Brutální surový zločin v režii Kremlu. Ruská agresivita, která má na svědomí na 40 zavražděných lidí včetně malých dětí, je také dílem těch, kteří chtějí putinovským bestiím za každou cenu ustupovat.
Ruská raketa trefila obytný devítipatrový dům v Dnipru na jihovýchodě Ukrajiny. Mohlo jít o úmysl, po obrovském množství ruskou armádou zasažených civilních objektů včetně nemocnic by mě to vůbec nepřekvapilo. A pokud Moskva zapírá, tak je to jenom potvrzením toho, že opak je pravdou. Putinovským zločincům už nevěřím ani nos mezi očima. Je ovšem možné, jak upozornili znalci, že ruská raketa CH-22, která zasáhla panelák v Dnipru se nedá přesně zamířit na cíl, má velký rozptyl a mohlo dojít k chybě. Já se přiznám, nevím. Nejsem v tomhle oboru znalec. V každém případě, kdyby Rusové nenapadli Ukrajinu, nemuselo se to stát. Je to jen další ohavné ruské zvěrstvo a důkaz toho, že kdo potřebuje denacifikovat, je Rusko.
Najdou se dokonce takoví, kteří by nyní chtěli vyjednávat s Putinem a jeho bandou o míru. Obávám se, že na to není vhodná doba. To je téměř stejné, jako kdyby nějaký rádoby bojovník za mír přišel po vypálení Lidic v červnu 1942 s nápadem, že by se tedy s nacistickým Německem mělo jednat o ukončení války.
Jsem přesvědčen, že putinovské Rusko vnímá výzvy typu Mír a Spravedlnost jako slabost a provokuje ho to k ještě větší agresivitě.
Ono stejně jako Německo na konci třicátých let nemá zájem o mír. V říjnu 1938 abdikoval z britské vlády první lord admirality neboli ministr námořnictví Sir Alfred Duff Cooper se slovy: „Čekal jsem, že dostanu rozkaz k boji, obávám se, že je to jediná řeč, které pan Hitler rozumí.“ Není proto vůbec divné, že právě jeho zuřivě napadala německá propaganda jako jednoho z nejnebezpečnějších válečných štváčů. Podobnost se současností jako vyšitá.
V září 1938 také německá generalita chystala v Německu státní převrat s cílem svrhnout Adolfa Hitlera a zabránit válečnému konfliktu, kterého se bála. Jenomže Mnichovskou dohodou všechny tyto snahy padly a výsledkem byla zničující II. světová válka. To jsou důkazy toho, že mírové snahy také mohou vést do pekel. A to v případě, že druhá strana je bere jako slabost protivníka nikoliv jako základ k serioznímu jednání. Tak tomu bylo v roce 1938 u Hitlerova Německa a tak je tomu i v současnosti v případě Putinova Ruska.