Ilustrační foto: vildanyavas45 z Pixabay

Evropské země se odmítly připojit k USA a chránit lodní dopravu v Hormuzském průlivu, který se snaží zablokovat Írán a jemu podřízené teroristické organizace. S obnovou bezpečné plavby hodlají Spojeným státům americkým pomáhat, ale téměř jisté je zatím jen to, že tam ani Francie, ani Velká Británie, ani Německo nehodlají poslat vojenské námořní lodě. Svou účast vyloučily i Španělsko a Itálie.

„Spolupracujeme se spojenci na vypracování plánu pro Hormuzský průliv, abychom zajistili obnovení lodní dopravy. Chci jasně říci, že to nebude a nikdy to nemělo být misí NATO,“ citují agentury britského premiéra Keira Starmera. Ostatní Evropané proti tomu nic nemají, ale ani k tomu nic konkrétního nedodali. Snad jen německý ministr obrany Boris Pistorius: „Jsme připraveni zajistit bezpečnou plavbu Hormuzským průlivem diplomaticky. Ovšem vojensky se nezapojíme,“ prohlásil.

Nehledě k tomu, že USA s Íránem jednají, není jasné, s kým a o čem by chtěli ostatní evropští státníci diplomaticky jednat. Představa, že průliv je ohrožován z jakýchsi vojenských základen, které komusi konkrétnímu patří, je správná jen částečně. Ze světových zpráv vyplývá, že útoky na obchodní lodě jsou vedeny také formou partizánskou, jako guerillová válka. Cílená likvidace vojenských základen, tunelů a umně kamuflovaných odpalovačů na pevnině by tak nemusela mít potřebný efekt. Ten by měl fyzický doprovod obchodních konvojů válečnými plavidly, která jsou dnes vybavena účinnými zbraněmi proti útokům ze vzduchu i z moře a jsou schopné likvidovat i podmořské miny. Navíc mají účinek odstrašující.

Všechny citované státy Severoatlantické aliance takovými plavidly v té či oné míře disponují a průplavnost Hormuzské úžiny je v jejich bezpečnostním i ekonomickém zájmu. Z toho by vyplývalo, že v jejich zájmu je připojit se k USA. Argumentují ale tím, že izraelsko-americký útok na Írán s nimi jako se spojenci také nikdo nekonzultoval a o povolení nežádal.

Na tom také samozřejmě něco je. Neumíme posoudit, zda o nastalé situaci jako důsledku útoků na Írán americký prezident Donald Trump mohl vědět předem od svých poradců, nebo je tím skutečně překvapen. Pravděpodobné je, že ani americké námořnictvo potřebnou kapacitu na takové doprovody nemá a spojenecká loďstva potřebuje. Sází na to, že volný průplav potřebují i ti spojenci. Jisté je, že blokování Hormuzské úžiny je ostře v kontrastu s Chartou OSN, na kterou se ostatní členové Aliance odvolávali, když USA a Izrael napadly Írán.

Charta OSN praví zhruba toto (parafráze): Mezinárodní úžiny, které spojují dvě části volného moře nebo výlučné ekonomické zóny a slouží k mezinárodní plavbě, mají podle Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) statut práva tranzitního průjezdu. To umožňuje všem obchodním i vojenským lodím a letadlům svobodný a nepřerušený průjezd (nebo přelet), i když úžina leží v teritoriálních vodách jednoho či více států. Následuje výčet těchto úžin, mezi nimiž je i Hormuzský průliv. OSN je zatím, nepřekvapivě, úplně potichu.

Česká republika nyní jedná o podílu obranných výdajů na hrubém domácím produktu. Jsou porovnávány s výdaji na stavbu domovů důchodců, cenu másla, sociální podporu single matkám. Jaké štěstí, že nemáme válečné námořnictvo, to by byl teprve mazec. Ale ještě stále jsme v NATO…?

Poskytl server Svět hospodářství