K napsání krátkého článku mě inspirovaly Čechoviny č. 73. V komentářích k článku se totiž hovoří o poslední letuschopné Caravelle reg. 3D-KIK, která havarovala v srpnu 2004. O ní a jedné souvislosti chci napsat a podělit se o informace, které jsem před časem posbíral. Někdy v roce 2001 jsem objevil na internetu pár fotek Caravelle společnosti Gabon Express registrace 3D-SEP, které pořídil Jan Mogren v Gabonu o rok dříve. Napadlo mě pokusit se zjistit, zda je Caravelle ještě v provozu a zda by byla možnost s ní letět. Kdysi dávno se dalo letět Caravelle Air France z Prahy do Budapešti za pár korun, ale jak jsme byli mladí a …., tak nám nedocházelo takové možnosti neodkládat. Ještě jsem měl tuším v roce 1977 možnost letět tímto letadlem z Dubrovníku do Bělehradu, ale na to by mi tehdy nestačil celý devizový příslib (mladší z vás dnes už ani netuší o jaký institut šlo). Po revoluci se něco dohnat dalo, ale některá letadla jako již zmíněná Caravelle byl už problém.

Internetové stránky v té době společnost neměla, ale zjistit adresu a tel. čísla nebyl díky JP Airline fleets takový problém. Posílat do Afriky dopis mi připadalo zdlouhavé a pomalé, a tak jsem poslal fax s dotazem, zda Caravelle ještě létá, na kterých linkách a jak případně rezervovat a koupit letenky. Asi za dva dny se rozběhl fax a já držel v ruce odpověď z Gabonu. Nějakou chvíli jsem zíral nevěřícně na text. Byl totiž napsán rukou a perfektně česky. Stálo v něm, že se omlouvají, ale sehnali prý kontrakt v Angole a Caravelle tam momentálně létá nákladní lety (byla to verze 11R s nákladními vraty). Že teď v Gabonu lety s cestujícími místo ní létá turbovrtulový HS 748. A že mají ještě Andover a F-27 a abych přiletěl, že mě rádi uvítají a svezou vším, čím budu chtít. Dopis byl zakončen slovy: s pozdravem váš Robert Sobek.

Na jednu stranu zklamání, že Caravelle se už nikdy nesvezu, protože to byla poslední, která ještě cestující na linkách vozila, ale na druhou stranu mě začalo zajímat, kdo mi odpověděl ze zapadlého koutu Afriky tak perfektně česky a jaký osud zavál kohosi s českým původem do Afriky k létání. V JP 2001 byl Robert Sobek uveden jako ředitel společnosti GabonExpress. Po kratším pátrání jsem zjistil, že je pravděpodobně i majitelem nebo spolumajitelem výše zmíněné společnosti, má francouzské a snad i belgické občanství, protože zde nějakou dobu žil, ale český původ. 35 let působil v tehdejším Zaire (dnešní Demokratické Republice Kongo) jako pilot. Do Gabonu přesídlil, když v Zairu padl režim prezidenta Mobuta. Na linkách Gabon Expressu Caravelle někdy i pilotoval.

Z toho vyplývá, že jedním z posledních provozovatelů a také pilotů poslední létající Caravelle byl krajan původem odkudsi z Čech. Letecká společnost, kterou v Gabonu založil, ale neměla dlouhého trváni. V roce 2004 havaroval po startu z Libreville výše zmíněný HS 748 této společnosti a následně byli Robert Sobek spolu s kapitánem havarovaného stroje vzati do vyšetřovací vazby, kde zůstali 18 měsíců a obviněni z neúmyslného zabití. Po podmínečném propuštění z vazby se zákazem opustit území Gabonu po něm stopy končí a o jeho osudu se mi už nepodařilo nic vypátrat. Během vyšetřování vyšly najevo skutečnosti o podivných praktikách při provozu této společnosti, o zanedbávání údržby letadel, o absenci jejich pojištění, úplatcích.

Podle článku v místních novinách, který byl napsán po havárii, byla např. letadla ze dne na den přeregistrována z Libérie na Rovníkovou Guineu, aby se vyhnula technickým kontrolám Gabonského úřadu civilního letectví, a to bez předepsaného postupu, jen pouhým přemalováním registrací. Technické prohlídky se prováděly pouze administrativně a, jak se doslova píše v článku: licence pro piloty a letušky byly pořizovány tajně a aby se zdály platné, byly opatřovány razítky Rovníkové Guineje. Podle výsledků vyšetřování chyběl havarovanému letounu v době vzletu například elektrický generátor a hnací vřeteno hydraulického čerpadla na levém motoru. Po vysazení pravého motoru ve výšce 400 m po startu tak nemohla posádka ani vysunout podvozek a klapky k nouzovému přistání a letadlo se rozbilo o vodní hladinu při pokusu o přistání na moři. Nehodu nepřežilo 19 cestujících. Společnosti byla okamžitě odebrána provozní licence a následně skončila v likvidaci. Vyšetřování nehody nebylo dodnes ukončeno a dle místního tisku k tomu není ani vůle na příslušných místech. Vzhledem k absenci pojištění letadel nebyli pozůstalí po obětech havárie nikdy ani odškodněni.

Vrátím se teď zpět ke Caravelle, o které jsem začal. Byla vyrobena v roce 1968 a objednavatelem bylo francouzské letectvo. Hned po dodání byla ale pronajata společnosti Air Congo a následně létala ve službách Air Zaire, na kterou se společnost Air Congo přejmenovala (pro zajímavost: je spíš náhodou, že v této zemi R. Sobek tou dobou už několik let působil). Ve druhé polovině sedmdesátých let se vrátila zpět k Armée de l´air a nějakou dobu měla základnu na letišti Papeete na Tahiti. Po vyřazení byla v roce 1995 zakoupena spolu s dalšími dvěma stroji stejného typu belgickou (odtud R. Sobek do Afriky odešel, ale je to asi také náhoda) společností Eureka Aviation. V jejím vlastnictví létala několik měsíců nákladní linku mezi Kolumbií a ostrovem Guadeloupe. Od roku 2000 byla ve službách GabonExpressu a několik měsíců roku 2001/02 létala v Angole. V roce 2003 je odstavena v Jihoafrické republice a po přeregistrování na 3D-KIK začala na jaře roku 2004 létat pod hlavičkou Transair Cargo nákladní lety po Africe. V srpnu 2004 havarovala při nouzovém přistání pro nedostatek paliva ve Rwandě. Skončila tak éra tohoto slavného letadla, nepočítám-li Concorda asi nejelegantnějšího proudového dopraváka.

O tomto letadle a o HS 748 ve službách společnosti Gabon Express byl natočen film a DVD, je snad stále ještě v prodeji. Pokud by měl někdo nějaké další doplňující informace tak dík za ně.

Foto: archiv autora

Převzato z Planes.cz se souhlasem autora