Ohlédnutí za uplynulým rokem je zřídka ve znamení jedné události. Rok 2018 však v Británii nesporně zcela patřil odchodu z Evropské unie. A jak se chýlil ke konci, brexit dokonce dominoval událostem stále více.

Parlamentní projednávání brexitu začalo už v polovině ledna převodem zákonů unie do britského právního kodexu, ale vyjednávání v Bruselu se rozbíhalo velmi pomalu. Navíc, konec února a počátek března přinesly velké mrazy a množství sněhu ze Sibiře, což bylo nazváno „Bestií z východu“ a země se na dva týdny zastavila. Na severovýchodě se místy objevily až šestimetrové závěje a se zásobováním musela pomoci armáda.

V polovině března pak přišla smutná zpráva o smrti světově proslulého anglického matematika a fyzika, profesora Stevena Hawkinga, jednoho z otců moderní kosmologie i přes téměř úplné ochrnutí nervů. Počátek května přinesl volby do místních zaastupitelských sborů, ale, jak tomu bývá uprostřed parlamentního období, nepřinesly žádná překvapení.

Nálada v zemi se pak zlepšila až o měsíc později, kdy se konala svatba oblíbeného prince Harryho s Američankou Meghan Merkelovou a v ulicích Windsoru se během jízdy královského páru po městě tísnily davy britských obdivovatelů i turistů.

Léto začalo nepříliš Brity těšící návštěvou amerického prezidenta Donalda Trumpa, jehož pobyt se kromě noclehu v rezidenci velvyslance omezil na místa mimo Londýn, kde se mezitím konaly protestní demonstrace. Před odjezdem do golfového klubu ve Skotsku, odkud pocházela jeho matka, jednal prezident Trump s premiérkou Mayovou v jejím víkendovém sídle v Chequers a byl podle protokolu přijat na Windsorském hradě královnou Alžbětou II.

Podzim přinesl zdánlivé krátké uklidnění i v britské vládě, rozdělené na tvrdé brexitáře a zastánce dohody podle plánu premiérky, kterou podpořil i sjezd její konzervativní strany, avšak po jednání v Chequers došlo na rezignace nespokojených brexitářů v čele s ministrem zahraničí Borisem Johnsonem.

Mayová však svůj plán nejen uhájila na domácí frontě, ale dospěla k dohodě i v Bruselu a země mezitím slavnostně vzpomněla obětí první světové války, právě před sto lety.

Před Vánoci, když už do plánovaného odchodu Británie z unie zbývala vlastně už jen stovka dní, se rozpory mezi znepřátelenými skupinami politiků i voličů ještě prohloubily a voliči byli navíc brexitem už opravdu unaveni.

Jak poukazovali mnozí pozorovatelé, kvůli zaneprázdnění brexitem neřešily totiž parlament ani vláda celý rok narůstající problémy společnosti, včetně zdravotnictví, či prohlubujících se sociálních a hospodářských potíží, daných stavem nejistoty ohledně toho, co vlastně zemi čeká. Navíc stoupal počet zastánců nového referenda a setrvání v unii.

Premiérka Mayová viděla, že její dohoda s unií o měkkém brexitu by nezískala většinu ve sněmovně a tak hlasování odložila na polovinu ledna. Ve sněmovně však neměli většinu ani zastánci tvrdého odchodu bez dohody či nového referenda s možností setrvání v unii. A tak rok končil tak, jak začal. Tedy rozhněvaně a bez náznaku řešení.

Lze však konstatovat, že dohoda premiérky začala z nedostatku jiného východiska získávat podporu, jak brexitářů, pro které to je alespoň nějaký brexit, i proevropanů, kterým se zamlouvá měkkost a dlouhé přechodné období i možnosti zastavení celého procesu později. Zda uvedený trend ovšem potvrdí i vývoj po Novém roce, bylo koncem starého roku stále ve hvězdách.