Nezúčastněné civilní osoby umírají v každé válce. Platí to i o válce obranné, kterou vede Izrael proti teroru palestinských Arabů. Nikoho to netěší, ale všechny tyto oběti si musí na své konto připsat agresor.

Aby nedošlo k nedorozumění. V nejnovější fázi konfliktu, tedy v protiteroristické operaci, která má v Izraeli kódové označení „Štít a šíp“, je tím agresorem teroristická formace Palestinský islámský džihád (PIJ). Ke čtvrtečnímu ránu (11. 5.) bylo z Pásma Gazy vystřeleno na Izrael přes 500 raket. Už tento samotný počet – je sotva představitelné, že by se něco takového týkalo nás – jednoznačně opravňuje napadenou zemi k maximálně razantní odvetě, což se také stalo.

V Pásmu Gazy jsou likvidovány základny útočníka, z nichž jsou odpalovány rakety, a také jejich obsluhy, stejně jako dílny na výrobu raket a velitelská centra. Především ale: cílem jsou velitelé na nejvyšších místech PIJ. V tom byl Izrael od úterý (9. 5.), kdy operace „Štít a šíp“ oficiálně začala, mimořádně úspěšný.

Během úvodního dne operace byly při cílených úderem zabiti tři vysoce postavené figury v rámci PIJ:

Chalil Bahtini … velitel teroristických brigád Al Quds v severní oblasti Pásma Gazy;

Tareq Ezzaldin … mluvčí PIJ a koordinátor teroristických akci v Pásmu Gazy a na Západním břehu;

Džihád Ghanem… tajemník vojenské rady PIJ, kterého si spravedlnost našla 19 let poté, co v Pásmu Gazy zorganizoval jeden z nejohavnějších teroristických zločinů.

Připomeňme. 2. května 2004 byla středa. Pro většinu členů rodiny Hatuelových poslední den života. Toho dne cestovala osobním vozem maminka Tali Hatuelová, sama v osmém měsíci těhotenství, se svými čtyřmi dcerami ve věku od dvou do jedenácti let. Jmenovaly se Merav, Roni, Hadar a Hila. U vjezdu do bloku židovských osad Guš Katif na jihu Pásma Gazy (které bylo tehdy pod izraelskou vojenskou kontrolou) zahájili dva arabští teroristé na vozidlo palbu. Všechny dívky v autě i s maminkou byly zavražděny. K útoku se přihlásil PIJ a organizace Fatah; organizátorem byl výše zmíněný Džihád Ghanem. Bývalý velitel Brigád al Quds v jižní oblasti Pásma a ve své poslední funkci osoba zodpovědná za koordinaci převodu financí a zbraní mezi PIJ a Hamasem.

V případě jeho likvidace se uzavřel kruh, pokud jde o vraždy v rodině Hatuelových. Jak řekl šéf tajné služby Šin Bet Ronen Bar, „rodina vzpomíná, Šin Bet nezapomíná“. Teroristé si musí být vědomi toho, že před izraelskou spravedlností není úniku. Neexistuje pro ně bezpečné místo – ani v Pásmu Gazy, ani na Západním břehu.

Zmíněnou trojici doplňuje další vysoký činitel. Ve čtvrtek 11. května nad ránem přesným zásahem bytu v šestipatrovém domě ve městě Chán Júnis na jihu Pásma byl zlikvidován velitel raketové jednotky PIJ Ali Ghalil a s ním další dva teroristé.

A jako obvykle, západní svět sice „chápe“ Izrael a uznává jeho právo na sebeobranu, ale je „rozhořčen“ nad tím, že při útocích umírají i nevinní civilisté. Jakkoli je to skutečnost nanejvýš politováníhodná a na izraelské straně si nikdo nic takového nepřeje a ani to není záměrem Izraelských obranných sil, k válce i takovéto věci patří. O to víc tam, kde civilisté, jmenovitě pak děti, jsou součástí praxe živých štítů. Pokud teroristé dovolí, aby se v blízkosti odpalovacího zařízení raket pohybovaly civilní osoby, a pokud umísťují svá odpalovací zařízení do oblastí s bytovou zástavbou, padá vina za případné oběti jen a jen na ně.

Srozumitelně se k tomuto tématu vyjádřil bývalý izraelský premiér Naftali Bennett v rozhovoru pro CNN (10. 5.) Moderátorka sice uznala, že teroristé používají civilisty jako lidské štíty, nicméně Bennetta se zeptala, jestli Izrael nemá povinnost tyto lidské štíty nějak obejít. Expremiér odpověděl: „Izrael má povinnost bránit svůj lid“ a na moderátorku se obrátil s otázkou, jestli by dovolila svým dětem pohybovat se v blízkosti raketometů. Odpověď zněla nikoli, nicméně s dovětkem „nezaměřovala bych se na civilisty, a to je moje otázka na vás.“ Bennett kontroval, že se nikdo na civilisty nezaměřuje, načež moderátorka reagovala dotazem: „Pane Bennette, obviňujete děti, že jsou toho součástí?“ A expremiér odvětil, že samozřejmě ne a vysvětlil, v čem je problém: v tom, že zbraně teroristů v Gaze jsou obklopeny civilisty (nacházejí se v obydlené části měst apod. - LS). „Neexistuje zbabělejší metoda než tato; je to hanebné. A doporučuji jim, aby okamžitě přestali zabíjet své děti tímto cynickým způsobem.“ Dodal, že je velmi pohodlné sedět v bezpečí svého pokoje a kritizovat Izrael, který bojuje za ochranu svých lidí. „Nestydím se, že se za to neomlouvám,“ uzavřel. Však také není za co, omlouvat by se měl někdo z druhé strany bojové linie.

Myslím, že v tomto úryvku z interview je vyjádřena podstata problematiky smrti civilistů v Pásmu Gazy při obranných operacích Izraelských vzdušných sil. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že část raket teroristů, uvádí se, že cca čtvrtina, spadne ještě na území Pásma Gazy a má na svědomí některé z tamních civilních obětí.

Co je ovšem podstatné. Tak jako civilní oběti spojeneckého bombardování Německa bylo z morálního hlediska nutné přičíst jako vinu agresorovi, tedy hitlerovskému režimu, je nutné civilní oběti izraelského bombardování Pásma Gazy přičíst jako vinu tamním teroristickým organizacím včetně vládnoucího Hamasu. Pokud chce tedy mezinárodní společenství, OSN, EU, Arabská liga a další, někoho k něčemu vyzývat, pak pouze a jedině tyto teroristické organizace, ať přestanou útočit na Izrael - ať už formou raketových a minometných střel, nebo individuálním terorem. Protože platí – nebudou-li útoky a individuální teror, nebudou ani izraelské odvetné akce. Až tuto jednoduchou zásadu svět pochopí, svitne Střednímu východu naděje na mír.

Ve čtvrtek 11. května odpoledne přišly zprávy o dalším úspěchu izraelské armády. Po přesném zásahu letectva ve městě Bani Suheila na jihu Pásma Gazy není mezi živými zástupce velitele raketových jednotek PIJ Ahmad Abu Deka. Ano, jde o zástupce Aliho Ghalila, který byl zlikvidován téhož dne časně ráno. Na případu Abu Deky lze ilustrovat, jak lživé jsou propagandistické informace říkající, že Izrael nešetří gazské civilisty včetně dětí. Mluvčí Izraelských obranných sil brigádní generál Daniel Hagari ve čtvrtek (11. 5.) novinářům řekl, že armáda měla Abu Deka na mušce dva dny, než zasáhla. „Čekali jsme, až se oddělí od své rodiny, kterou používal jako lidský štít.“

Mezitím – psáno 11. května po 22. hodině SELČ – raketová agrese pokračovala v neztenčené síle. V Rechovotu jižně od Tel Avivu byl po zásahu raketou nepřítele zaznamenán první zabitý civilista. List The Jerusalem Post hlásil, že za uplynulých 36 hodin bylo na Izrael vypáleno přes 800 raket. V daném okamžiku se zdálo, že šance na příměří, na němž usilovně pracuje Egypt, je hodně vzdálená. Situace na bojišti i v zákulisí se ale každým dnem mění.