Výstavní skříň americké a světové liberální žurnalistiky deník The New York Times zveřejnil redakční komentář k válce na Ukrajině, který zastánce toto země poněkud zarazil. Navrhuje v podstatě Ukrajincům vyměnit „území za mír“, aniž by bylo jisté, že by se s něčím takovým Rusové spokojili…

Pokud jde o americkou podporu, deník upozorňuje, že se „jedná se o mimořádné náklady a vážná nebezpečí, a přesto existuje mnoho otázek, které prezident Biden americké veřejnosti v souvislosti s dalším zapojením Spojených států do tohoto konfliktu ještě nezodpověděl.“

Američany utrpení Ukrajiny povzbudilo, ale lidová podpora války daleko od amerických břehů nebude trvat donekonečna. Inflace je pro americké voliče mnohem větším problémem než Ukrajina a narušení globálních trhů s potravinami a energiemi se pravděpodobně ještě prohloubí.

Je lákavé vidět ohromující úspěchy Ukrajiny proti ruské agresi jako znamení, že s dostatečnou americkou a evropskou pomocí je Ukrajina blízko k tomu, aby zatlačila Rusko zpět na pozice před invazí. To je však nebezpečný předpoklad.

Rozhodné vojenské vítězství Ukrajiny nad Ruskem, při němž Ukrajina získá zpět všechna území, kterých se Rusko od roku 2014 zmocnilo, není realistickým cílem. Ačkoli ruské plánování a boje byly překvapivě nedbalé, Rusko zůstává příliš silné a Putin do invaze investoval příliš mnoho osobní prestiže, než aby ustoupil.

Spojené státy a NATO jsou již hluboce zapojeny, vojensky i ekonomicky. Nerealistická očekávání by je mohla zatáhnout ještě hlouběji do nákladné a vleklé války. Rusko, ať už je jakkoli potlučené a neschopné, je stále schopné způsobit Ukrajině nevýslovné škody a je stále jadernou velmocí s rozhořčeným, nestálým despotou, který neprojevil přílišnou ochotu k vyjednávání o urovnání. Ukrajina a Rusko se nyní „zdají být od sebe vzdálenější než v kterémkoli jiném okamžiku téměř tři měsíce trvající války“, jak uvedl deník The Times.

Nedávná válečnická prohlášení z Washingtonu – tvrzení prezidenta Bidena, že Putin „nemůže zůstat u moci“, komentář ministra obrany Lloyda Austina, že Rusko musí být „oslabeno“, a slib předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové, že Spojené státy budou Ukrajinu podporovat, „dokud nebude dosaženo vítězství“ – jsou sice povzbudivými proklamacemi podpory, ale jednání nepřibližují.

Nakonec jsou to Ukrajinci, kdo musí učinit těžká rozhodnutí: Jsou to oni, kdo bojují, umírají a přicházejí o své domovy v důsledku ruské agrese, a jsou to oni, kdo musí rozhodnout, jak by měl konec války vypadat. Pokud konflikt skutečně povede ke skutečným jednáním, budou to ukrajinští představitelé, kdo bude muset učinit bolestná územní rozhodnutí, která si jakýkoli kompromis vyžádá.

Spojené státy a NATO prokázaly, že podpoří ukrajinský boj dostatečnou palebnou silou a dalšími prostředky. A ať už boje skončí jakkoli, Spojené státy a jejich spojenci musí být připraveni pomoci Ukrajině s obnovou.

S pokračující válkou by však pan Biden měl prezidentu Volodymyru Zelenskému a jeho lidem také jasně říci, že existuje hranice, kam až Spojené státy a NATO v konfrontaci s Ruskem zajdou, a hranice zbraní, peněz a politické podpory, kterou mohou shromáždit. Je nezbytné, aby rozhodnutí ukrajinské vlády vycházela z realistického posouzení jejích prostředků a toho, kolik dalšího ničení může Ukrajina unést.

Konfrontace s touto skutečností může být bolestivá, ale není to ústupek. Vlády jsou povinny to udělat, ne se honit za iluzorním „vítězstvím“. Rusko bude ještě dlouhá léta pociťovat bolest z izolace a vysilujících hospodářských sankcí a Putin se zapíše do dějin jako řezník. Úkolem je nyní setřást euforii, přestat se vysmívat a soustředit se na definování a dokončení mise. Americká podpora Ukrajině je zkouškou jejího místa ve světě v 21. století a pan Biden má příležitost a povinnost pomoci určit, jaké to bude.