Království zjevně chystá odchod z Evropské unie bez dohody

Britský premiér Boris Johnson „se ujal vedení“, opět rázně ukazuje cestu ke skvělé budoucnosti a oznámení stíhá oznámení. Tu investice do školství, jinde do infrastruktury – dobrých zpráv není nikdy dost a zadlužení už není hrozba.

V pondělí představení jednomiliardové finanční injekce pro školy, v úterý ukončení odsuzované karantény cestujících po příjezdu a vyjednání takzvaných leteckých mostů pro britské dovolenkáře v oblíbených zemích s plážemi. Během týdne skvělý plán, jak se proinvestovat k prosperitě, a v sobotu, díky zvládání koronaviru, třešnička na dortu – otevření hospod.

Optimismus vlády však narušují experti a vůdce opozice sir Keir Starmer: Karanténa nebyla nutná nyní, když většina Evropy má méně nákazy, ale v březnu. Miliarda do školství, rozpočítaná na deset let, je velmi málo a plán vlny infrastrukturních investic není unikátní a je třeba podnikům zajistit podmínky, jinak jde jen o slibotechnu.

Navíc víkendové otevření hospod příští sobotu je po měsících půstu riskantní, zejména po sérii skandálních uličních rautů mládeže v Londýně, Liverpoolu či Manchestru, ignorujících stav nouze a zjevně vyvolaných předčasným oznámením uvolnění.

Tolik tedy protiargumenty, ale kde je něco o vyjednávání s Evropskou unií? Ticho po pěšině. Zejména, když Londýn měl do července potvrdit opakované proklamace, že nechce prodloužení přechodného období. Dohodu musí totiž k 26. listopadu ratifikovat Evropský parlament.

Přitom pondělkem začala v Bruselu, po měsících kontaktů přes Zoom, přímá jednání vyjednávačů Michala Barniera a Davida Frosta. Ten však – jako by jednání byla nedůležitá – má začátkem září vystřídat jednoho z posledních nebrexitářů, bezpečnostního poradce sira Marka Sedwilla, právě „zrezignovaného“, zjevně dle rady Johnsonova „Rasputina“ Cummingse.

Není ale divu, premiér sice slovo brexit nesnáší (neboť prý už byl), ale ujišťuje, že je připraven patová jednání zintenzívnit, dodává však, že pokud se to nepodaří, žádná katastrofa a „přejde se na australský model“. Ten však kopíruje z 95 procent pravidla Světové obchodní organizace, a jde tedy o tvrdý brexit.

Postoj Johnsonovy vlády charakterizovala jedna komentátorka, že jako by šlo o gang kluků zasažených pubertou a stmelený členstvím v brexitářské skupině „Vote Leave“, kterému se šikovným minimalizováním následků podařil trik odchodu z unie, ale místo oslav přišel covid-19 a propad hospodářství. Proto tak Johnson otálel se stavem nouze a mezitím se nákaza šířila a nyní opět váhá, tvrdila.

Přitom by vše mohly vyřešit oboustranné ústupky, odmítané ale Johnsonovým klanem. Jde třeba o rybolov, nekalou konkurenci, severoirskou hranici, přístupy k databázím zločinnosti, nebo kdo rozsoudí spory.

O celních kontrolách a zdražení potravin o zhruba 15 procent v případě nedohody vláda mlčí, stejně jako třeba o odchodu řady firem ze země. Hlavně když si kluci sami povládnou, obnoví impérium, včetně Ameriky a přes „kanál“ budou na unijní sedmadvacítku vyplazovat jazyk. Dohodu tedy zatím spíš nečekejme.