Žádný revival Margaret Thatcherové nebude. Vláda britských konzervativců pod vedením premiérky Theresy Mayové nabídne jinou verzi konzervatismu.

Zpočátku leccos ukazovalo na to, že britští konzervativci našli v Therese Mayové novou Margaret Thatcherovou. Druhá britská premiérka je obdobně jako ta první autoritářská, tvrdohlavá, nekompromisní. Má ostré lokty, proříznutou pusu, dokonce se podobně obléká, byť důraz klade na střevíce, nikoli na kabelky. A stejně jako Železná lady i Mayová mluví jednoznačně a přímočaře.

Tím ale podobnosti končí. Každá jsou z jiného těsta.

Aby nebyl nikdo na pochybách, Tezza krátce před svým příchodem do premiérského sídla na Downing Street 10 dala najevo, že ve stopáchMaggie se jít nechystá.

Sociálně-tržní Británie?

Mayová vyslovila v projevu ke členům Konzervativní strany v Birminghamu myšlenky, za které by se nemuseli stydět labourističtí vůdci (snad s jedinou výjimkou, rudému Jeremymu Corbynovi by to bylo málo). Liberální Toryové, kteří jí naslouchali, nevycházeli z údivu a Margaret Thatcherová se patrně obrátila v hrobě. Posuďte sami:

„Náš konzervatismus je jiný. [...] Nevěříme pouze v trh, ale také v komunity. Nevěříme pouze v individualismus, ale také ve společnost.“

Tohle je zjevná narážka na legendární výrok Thatcherové, že „něco jako společnost neexistuje“.

Znamená to snad konec liberalismu u toryů? Kdo ví, je ale jasné, že nová vláda Jejího Veličenstva bude více tolerantní k sociálnímu státu. Napovídá to i další výrok Mayové:

„Změníme systém. Zasadíme se o to, aby ve správních radách podniků byli zastoupeni také zaměstnanci.“

Na tomhle místě nejspíš některým toryům spadla čelist. Není to náhodou Soziale Marktwirtschaft, německý model sociálně tržní ekonomiky, který vyvažuje volnou soutěž a sociální spravedlnost?.

Dieta pro tučné kocoury

Další příklad, jak vzít vítr z plachet opozičním labouristům:

„Máme nerozumnou, nezdravou a zvětšující se propast mezi tím, co firmy platí pracovníkům a bossům. [...] Chci, aby akcionáři hlasovali o platech manažerů korporací. Chci vidět víc transparentnosti, jasná data která by ukázala poměr mezi platy generálních ředitelů a průměrnou mzdou dělníků. [...] Odměny manažerů by měly být lépe provázané s dlouhodobými plány společnosti a jejich akcionářů.“

Svatá pravda. Takže vzhůru na korporátní byrokracii! S tímhle by přece neměl mít problém ani soudruh Corbyn.

Že by tučné kocoury čekala dieta? Britská média píšou o útoku na londýnskou City.

The Telegraph dokládá, jak stoupaly platy firemní exekutivy. V roce 2000 vydělávali ředitelé stovky britských top firem 47krát víc než průměrný zaměstnanec. Loni to byl už 120násobek. Nejvyšší manažeři přitom berou pohádkové bonusy, i když výkonnost podniků jde od deseti k pěti.

Opsáno od labouristů

Zbude za vlády Mayové místo pro neviditelnou ruku trhu? Thatcherová byla známa odporem k velkým vládním zásahům do ekonomiky (big state solutions). Nová premiérka však chystá víc veřejných investic, víc hospodářských intervencí.

„Na projekty rozvoje infrastruktury a výstavbu domů musíme připravit víc vládních dluhopisů. [...] Řádná průmyslová strategie nastartuje ekonomiku.“

Když to zaslechl baron Wood z Anfieldu, jeden z autorů volebního manifestu labouristů z roku 2015, jízlivě poznamenal. „Je dobré vidět, že se Theresa Mayová drží předvolebních slibů. Zvlášť proto, že jsou to ty labouristické.“

Je příznačné, že prvním konzervativním ministrem, se kterým se Mayová rozloučila, byl kancléř státní pokladny George Osborne. Spolu s ním se patrně loučila také s jeho plánem dosáhnout do roku 2020 přebytkového rozpočtu.

Konec protivné strany

V roce 2002, kdy britské politice vévodil Tony Blair se svou New Labour, vyslovila Mayová na konferenci konzervativců myšlenku, která dříve narozené torye nadzvedla ze sedadel. Vyčetla jim nedostatek zájmu o sociální politiku a o chudé a vyzvala je, aby se vzdali ideologických šablon.

„Naše základna je příliš úzká. [...] Víte, jak nám někteří lidé říkají? Protivná strana!“ pravila Mayová.

Je nasnadě, že tahle Angličanka bude pokračovat v tahu na pomyslný střed britské politiky, který zahájil David Cameron. Svědčí o tom i slogan její volební řeči – Make Britain a Country That Works for Everyone. Tedy Udělejme z Británie zemi, která pro každého funguje. Ovšem taky Udělejme z Británie zemi, která pracuje ve prospěch všech.

Není snad její volební prohlášení zároveň strategií, jak dorazit rozkládající se labouristy v příštích volbách? Zbývají do nich necelé tři roky a Theresa Mayová o nich už nepochybně přemýšlí.