Postavit úspěch v britských volbách na kritice Poláků a Rumunů bylo krátkozraké

Výsledky britských parlamentních voleb zahanbily všechny agentury pro výzkum veřejného mínění. Vůdce labouristů Ed Miliband rezignoval na vedení strany ještě v den vyhlášení výsledků. Totéž učinili David Clegg, nyní již bývalý vůdce liberálních demokratů, a na čas i Nigel Farage, zakladatel a inspirátor UKIP – strany, která má v programu vystoupení z EU a omezení imigrace.

Konzervativci se radují, neboť konečně mohou vládnout bez koaličních ústupků. Také skotští nacionalisté slaví. Ale dominantní událostí je propad Strany práce. Proč labouristé pohořeli?

Vysvětlujících teorií může být více. Jednou z nich je strach z levicové hospodářské politiky. Britové vidí statisíce Francouzů, Španělů a jiných imigrantů z kontinentu, kteří hledají práci v Británii, neboť jejich domácí levicově řízené ekonomiky nefungují. Když stínový ministr hospodářství Chuka Umunna v únoru prohlásil, že Francie by měla být příkladem, neboť francouzský dělník je v průměru produktivnější než britský, vyvolalo to bouři nesouhlasu.

Kdekdo totiž zná příčinu. Francouzský trh práce dává všechny výhody odborářům a znevýhodňuje ty, kdo v odborech ještě nejsou: mladé, nekvalifikované, čerstvé absolventy. Stejně je to ve Španělsku a v jiných zemích, kde půdorys trhu práce narýsovala levice. Pracující jsou v průměru kvalifikovanější a produktivnější, ovšem na úkor těch nejslabších.

Jiným vysvětlením je podlézání muslimské menšině. Ed Miliband slíbil zákony zakazující kritiku islámu. V zemi tak pyšné na svobodu slova to vzbudilo pohoršení. Britové jsou neuvěřitelně tolerantní národ. Poslední osobou stíhanou v Británii za kritiku náboženství byl Thomas Aikenhead v roce 1697. Představa, že labouristé by kvůli muslimským hlasům vrátili Británii o několik staletí zpět, je skandální.

K velkému zklamání jedněch a k radosti jiných neuspěla Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP). Celkově získala více hlasů než skotští nacionalisté a liberální demokraté dohromady, ale stačilo to na jediného poslance. Volební matematika většinového systému je krutá: strana, která prosazuje menšinové téma bez specializace na konkrétní území (například na Skotsko), nemá šanci.

„Brexit“ nehrozí

Tímto menšinovým tématem je vystoupení z Evropské unie. Zajímá jen 13 procent voličů. Pro většinu Britů jsou důležitější domácí témata: daně, zaměstnanost, ceny nemovitostí, zdravotnictví, školství, cena vlakových jízdenek a tak dále. Snění bruselských vizionářů o „stále těsnější Unii“ dojímá na ostrovech málokoho. Právě tak ale málokterý britský volič cítí takový odpor vůči EU, aby kvůli tomu měnil své tradiční politické preference.

Británie z EU nevystoupí. Britové jsou pragmatici a většina z nich, ačkoli necítí k EU žádný vřelý vztah, nechce riskovat. Rizika jsou značná: „Brexit“ by znamenal nutnost opětného uzavření celé řady mezinárodních dohod, přičemž Británie by nebyla v pozici silnějšího partnera při vyjednávání.

Ale ještě něco k UKIP, která je často prezentována jako krajně pravicová xenofobní antiimigrační strana. To je ovšem velmi nepřesné. Z ekonomického hlediska je spíše středová, v některých otázkách (zdravotnictví) vysloveně levicová. Pokud jde o imigraci, UKIP je pouze proti imigraci z Evropy, zvláště východní. Nikoli proti imigraci z asijských nebo afrických zemí.

Příčinou je volební matematika. Pákistánci, Bangladéšané, Indové, Nigerijci a další imigranti z bývalých kolonií mají v Británii volební právo z titulu členství svých zemí v Commonwealthu. Jelikož UKIP se uchází i o tyto hlasy, terčem kritiky se stávají hlavně Poláci a Rumuni. Imigranti ze zemí EU smějí v Británii volit jen v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu. Na rozdíl od Pákistánců a jiných Asijců či Afričanů ale nepotřebují na cestu do Británie vízum ani pas. Zajímavý paradox.

Postavit úspěch v parlamentních volbách na kritice Poláků a Rumunů se ukázalo být krátkozraké. Málokterý Brit má tak silnou averzi vůči Východoevropanům, aby kvůli tomu volil UKIP. Kdyby UKIP kritizovala imigraci z Asie az Afriky, měla by pravděpodobně větší odezvu mezi bílými voliči, ale strhl by se poprask kvůli rasismu. Xenofobie vůči bílým Východoevropanům vadí podstatně méně, třebaže jejich pracovní morálka je ve srovnání například s Pákistánci nebo Bangladéšany naprosto nesrovnatelná. A na populismus typu „Poláci vám berou práci“ slyší opravdu málokdo.

UKIP tedy doplatila na výběr druhořadého tématu (Evropská unie) a také na dvoření muslimům. Owais Rajput, neúspěšný kandidát UKIP za Východní Bradford, se před volbami chlubil, že 18 procent členů UKIP jsou muslimové. Harry Boota, kandidát UKIP za Západní Bradford, se pro změnu narodil v Pákistánu. Nelze tvrdit, že by tato strana byla protiimigrantská: je pouze proti příchozím z kontinentu.

Z hlediska České republiky je výsledek britských voleb nepochybně příznivý.

Autor je ředitel pro strategii společnost Partners

LN, 12.5.2015