Mnohá nedorozumění mezi lidmi z různých kontinentů vyvolává jejich odlišné kulturní prostředí, které cizinec dobře nechápe, a proto se dopouští trapných omylů, anebo si chybně vykládá chování svého protějšku. Vznikají tak zbytečné konflikty, někdy i s fatálními důsledky, jak na poli obchodním, tak i diplomatickém a politickém. Upozorňuje na to australský pastor Steve Cioccolanti, autor několika bestselerů, který je dobře seznámen jak s kulturou asijskou, tak i evropskou a americkou. Podle něj v dnešním světě dominují tři kultury: euroatlantická, asijská a africká. Každá oceňuje jiné hodnoty a má jiná morální měřítka, přičemž v některých zemích je ten který typ zastoupen výrazně až výhradně, v jiných se kultury vzájemně prolínají s větší či menší převahou některé z nich.

Západní (euroatlantická) kultura je postavena převážně na principu zákon a vina. Závazné je to, co je psáno, zakotveno v zákonech, na ničem jiném nezáleží. Právníci zde patří k nejlépe placeným profesím.

Východní (asijská) kultura si nepotrpí na psaná pravidla, důležitější jsou zákony nepsané. Ve vzájemných vztazích i obchodních či diplomatických jednáních dosáhnete víc zdvořilostí a pohostinností než lpěním na právu. Podstatnější než právo je čest a hanba, nenabídnout hostu čaj nebo kávu je horší malér než překročit na silnici povolenou rychlost. Asiat se pokoření a ostudy bojí víc než zákona a trestu.

V africké kultuře hraje rozhodující roli moc a strach. V právu je vždy ten, kdo je mocnější, a jemu také náleží veškerá úcta. Africkou společnost na rozdíl od Západu neovládají právníci, ale vojáci.

Rozdílnost kultur se prakticky projeví například při odbavení zavazadel na letišti. Dejme tomu, že váhový limit dovoluje cestujícím jedno zavazadlo do 20 kg. Na berlínské letiště přijde rodina tří lidí se třemi zavazadly. Jedno váží 22 kg, druhé 21 kg, třetí 16 kg. Dohromady váhový limit splňují, ale předpis je předpis – rodina musí zavadla přebalit tak, aby žádné z nich nemělo přes 20 kg. Zbytečná práce, zdržení, naštvanost.

Na hongkongském letišti mají stejné váhové omezení, ale jelikož dohromady zavazadla limit nepřekračují, usměvavá slečna na příjmu přivře oko a pokyne, že je to v pořádku. Vždyť letadlo ponese tak či tak stejný náklad. Inu, jiná kultura.

V obchodních a diplomatických jednáních s východními partnery je nedůležitějším pravidlem, že svůj protějšek nesmíte v žádném případě urazit, zpochybnit jeho čest a dobrou pověst, i kdybyste byli stokrát v právu. Prokážete-li mu naopak patřičnou úctu, máte téměř vyhráno. Na afrického partnera uděláte dojem spíš ukázkou moci a rozhodnosti než zdvořilostí, ústupnost by pokládal za slabost.

Euroatlantický model demokracie je artikl, který se v Africe i Asii prodává velmi špatně, protože tamější kultury jsou prostě nastaveny na jiné hodnoty a jiná měřítka. Američané, kteří to nechápou a domnívají se, že celý svět by měl přijmout jejich politický, hospodářský a kulturní model, jsou tam vnímáni jako arogantní a necitliví, rozhodně spíš odpuzující než přitažlivý živel. I Evropané by tuto odlišnost měli mít na paměti, ať už do Asie či Afriky cestují jako turisté, či obchodníci, tím spíš pak jako diplomaté a státníci. Přestože díky moderním komunikacím a dopravě se kultury vzájemně mísí a mnohé rozdíly se postupně stírají a rozpouštějí v multikulturní civilizaci, některé jejich konstanty tu budou ještě dlouho přetrvávat a člověk moudrý je bude respektovat, nikoli honem předělávat k obrazu svému.

Hloubavější čtenář se může zamyslet nad otázkou, do jaké míry se na současných rasových nepokojích v USA podílí přirozená rozdílnost dotčených mentalit a kolik padá na vrub politického kalkulu levicových progresivistů, kteří ji dovedně využívají.