Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pokud budete na pana Grundmanna a jeho AI "kopírky" reagovat tak se ho prostě nezbavíme :)

To same plati o Ryslinkovi...

Inými slovami, Amerika sa vrátila k nešťastnej úlohe svetového policajta. A to je záslužná činnosť, nech sa nám to páči alebo nie. Lepšie byť policajtom než endemickým znásilňovateľom ako Rusko.

Po rokoch jalových diplomatických tančekov údajný izolacionalista Trump ohromil venezuelským kúskom - vtáčika vytiahli z postele v Caracase v rezidencii chránenej tlupou najatých kubánskych goríl - a nahradil diplomatické zlyhania buchnutím do stola na Strednom východe. Tam sa teraz odohrávajú nie európske, ale svetové dejiny. Podarí sa to? Nikto nevie.

Myslím, že James Monroe sa v hrobe vôbec neobrátil a spí v ňom dokonca spokojnejšie. Svet sa od 19. storočia zmenil.

Ti mrtví civilisté v Íránu zřejmě váš názor nesdílejí...

Pro mne nesmírně zajímavé propojení možných souvislostí.

Souhlas - velmi zajimave, a pokud za rozhodnutimi USA v techto vojenskych zasazich neni jen momentalni Donikovo bouchnuti do stolu a tweet na X, pak veci mohou davat hlubsi smysl.

Autor taktně zamlčuje, že ve Venezuele, stejně jako v dalších státech Latinské Ameriky, měla a má velké zájmy Čína. To samé platí o Iránu, od kterého Čína kupuje větší část produkce ropy a se kterým si vyměňuje vojenské technologie. Takže autorův zrak zatemněný Ruskem nevidí, kam vojenské akce USA ve skutečnosti směřují.

Chcete naznačit, že Amerika likviduje spojence Číny? Pak by ovšem jedním z dalších cílů mělo být Rusko.

Irán se podílí na výcviku a financování, vyzbrojování polovojenské skupiny Hizballáh, která od 80 let odpaluje rakety na Izrael. Irán se podílí na výcviku a financování, vyzbrojování polovojenské skupiny Hamas která od 90 let odpaluje rakety na Izrael, podporuje financemi, výcvikem islámský džihád v Gaze, Samaře a v Judei. Irán se podílel na plánování a organizovaní útoku dne 7 října 2023 a to vytvoření pěti front v Gaze, Judei, Samaře Libanonu a Iráku s cílem zničit stát Izrael. Od roku Irán 2023 ostřeluje balistickými raketami území Izraele a to obydlené část Izraele s cílem zabít co nejvíce civilních osob, což se mu daří. Přes opakovaná varování Izraele v tom pokračuje. V roce 2024 bylo na Izrael vypáleno cca. 200 balistických raket. Teherán nepokrytě vyhrožuje Izraeli, že vyvíjí jadernou zbraň a tou vymaže Izrael z mapy světa. Irán 47 let vede nevyhlášenou válku se státem Izrael. Odpověď Izraele je rekcí suverénního státu na válku, kterou mu Irán vyhlásil

Útok ze 7/10/2023 byl součástí konfliktu USA-Rusko na Ukrajině a úspěšným pokusem Ruska o otevření druhé fronty. Přesně něco podobného jsem očekával a typoval jsem útok na Izrael ze severu. V tom jsem se zmýlil, útok přišel z jihu. Bylo to obrovské selhání zpravodajských služeb USA a Izraele, které tento naprosto nevyhnutelný útok na Izrael neočekávaly.

Zpravodajské služby rovněž naprosto selhaly před rokem 2001, kdy v Afghánistánu neviděly hlavní bezpečnostní hrozbu pro USA.

Nestačí totiž mít jen přístup k datům, ale je nutné mít i správný rámec umožňující pochopení dat. Jinak člověk přes veškerá dostupná data dojde k jejich pochopení příliš pozdě.

Válka s Íránem ve výsledku urychlí islamizaci Evropu zvýšeným počtem muslimských běženců.

V červnu 2025 před izraelskými útoky měl Írán materiál na zhruba devět bomb a podle různých odhadů byl mezi pár měsíci a rokem od funkční jaderné bomby. Izraelské útoky mnohá íránská zařízení buď zničily, anebo aspoň poškodily vchody do těchto zařízení, a tím zpomalily íránský program, ale nezastavily jej úplně. Většina zařízení je v podzemí i když Izrael bombardováním vchody zavalil, Irán pracuje na jejich odklízení a vyhlašuje, že bude ve vývoji pokračovat, V oučasné době má rakety, které jsou zatím schopné doletět do Rumunska a Bulharska. Expert na mezinárodní bezpečnost a jaderné zbraně Michal Onderčo z Erasmus Universiteit v Rotterdamu.

Technický popis íránského jaderného programu je jistě důležitý, ale sám o sobě nevysvětluje jeho politickou logiku. Tu je podle mého názoru potřeba chápat v širším geopolitickém kontextu.

Írán je dlouhodobě v ostrém konfliktu se Spojenými státy a je vystaven silným sankcím, politickému tlaku i opakovaným hrozbám vojenského zásahu. Z pohledu íránského režimu je proto snaha získat jadernou zbraň především nástrojem odstrašení – prostředkem, jak zabránit tomu, aby se země dostala pod přímý tlak nebo nadvládu výrazně silnější mocnosti.

V tomto rámci je potřeba chápat i nepřátelství vůči Izraeli. Nejde jen o regionální spor nebo ideologickou rétoriku. Izrael je v geopolitickém smyslu vnímán jako klíčový pilíř amerického mocenského systému na Blízkém východě. Proto se vztah jednotlivých států k Izraeli často stává zástupným ukazatelem jejich vztahu k dominanci Spojených států.

Obecně tedy platí, že postoj určitého státu k Izraeli někdy vyjadřuje jeho skutečný vztah k americké dominanci přesněji než oficiální diplomatická vyjádření vůči samotným Spojeným státům. Přímý konflikt s USA si totiž mnoho zemí nemůže dovolit, zatímco kritika Izraele je politicky i strategicky méně riskantní způsob, jak tento postoj vyjádřit.

Z tohoto pohledu lze íránský jaderný program chápat spíše jako pokus vyrovnat extrémní asymetrii sil než jako první krok k agresivní expanzi. V systému, kde jedna velmoc disponuje globální vojenskou převahou, se jaderná zbraň stává pro slabší státy jedním z mála nástrojů, jak si zajistit určitou míru strategické autonomie. To samozřejmě neznamená, že je takový vývoj bezpečný – ale pomáhá to vysvětlit, proč k němu dochází.

Jeffrey Sachs - Problémem světa je USA

https://youtu.be/4mHnw9_WYgE

Tapetovat diskusi opakovanými odkazy je proti pravidlům diskuse. A s Jeffrey Sachsem tu stejně moc slávy neuděláte.

Se snahou USA "zlomit" Kubu - souhlas.

Marco Rubio je potomek kubánských emigrantů - na tomto má eminentní zájem.

A začalo to Venezuelou - která držela ropou Kubu při životě.

Ve Venezuele má Čína ekonomické zájmy (ropa), Rusko zase podporovalo Venezuelu vojensky.

Vliv Iránu byl podle mého marginální.

Trump se celkově snaží "narušit" BRICS - největší hrozbu pro dominanci USA.

Myslím, že Trump nedokázal rozložit deep state. Takže vládne dále a chce udržet USA jako hegemona. A bez rozbití BRICSe to nelze. Takže zase nástroj-války.

Nemyslím si, že by se Donald Trump někdy skutečně snažil zbavit Spojené státy role hegemona. Spíše se pokoušel o jinou metodu prosazování stejného cíle. Rozdíl byl především ve stylu a nástrojích – větší důraz na ekonomický tlak, bilaterální dohody nebo obchodní konflikty – nikoli v samotném strategickém cíli.

Role hegemona totiž není jen otázkou osobní vůle prezidenta nebo vlivu nějakého „deep state“. Do značné míry je strukturálně daná postavením země v mezinárodním systému. Pokud má stát ekonomickou, vojenskou a technologickou převahu, vzniká tlak tuto převahu udržet. Jakmile by se vláda od této logiky výrazně odchýlila, začaly by se rychle objevovat geopolitické neúspěchy a tlak na korekci politiky.

Právě proto americké vlády – republikánské i demokratické – postupují v dlouhodobých strategických otázkách často velmi podobně. Liší se rétorikou, prioritami nebo konkrétními nástroji, ale základní směr zůstává překvapivě stabilní.

V tomto smyslu je americká zahraniční politika do určité míry předvídatelná. Ne proto, že by existoval nějaký všemocný skrytý aparát, ale proto, že logika hegemonního postavení tlačí různé administrativy k velmi podobným rozhodnutím. Prezident může styl politiky změnit, ale jen omezeně může změnit její základní směr.

Proto také často vidíme, že kroky jednotlivých amerických vlád – i když se politicky ostře vymezují vůči svým předchůdcům – se v praxi podobají téměř jako vejce vejci. Strategická rozhodnutí jsou totiž do značné míry určována strukturou mezinárodního systému, nikoli osobností konkrétního prezidenta.

Mezinárodní politika je v podstatě nudné téma.