Tak jsem se zase rozveselil. Po dlouhé a nekonečné šňůře zpráv o tom, jak někdo zase pumpnul náš stát o pár miliónů potažmo miliard, ale protože to je kámoš toho či onoho, tak je beztrestný, se objevila neuvěřitelná zpráva o tom, kterak Američané odtajnili supertajnou základnu označovanou jako „Area 51“ u Roswellu. Dočetl jsem se, že konečně teď byly zveřejněny fotky ze zkoušek supertajných letadel, která létala více než tři Machy, tedy trojnásobnou rychlostí zvuku, a měla tajemné označení A-12. Dokonce i fotečku naše noviny utrousily! Zpráva ne nepodobná pitomostem, které trousili „investigativní“ novináři stanice Nova. Kdybych to před dvaceti léty jen tušil, že fotím supertajný stroj, byť již tehdy vystavený v muzeu Air and space na letadlové lodi Intrepid, jistě bych to nikde neukazoval! Chudák Clarence Johnson, aerodynamický mág, který toto krásné letadlo pro Lockheeda navrhl, se měl nechat po starém způsobu oslepit, aby to nikde nevykecal! V článku kromě fotky tohoto předchůdce „black birda“ SR 71 bylo, jak Sověti někde publikovali poměrně zdařilé siluety tohoto letadla, které udělali podle tepelných stop, které zanechala letadla na betonu základny poté, co je Američani schovali do hangáru. Nevím, co dokázaly na začátku šedesátých let ruské špionážní satelity, ale silně pochybuji o tom, že by byly něčeho takového schopné. Že na základně údajně existovaly makety nikdy neexistujících strojů, aby zmátly nepřítele, tomu snad i věřím.

Lockheed A-12 na letadlové lodi USS Intrepid

Faktem je, že letadla Lockheed A-12 jsou vystavena v muzeích jen dvě. Také je pravda, že u exponátu, který je v New Yorku, je napsáno, že když jim Lockheed letadlo prodal, řekli jim, kde stojí, ale nikdo jim nebyl ochotný říci, kde a jak se odpojují křídla, aby v té době již neletuschopné letadlo dostali z Kalifornie do New Yorku. Trvalo nějakou dobu, než mechanici sehnali důchodce, který ve „skunk works“ pracoval a pamatoval si, že vnější křídlo je s motorovou gondolou spojeno na horní straně křídla pantem a že stačí rozpojit křídlo zespodu a křídla se dají jednoduše zvednout (stejný systém byl použit i u následovníka SR-71). Takže letadlo vlastně dávno po svém vyřazení bylo stále tajné. Jednu skvěle zrestaurovanou A-12 má soukromý sběratel Jim Godall v Minneapolisu. Jak se plně vybavený letoun včetně motorů k němu dostal, to ví pánbůh.

SR-71 Blackbird

Zvláštní, že dodnes nikde nebylo věrohodně zveřejněno, jak rychle a vysoko vlastně toto letadlo létalo. V tabulkách je uvedeno: rychlost M = 3+. Takže konec jedné senzace: žádní mražení Marťané, žádné létající talíře, nic takového. Sice stále svým způsobem tajemné letadlo Lockheed A-12, které je možné prohlédnout si v muzeu! V Evropě je možné vidět SR-71 (zvětšený dvoumístný následovník A-12) v muzeu US Air Force Museum Duxford, kde je možné nahlédnout i do kokpitu, takže lovci senzací mají po žížalkách!

SR-71 Blackbird

O tom, že novináři píší ptákoviny, jsem už psal. Již za dob vietnamské války nás informovali o tom, jak tu a tu vesnici napadli američtí imperialisté nadzvukovými letouy Skyraider. Představil jsem si toto krásné vrtulové letadlo, jak chudák dvouhvězdicový osmnáctiválec musí kroutit čtyřmetrovou vrtulí, aby to tak rychle letělo! Ed Heinemann vymyslel skutečně vynikající letadlo, ale představa, jak letí nadzvukově, je skutečně absurdní. Nebo počet sestřelených B-52, který vysoce přesahoval počet vyrobených!

V poslední době se velmi obšírně rozepisují noviny o černých skříňkách Airbusu Air France, který se zřítil do moře vloni 1. června. Podle záznamu nebyl kapitán ve chvíli pádu v pilotní kabině. No a co má být? Proč by tam měl sedět celých čtrnáct hodin? Na tom není nic zvláštního, ba dokonce, světe zboř se, to není ani předzvěstí katastrofy! Horší je například, když prezident se silným napoleonským komplexem do toho pilotům kecá. To, jak už víme, je předpoklad katastrofy. Pamatuji si, jak kdysi v dřevních dobách na lince do New Yorku dostala jedna paní v business třídě IL 62 po průletu turbulencí hysterický záchvat. Utěšovaly ji stevardky, nic platno. Pak přišel kapitán a ten silou své uniformy dámu přesvědčil, že je všechno v pořádku. Přišel i druhý pilot, telegrafista a palubní mechanik. Paní se skutečně uklidnila - tedy jen do té doby, než skrz otevřené dveře do kokpitu zjistila, že ten je prázdný a letadlo nikdo neřídí. Že ho řídí autopilot, který je kopií autopilota Sperry, který vymysleli v Americe ve čtyřicátých létech, a tudíž je léty vyzkoušený, to jako argument nebrala. Tady jsem si vzpomněl, jak jsem u jisté společnosti s jistým kapitánem v kokpitu kouřil doutníky. Ba i druhý pilot se přidal. Bylo to v době, kdy všechny evropské aerolinky už byly nekuřácké. Ale let byl dlouhý a když nám CSD (vedoucí kabiny- vrchní stevard) zakázala zpívat, že to cestující ruší, tak jsme si zapálili. Já při tom ležel na palandě pro záložní posádku. Když tam na nás ta furie zase vlétla, že ten kouř je cítit po celém letadle, kapitán jí vysvětlil, že trénují let bez viditelnosti. Když viděla, jak se valí kouř z palandy, začala křičet, že letadlo hoří. „To hoří náš Hrošíček, viď Hrošíčku?“ Tak mě kamarádi díky mé postavě překřtili. Vyklonil jsem se z palandy a povídám: „Nějaký problém?“ „Všichni jste magoři a přestaňte smrdět, prosím!“

Neustále se v souvislosti s katastrofou Airbusu omílá, že zamrzly Pitotovy trubice neboli snímače dynamického tlaku. Mám za to, že to je také blbost. Jednak jsou tyto sondy vytápěné a potom vytápění je hlídáno dvojicí komputerů. Mimoto jsou tyto sondy na letadle čtyři. Selže-li tento systém jen na jedné pitotce, okamžitě se objeví na prostřední obrazovce tato závada doprovázená zvukovým signálem. V krajním případě, kdyby došlo k poškození obou computerů, což je téměř nemožné, ale čert nikdy nespí, lze na stropním panelu vyhřívání všech sond zapnout „na tvrdo“, bez regulace. Takže pravděpodobnost, že by mohlo dojít ke katastrofě vzhledem k zamrzlým pitotkám se rovná téměř nule. Budoucnost ukáže, kdo měl pravdu. Já sám se přikláním k názoru, že jim dal někdo nějakou prskavku na palubu a ta pšoukla nad mořem, nad největší hloubkou.

P.S. Mýlil jsem se! Nehodu Airbusu Air France skutečně z části zavinila pro mne nepochopitelná závada na všech třech snímačích dynamického tlaku. Pak dál to už byl lidský činitel plus počítačová blbost (počítačová inteligence se může díky řetězu špatných rozhodnutí změnit v blbost, ostatně software dělají lidé).

Převzato z Planes.cz se souhlasem autora