29.3.2024 | Svátek má Taťána


VELKÁ BRITÁNIE: Je špatný brexit lepší než žádný brexit?

28.3.2018

Začíná odpočítávání brexitu. Za rok, 29. března 2019, opustí Británie Evropskou unii

Britská premiérka Theresa Mayová před rokem vyrazila do brexitových rozhovorů s pyšným sloganem: „Žádná dohoda (o brexitu) je lepší než špatná dohoda.“

Teď je ale jasné, že Britové dostanou špatnou dohodu a budou rádi, že vůbec nějakou mají. Podmínky, za kterých Evropskou unii opustí, sebevědomí obyvatel hrdého Albionu nepozvedne.

Poznatky z jednání o brexitu a prognóza dalšího vývoje britského rozvodu s evropskou sedmadvacítkou se dají zhustit do pěti bodů:

1. Vyzobávat třešně zakázáno

Británie opustí Evropský hospodářský prostor – tedy jednotný trh, kde platí svoboda pohybu lidí, kapitálu, služeb a zboží. Spojené království tak bude mít se zbytkem unie volnější vztah než země Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) – Island, Lichtenštejnsko nebo Norsko.

Šéf britské diplomacie Boris Johnson hlásal strategii cherry-picking, při níž děti (Britové) vyzobávají z dortů lahodné třešničky, zatímco méně chutný korpus ponechávají rodičům (EU 27). Jenže zbytek unie setrval na přístupu quid pro quo (něco za něco). Žádný „cherry picking“, třešně jsou k jídlu pouze s korpusem.

Pokud by Británie zůstala na jednotném trhu, musela by proto přijmout zásadu volného pohybu lidí – migraci z ostatních zemí, unijní regulace, platby do společné pokladny a evropskou jurisdikci. To vše ale většina obyvatel monarchie v referendu odmítla. Požadavkem brexiterů byla především kontrola nad migrací a konec unijních regulací.

Premiérka Mayová proto hned na startu brexitových rozhovorů jednoznačně prohlásila: „Vystoupit z Evropské unie znamená vystoupit z jednotného trhu.“ A této teze se drží.

Nic jiného jí ani nezbývá.

2. Kvadratura kruhu

Ostrovní monarchie opustí rovněž celní unii. Britská vláda dala najevo, že chce sama rozhodovat o tom, jaké bude uzavírat obchodní dohody.

Mayová vyhlásila program A Global Britain (Globální Británie). Pravila, že Británie chce dělat globální politiku, což „není možné s unijní koulí na noze“.

Britští labouristé navrhují celní unii pro zboží. Tahají však za kratší konec provazu, sedí v opozici.

Celní unie by přitom byla řešením, umožňujícím udržet otevřenou hranici mezi Irskem a Severním Irskem. Bez ní to bude obtížné, ne-li nemožné. Že by se hranice nakonec posunula až do Irského moře? Severní Irsko by v takovém případě zůstalo ve Spojeném království pouze politicky, ekonomicky by bylo součástí Irska.

Mayová to pokládá za nepřijatelné. „Žádný britský premiér by s tím nikdy nesouhlasil,“ prohlásila.

Připomíná to pokus o kvadraturu kruhu. Co s tím?

3. Volný obchod à la Kanada

Vše spěje k tomu, že Británie uzavře s EU 27 dohodu o volném obchodu. Hlavní unijní vyjednavač, Francouz Michel Barnier, zmiňuje jako vzor budoucích vztahů dohodu mezi Evropskou unií a Kanadou (CETA).

David Davis, šéf britských vyjednavačů, pokládá za cíl dohodu, kterou nazval Kanada plus, plus, plus, tedy dohodu se třemi bonusy. V Show Andrewa Marra ji popisoval obdobně jako Dobromila Rettigová své recepty: „Začneme od toho nejlepšího, co je v dohodě s Kanadou, potom vezmeme to nejlepší ze smluv s Jižní Koreou a Japonskem a nakonec k tomu přidáme služby.“

Davis měl na mysli především finanční služby. Britové usilují o to, aby londýnská City zůstala vstupní branou na trh Evropské unie a britský regulátor neztratil právo vydávat „passporting rights“, tedy „bankovní pas“. Sotva myslitelné.

Předseda Evropské rady Donald Tusk označil verzi Kanada se třemi plusy za „pouhou iluzi“.

Takže „kanadská dohoda“ ano, „plusy“ ne.

4. Prásknout dveřmi?

Možností je ještě prásknout dveřmi a odejít bez dohody. V této variantě by britské firmy a EU 27 obchodovaly podle pravidel Světové obchodní organizace, které určují stropy celní ochrany a vývozních subvencí.

Studie poradenské společnosti Oliver Wyman dospěla k závěru, že takovou verzí brexitu by firmám v EU 27 a Británii vznikly dodatečné náklady kolem 58 miliard liber ročně. Britské firmy by celní a další obchodní bariéry vyšly na 27 miliard liber ročně, firmy z EU 27 na 31 miliard. „Pro některé podniky by takový brexit byl existenčním rizikem,“ píše se v analýze.

Rozchod ve zlém vyloučit nelze, avšak nejspíš to je pouze teoretická varianta. Všichni se jí chtějí vyhnout, byla by příliš drahá.

5. Dva roky kolonií

Důkazem je i přechodné období, na kterém se Britové se sedmadvacítkou dohodli. Jeho cílem je vyhnout se prudké změně pravidel pro obyvatele i podniky po brexitu a dopracovat všechny detaily dohody o budoucích obchodních vztazích.

Přechodné období začne v noci z 29. na 30. března 2019, kdy Británie z Evropské unie vystoupí – tedy po dvou letech od začátku brexitových jednání. Má (zatím) trvat 21 měsíců a skončit 31. prosince 2020. Během něj bude v monarchii platit unijní jurisdikce a zachovány zůstanou všechny čtyři unijní svobody – volný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu.

Británie však v této době už nebude unijní státem, ztratí zastoupení v unijních institucích a regulace Evropské komise neovlivní. Zůstane jim přitom podřízena. Kromě toho bude přispívat do společné pokladny – Mayová svolila s celkovým doplatkem do výše 50 miliard liber, dřív připouštěla nejvýš 20 miliard.

Mnoho konzervativců takové podmínky dopálily. Poslanec Dolní sněmovny Jacob Rees-Mogg k tomu řekl: „Pokud bude mít cizí soud [Evropský soudní dvůr] jurisdikci nad cizinci v této zemi, budeme v postavení podobném kolonii.“

Přechodné období však dává firmám a investorům v Británii větší jistotu, protože se alespoň po dobu příštích tří let obchodní a regulační podmínky v Británii nezmění. Přesto Bank of England počítá s tím, že investice v Británii budou v příštím roce o čtvrtinu nižší, než předpovídala prognóza před referendem o členství v Evropské unii.

Fakticky tedy můžou být Britové za tak měkké přistání rádi. Ostatně, žádala o ně britská vláda, byť si ho představovala jinak, ne jako pokračování členství.

*****************************

Shrnuto: Je patrné, že evropská sedmadvacítka při brexitu uhájí svou pozici, která se dá vyjádřit sloganem „Evropu si rozvracet nedáme“, a Britové za rozvod s Bruselem tvrdě zaplatí.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce