Downing Street 10 má nového nájemníka. Pokud však britští a kontinentální konzervativci od této personální změny očekávají i změnu ideovou a politickou, budou zklamáni. Volba Davida Camerona britským premiérem neznamená návrat k tradicím britské pravice, ale jen další příklon „konzervativního“stranického establišmentu k sociálnímu inženýrství nové postmoderní levice. Tedy takového směru, kterému Petr Hájek říká trefně „střed“.

Sem už ostatně s původní „starou dobrou“ socialistickou stranou zamířil Tony Blair. Když tedy 3. října 2005 prohlásil David Cameron před skupinou novinářů, že je „dědicem Blairovým“, aby se stal záhy poté předsedou toryů, stali jsme se svědky zániku již i tak skomírající konzervativní pravice a vzniku strany nového typu.

Nekřivdím Cameronovi a jeho konzervativcům „politického středu“? Posuďte sami.

D. Cameron sliboval referendum o Lisabonské smlouvě. Nejen že od svého původního úmyslu (myslel to však vůbec někdy vážně?) ustoupil, ale spojil se k vytvoření parlamentní a tedy i vládní většiny s bezvýhradně prounijními liberálními demokraty, usilujícími o zavedení eura ve Velké Británii. Václav Klaus dobře věděl, že se na něj nemůže spolehnout, když zvažoval, zda vytrvá s oddalováním podpisu LS do voleb v Británii.

Cameronova politika v oblasti životního prostředí posiluje evropský proud radikálního environmentalismu, blouznícího o globálním oteplování a jiných zelených nesmyslech, jejichž uvedení do praxe ohrožuje nejen hospodářský rozvoj krizí zmítané Evropy a rozumnou energetickou politiku, ale předznamenává i zrod zeleného policejního státu.

Infernálních hlubin dosáhl D. Cameron a nové vedení Konzervativní strany v oblasti morálně-kulturní. Totalitární povaha institucionalizované politické korektnosti dosáhla nejvyššího vyjádření v Cameronově útoku na náboženskou svobodu křesťanů, když hlasoval pro zákon, fakticky likvidující katolické agentury zprostředkovávající adopci dětí, neboť odmítnutí svěřit děti do péče homosexuálních párů je v moderní Británii považováno za zločin. D. Cameron se také vyjádřil ve prospěch uzavírání homosňatků anglikánskými duchovními.

Cameronovo stranické vedení přišlo s plánem na vytvoření profesionálního sboru o nejméně 5000 členech, kteří budou po celé Británii budovat tzv. Velkou Společnost. Oficiální stranické komuniké, ohlašující úmysl takovou budovatelské armádu založit, se přitom v pozitivním smyslu odvolává na amerického radikálně levicového aktivistu Saula Alinskyho a jeho žáka Baracka Obamu.

Dnešní Konzervativní strana je skutečnými konzervativci nevolitelná. Argument typu “to chcete dalších pět let s Brownem“ postrádá smysl, protože léta s Cameronem se od těch předchozích nijak lišit nebudou. Ke škodě Velké Británie i celé Evropy.

Převzato z Blog.ihned.cz/semin se souhlasem autora