákonů, na němž se podílí megabanka Citigroup a anglická Národní banka.

Následkem nedostatku dolarů musí Venezuela tisknout víc bolivarů, aby mohla dovážet nejnutnější věci a udržovat ekonomiku v chodu. Nadbytek bolivarů v oběhu podporuje růst cen na trhu a inflaci.

Roztáčí se čertovo kolo. Stále méně dolarů a stále nižší hodnota bolivaru => dražší dovoz, víc inflace, víc nedostatkových věcí, úpadek výroby, růst nezaměstnanosti => víc nespokojenosti a protestů.

Anakonda je škrtič, který se vyskytuje jen v Latinské Americe. Když se nasytí, ztěžkne, najde si útočiště a tráví. Během několika hodin je jako omámený, celý zesláblý a velice zranitelný.

Původní domněnka, proč škrtič zelený své oběti nepožírá, byla, že nechce dát svým nepřátelům možnost, aby ho v jeho slabé chvíli, když odpočívá a tráví, napadli. Poslední vědecké poznatky však mluví o naprosto jiném důvodu, o špinavém tajemství, které bylo doposud úspěšně skrýváno.

Škrtič zelený totiž potřebuje ke svému množení pot a krev obětí. Nechává je naživu ve vegetativním stavu proto, aby z nich čerpal tyto tělesné tekutiny, jimiž kojí své novorozené dolárečky. Potomstvo se má k světu, ale aby se mohlo plně rozvinout, je nutno přirdousit další a další země.

Ještě jedno poučení na cestu: když škrtič zelený pokojně syčí, neznamená to, že je v pohodě, ale že se chytá zaútočit.

----------------------------------

*Anglický originál viz Dr. Jack Rasmus, Global Research, February 28, 2019