Jeremy Corbyn je novým soupeřem Camerona i EU

Pamatujete, jak ODS před lety začala hledat svůj „modrý kořen“? Autorem myšlenky, že proti „rozkročenému“ lídru Topolánkovi je třeba hledat oporu v klausovském fundamentu, byl Pavel Bém. Když ale předloni ODS vypadla z vlády i politické extraligy, ukázalo se, že vztah k „modrému kořenu“ v tom roli nehrál, že stranu podrazily jiné problémy. Něco podobného si můžeme říci po velké změně na špici britských labouristů. Do čela strany i opozice Jejího Veličenstva překvapivě nastupuje Jeremy Corbyn.

Mluvíme-li v případě Corbyna a jeho vítězství (60 procent hlasů) o „rudém kořeni“, není to nadsázka ani výsměch. Corbyn je ryzí levičák inspirovaný dávnými časy, znárodňováním i přerozdělováním. A kdyby o tom snad někdo pochyboval, on sám v tom udělal jasno, když na konferenci zazněla socialistická hymna The Red Flag (Rudý prapor).

Celá generace Britů i Evropanů si zvykla na to, že britskou moderní levici zformoval v polovině 90. let Tony Blair. Že jí dal takový ideový fundament a natolik ovlivnil její geny, že to už nelze zásadně změnit. Teď se ukázalo, že lze. Jak napsal James Forsyth v listu The Spectator: „Jen to, že je něco absurdní, ještě neznamená, že se to nemůže stát.“

V čele britské opozice tedy stojí „rudý Jeremy“. Někdo řekne, že to není nic nového, vždyť už v čele Londýna stál „rudý Ken“ (přímo volený primátor Ken Livingstone) a nic hrozného se nestalo. Ale lídr opozice Jejího Veličenstva je jiná liga. V té lize nejde jen o ideologii. Corbynovy ideje (víc zdanit bohaté, víc přerozdělovat, víc dát na veřejné výdaje) musí nejprve získat sněmovní většinu. A tu je rozdíl mezi ním a Blairem. Ať už Blair změnil stranu jakkoliv, pohyboval se na stejné vlnové délce jako většina společnosti. Corbyn nikoliv.

Jenže před Británií stojí zásadnější rozhodnutí, než jakým je ideový zápas o míru vládních zásahů. Jde o referendum o setrvání Británie v EU, respektive opakované referendum o setrvání Skotska ve Spojeném království. A Corbyn je politický lídr, který právě tady může Británii podrazit. Už před čtyřiceti lety, v prvním referendu o setrvání země v EU (tehdy v EHS), hlasoval proti. Teď tedy může být hlavním oponentem premiéra Camerona a nastavovat mu zrcadlo. V tom zrcadle se příštím historikům bude Cameron jevit jako racionální státník a muž, jenž zachraňoval Británii a její vazbu k Evropě. „Rudý kořen“ nebude v tomto souboji relevantní.

LN, 14.9.2015