Ještě nebylo ani dopoledne a v barcelonské nemocnici v severní Venezuele zemřelo třetí novorozeně. Do soumraku přibyla další čtyři, popsal reportér listu New York Times v textu o každodenním boji lékařů v ekonomicky zdevastované zemi u břehů Karibského moře.

„Připadáme si jak v 19. století,“ zkonstatoval chirurg Christian Pino z nemocnice v Méridě, o několik set kilometrů dál. Potíže cítí bezmála všechna zdravotnická zařízení ve třicetimilionové zemi. Nedostatek léků, výpadky proudu a zastaralé nefunkční přístroje, kdy si pacienti leckdy musejí třeba své rentgenové snímky vyfotit na mobil, protože není na co je vytisknout. Tak vypadá v poslední době práce místních zdravotníků.

Chybí léky, dezinfekce, postele a mnohdy i voda – na vyčištění operačního sálu. Úmrtí novorozenců v loňském roce vzrostlo více než stokrát od roku 2012, z 0,02 procenta na dvě procenta. Rodiček umírá pětkrát více než dříve, popsal list. A podobně vypadají čísla u těžce nemocných, protože sehnat léky například na rakovinu je legální cestou takřka nemožné. Jak by také mohlo, když v zemi často nelze sehnat ani toaletní papír.

Ostatně právě ten může pomalu vést až k zestátnění podniku, po čemž čím dál hlasitěji volá prezident Nicolás Maduro. Španělský list El País popsal příběh podnikatele Carlose, který „musel zajistit pro dělníky své továrny toaletní papír“. Když se mu to na černém trhu podařilo, zaměstnanci si nedostatkové zboží odnášeli domů. „Je to začarovaný kruh, vím jen, že já vyhrát nemohu,“ postěžoval si. Když ve své továrně nezajistí tuto základní potřebu, odbory mohou vyvolat stávku, na jejímž základě vláda může přistoupit k znárodnění podniku.

Skončila výroba piva

„Maduro už neví, co má dělat, kope kolem sebe,“ uvedl Carlos Pereira, majitel jednoho z obchodů v Caracasu. Regály zejí vesměs prázdnotou, přesto každý den přijdou až stovky lidí a čekají mnoho hodin ve frontě. Na konci dubna přišla další rána. Koncern Polar přestal vyrábět pivo, společnost zajišťovala 80 procent domácího trhu. Polar však neměl povolen přístup k zahraniční měně na nákup ječmene.

Obliba 53letého prezidenta, nástupce zesnulého Huga Cháveze, je na bodě mrazu. Přes 70 procent lidí si přeje, aby skončil ještě letos. Jenže Maduro se moci vzdát nechce, navzdory prosincovým parlamentním volbám, v nichž po 17 letech chavismu vyhrála opozice. Ta se dosud marně snaží vyhlásit referendum o odvolání prezidenta a jeho vlády.

V pátek Maduro prodloužil stav nouze v zemi a vyhlásit vojenskou pohotovost. Oznámil, že tak činí „k ochraně naší země“, a co je podle něj důležitější, mobilizaci bere „jako přípravu odsouzení, minimalizování a překonání vnější a zahraniční agrese proti Venezuele“. Tristní stav socialistické země, kdysi výkladní skříně Latinské Ameriky s největšími zásobami ropy na světě, Maduro spatřuje v „záškodné činnosti buržoazie spolčené s USA“. Mnozí se ptají, jak je možné, že někdejší lídr regionu uvadá. K dramatickému stavu jistě přispěl pád cen ropy, hlavního vývozního artiklu, země se ale potýkala s nedostatkem zboží už v roce 2014, kdy byl barel ropy za 100 dolarů (dnes má hodnotu o polovinu nižší). Řada odborníků propad vysvětluje dvaceti lety vlády chavistů, při níž se do čela řady podniků a institucí dostali nekompetentní – většinou armádní – činitelé a země postupně ustrnula.

Armáda ovšem funguje – příští týden by se mělo uskutečnit cvičení, aby se vojáci připravili na „jakýkoli scénář“, uvedl v pátek Maduro. Atmosféra v zemi je napjatá, mnozí očekávají nepokoje. A to pokud Maduro bude i nadála odmítat referendum – vůli lidu, jak uvádí opozice. Vláda se však snaží hlasování odložit nejméně do roku 2017 a pak vyměnit Madura za jiného chavistu, napsala Reuters ve své analýze. „Když zablokují demokratickou cestu, nevíme, co by mohlo v zemi nastat,“ řekl jeden z lídrů opozice a dvojnásobný kandidát na prezidenta Henrique Capriles. „Venezuela je časovaná bomba a může kdykoli vybuchnout,“ varoval.

LN, 17.5.2016