Je všeobecně známo, že muslimská komunita ve Velké Británii je v relaci k původním obyvatelům jedna z nejpočetnějších v Evropě. A také jedna z nejaktivnějších. V médiích jsem si přečetl, že na některých místech v Británii v době Vánoc zrušili ozdobené stromky na veřejnosti, aby se to prý nedotýkalo ne-křesťanských občanů-muslimů. To jsem ale považoval za novinářské přehánění. Sám jsem žil v letech 2006 až 2009 v muslimské zemi – v Sýrii - a o vánočních svátcích byla výzdoba obchodů s křesťanskou tématikou docela běžná. Ve městech jako Damašek, Latákie nebo Aleppo byly v oknech rozsvícené malé vánoční stromky, až jsem si někdy připadal, že jsem v některém evropském městě. Prezident Bašár Asad také o vánočních svátcích navštěvoval mši v křesťanském kostele a na kritiku ze strany náboženských radikálů sděloval, že to považuje za správné, protože je prezidentem všech Syřanů (on sám je muslim). Naopak, muslimský svátek ramadán zase respektovali křesťané, i když pravidla pro muslimy, zejména půst, nemuseli tak striktně dodržovat.

Dlouhodobě se také zajímám o kulturu a historii národů Blízkého východu, a proto jsem si před časem koupil knihu The Middle East – The Cradle of Civilization Revealed (Blízký východ – odhalená kolébka civilizace). Jde o výpravnou, obsáhlou publikaci na křídovém papíru, s kvalitními fotografiemi a mapkami, vydanou v Londýně, autoři podle jmen anglofonního původu. Při čtení knihy jsem ale brzy narazil na jedno překvapení. Letopočty v textu byly označovány pro mě novými zkratkami CE a BCE tam, kde jsem byl po desetiletí zvyklý číst A.D. (Anno Domini – léta páně) a B.C. (before Christ – před Kristem). Na počátku knihy jsem našel vysvětlivku s tím, že CE znamená Common Era (společný letopočet) a BCE je Before Common Era (před společným letopočtem). Přitom nejde jen o jednu knihu, všiml jsem si, že na mnoha britských internetových serverech s historickými tématy, např. v archeologických textech nebo aukčních katalozích historických předmětů se nové označení začalo také používat. I když vlastní číslování roků zůstává pro svoji praktičnost stejné, nové označení se zřejmě snaží popřít návaznost křesťanských kořenů a zavést označení, které by náš letopočet s křesťanským původem nespojovalo (jednak je začátek letopočtu spojený s předpokládaným rokem narození Krista, a také s poslední - dodnes platnou - reformou iniciovanou v 16. století papežem Řehořem XIII.). Důvodem je snad preventivní obava, že muslimům v Británii by označení letopočtu, založené na roku narození křesťanského proroka, mohlo vadit podobně jako vánoční stromky. Je přitom paradoxní, že jsem při svých cestách na Blízkém východě nezaznamenal ani náznak požadavku na změnu označení letopočtu, v publikacích s historickou tématikou tam vydávaných se zásadně užívá AD, BC a u událostí po roku 622 (odchod Mohameda z Mekky do Mediny) je označení AH (Anno Hidžra), zpravidla spolu s letopočtem AD.

Pro podobný postup, kdy přijímám nevyslovený požadavek protivníka jen na základě tušení, že by ho mohl požadovat, existuje v angličtině výraz „anticipatory surrender“, což by se dalo volně přeložit jako „vzdání se ještě předtím, než to někdo na mně bude chtít“. V češtině je pro to výraz daleko jadrnější. Možná, že se to někomu zdá jako nepodstatný detail, ovšem pro mě to je velmi zarážející signál. To, že odhazují symboly spojené s křesťanstvím, které bylo nedílnou součástí identity jejich předků, a oni se dnes stydí i za to, že globálně používaný letopočet je založen na křesťanství, je jen potvrzením plíživého přizpůsobování se britského veřejného prostoru islámu. Může se stát, že dojde i na kříže na kostelech, změnu dne pracovního klidu v týdnu z neděle na pátek, a další symboly, které už ani nepovažujeme jako náboženské, velké přeměny mají někdy zcela nenápadné začátky.

V politicky korektních mediálních kruzích hlavního proudu se šíří názor, že pokud jde o muslimské imigranty, je Velká Británie nejdále v postupu asimilace ve společnosti. Je to zřejmě pravda. Jenže, jaksi se to zvrtlo a ten, kdo je asimilován, je někdo jiný, než se původně myslelo. Inu, jak praví klasik: „cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly“.

březen 2016