Na přání přátel píši tuto aktualitu. Jak jste si všimli, na rozdíl od novinářů jsem nechával být informace o tom, kterou vesnici kdo dobyl a u které se zastavil. Díky moderním technologiím totiž novináři sklouzávají k něčemu, co Naasim Taleb popisuje jako situaci, kdy ze správných údajů v malém měřítku vyvodíte nesprávnou indukci. Pokud novináři popisují, že Rusko dobylo už dvě vesnice a tedy Ukrajina prohrává, je to pravdivá informace a nesmyslný závěr. Stejně tak pokud Rusko nějakou dobu nepostoupilo, nelze usuzovat, že je u konce s dechem. Potřebné jsou závěry daleko širší, tedy doktrína, dlouhodobé výsledky, hospodářské možnosti atd. Já vím, že se dobře píší články s křiklavými titulky, ale nemá cenu se tím seriózně zabývat.

Teď je situace jiná. Pamatujete, co jsem psal o přenesení války na území nepřítele, že ano? Zejména v dílech 15 a 27? Jestli ne, stručně vám to připomenu. Přenesení války na území nepřítele je výtečné ze strategického hlediska. Psal jsem, že by se Ukrajině vyplatilo „tlačit dál za ruské hranice na Bělogorod, což je největší město široko daleko (nejbližší další jsou až Voroněž a Kursk). Přenést válku na území nepřítele, donutit ho oslabit jednotky na území Ukrajiny a bránit se někde, kde na to není připraven. Nebo provést obchvat přes ruské území nepříteli do zad, odříznout ho od zásobování a pak jen počkat, až se pokusí probít se zpátky (v nevýhodné pozici a bez zásob). Ostatně, pokud to neudělají, riskují, že se ruská jednotky v bezpečí své země doplní, dozbrojí, odpočinou si a reorganizují; pak vyrazí přes hranice do útoku v okamžiku, kdy se to bude Ukrajině nejméně hodit.“

Jenže jsem psal, proč to zřejmě neudělají, a jeden z důvodů bylo, že mohla ochladnout podpora západu. Co se za ty dva roky změnilo?

1) Svým způsobem ochladla podpora západu. Západ nepřešel na smysluplnou výrobu dělostřelecké munice, nedodal včas dost techniky, nelpí dostatečně na sankcích atd.

2) Některé země stále poměrně bezostyšně kolaborují s Ruskem (nově třeba Německo vyhlásilo, že zastaví podporu)

3) Situace na jiných úsecích fronty je natolik špatná, že musely rukavice dolů (o eskalaci si povíme v jiném díle)

4) Některé země naopak povolily použití svých zbraní na ruském území (pod tlakem okolností a jako kompenzaci neschopnosti dodat techniku a munici).

Pochopte, když má Rusko na svém území klid, může prakticky k hranicím dovážet materiál, v klidu spát s vědomím, že nemůže být zasažen, to se válčí o dost lépe. Ukrajina však začala jak svou, tak cizí technikou zasahovat cíle v ruském zápolí. Zajímavé jsou například rafinerie a vůbec cokoliv, co souvisí s ropou a plynem (běžel dokonce narativ, že to vadí USA; bylo by skvělé vědět o tajných jednáních, co spolu státy vedou a jaká si kladou navzájem výhrůžky a omezení, ale nevím o nich). Raketami můžete zasahovat například mosty, shromaždiště techniky, kasárna atd. Možnost zasahovat v týlu nepřítele je k nezaplacení.

Proč se tedy Ukrajina rozhodla zaútočit v Kurské oblasti?

1) Protože to bylo proveditelné; oblast byla chráněna jen menším množstvím nepříliš dobře vycvičených vojáků, kteří se vzdávají po stovkách. Rusko to z výše uvedených důvodů nečekalo (ostatně zákaz použít západní zbraně na ruském území chrání nejen ruské jednotky v zápolí, ale v podstatě i ruské hranice).

2) Protože mobilní a koordinovaný styl války dobře sedí Ukrajině a západní technice a málo Rusku.

3) Protože to vysílá dobrý vzkaz spojencům. Místo nepříliš optimistického „prohráváme pomaleji, když nám pomáháte“ je tady najednou úspěch.

4) Dává to podklad k jednáním o výměnu území.

5) Je možné odříznout ruské jednotky u řeky Sejm. Vysvětlím – přes 3000 vojáků stojí mezi řekou Sejm a Ukrajinci. Zásobovat nebo stáhnout je šlo přes tři mosty, které však byly zničeny, a to buď HIMARSy nebo F 16 (spíše to první, ale přítomnost velkého množství PVO by svědčilo i o lokální vzdušné převaze). Včera zbýval poslední cca 5 kilometrů široký koridor mezi Ukrajinci a řekou, jestli ho uzavřou a udrží, bude to fenomenální úspěch (podle některých už zavřený je). Rusové se snaží stavět pontonové mosty, Ukrajinci jim je ničí (dobrý průzkum, HIMARS atd.) – i kdyby se to Rusům nakonec podařilo, přijdou tam o spoustu specializované techniky.

6) Vysílá to vzkaz domů, má to vliv na morálku země.

7) Zatřáslo to pozicí Putina. Putin ztrácí ruské území, a to se neodpouští – samozřejmě propaganda tvrdí, že to je válka NATO, ale i ruští milblogeři vědí, která bije.

Protože se očekává, že Putin k znovudobytí Kursku stáhne jednotky z jiných oblastí. To by bylo skvělé, protože přesuny jednotek jsou zdlouhavé, náročné a při přesunu jednotka nebojuje. Znovudobytí Kurské oblasti by ulehčilo ostatním oblastem. Zatím se to ale neděje, raději nasazují odvedence a narychlo poslepované jednotky (jako hvězdná pěchota). Každopádně železnice jsou na hranici únosnosti a nedávno jsem četl článek o riziku velkého omezení nákladní dopravy v důsledku opotřebení a nedostatku ložisek pro vagóny.

9) A navíc by to byl základ pro jinou ukrajinskou ofenzivu. Například na Krym (jak předvídá Girkin), nebo jinde v oblasti. Je otázka, zda na takovou ofenzivu bude mít Ukrajina rezervy.

Nenechte se zmýlit rozpory v tom, když novináři píší, jakou oblast Ukrajina ovládá – vyskakuje několik čísel a rozdíl může plynout z taktiky – prvosledové jednotky postupují a ohniska obrany nechávají na druhosledové atd. To znamená, že se může dramaticky lišit velikost oblasti, kde Ukrajinci „projeli“, od oblasti, kterou fakticky „drží“. Když k tomu přidáte novinářský přístup, fog of war, psyops a utajení některých operací, máte naprostý zmatek.

Navíc, Ukrajina si to území nechce nechat. Jednak musí dodržovat mezinárodní právo, takže v případě skončení konfliktu si nemůže nárokovat cizí území (i když Rusko to bezostyšně dělá). Prozatím to území ale drží, podle dostupných informací ho hodlá i bránit a k tomu se připravuje, a postupuje dál. Zcela jistě se z uvedeného území dostává na ruské území i dost speciálních jednotek, které mohou opět vyvolat další škody, paniku atd. Podle mých informací se také chová naprosto korektně k civilistům (na rozdíl od Rusů). Je tu pár zajímavých otázek (obsazení jaderné elektrárny atd.), které jsou však na samostatný článek a dle mého názoru asi nepříliš zajímavé čtení.

Co udělá Putin?

Nevíme. Četl jsem dvě zaručené zprávy – že nařídil znovudobytí Kurské oblasti do 1.10. a naopak že ji klidně Ukrajině zatím nechá. Obojí dává smysl. To první, protože jak jsme si řekli, oslabuje to jeho pozici. To druhé, protože držet obsazené území je náročné, prodlužuje to logistické trasy atd. Je teoreticky lepší útočit tam, kde převahu mají, než se ji snažit získat tam, kde ji nemají. Možností Ruska je několik, mezi ně patří i nechat momentum útoku, aby se vyčerpalo, a pak zatlačit, případně pokusit se o průlom někde jinde (třeba u Pokrovsku, kam celkem úspěšně tlačí). Dle mého názoru si však nemůže dovolit ignorovat tento směr útoku dlouho, riziko je moc velké. Evakuovaní Rusové, kterých jsou nejméně vyšší desítky tisíc, jistě telefonují svým příbuzným a přátelům, aby jim řekli svou osobní zkušenost.

Jaderná eskalace ze strany Ruska?

Nepravděpodobná a nelogická (ačkoliv tím zase hrozí). Ale zvýšená intenzita útoků na civilní cíle a infrastrukturu, to ano. Stejně jako snaha o zesílení bojů, zejména u Torecku a Pokrovsku.

Závěrem – zajímá vás, jak je to s obsazením území Kurské oblasti z pohledu mezinárodního práva, případně s obviněním, že Ukrajinci používají červené lepipásky, aby zmátli Rusy? Nebo je to nuda?

(napsáno 22.8.2024)

Převzato z Facebooku autora