Narodil jsem se v průběhu okupace Československa v roce 1968. Od malička jsem s rodiči pravidelně poslouchal Hlas Ameriky a tehdy ještě Svobodnou Evropu. Podle dnešních kritérií byli moji rodiče radikální a xenofobní, protože nesnášeli komunisty. Při každé oslavě otec tipoval, kdy už půjdou komouši do prd..., až přišel rok 1989 a jeho přání se mu splnilo.

V tu dobu jsem studoval na VÚT v Brně a pilně předával své politické poznatky spolužákům (někteří tehdy nebyli tolik v obraze). Jezdili jsme rozvážet letáky po vesnicích a ujišťovali lidi po hospodách, že už je to tutovka a nemusí se ničeho bát, i když jsme si sami jisti nebyli. Tento čas jsem si užíval a až na výjimky jsme se setkávali s nadšenými lidmi, kteří byli vděční za každou novou zprávu. Dokonce i policajti, kteří nás na chvilku sebrali na základě telefonátu ředitele nějakého gymplu, byli spíš zvědaví, jak to jde v Praze a Brně.

Uplynul rok doučování angličtiny u černocha na kolejích, zkoušky, přerušení studia, vízum a už jsem seděl v letadle do New Yorku. Díky rodině mého vzdáleného strýce jsem měl možnost poznat Ameriku z pohledu americké rodiny, cestovat i studovat v místní škole. Po návratu jsem se stal průvodcem se specializací na USA, kam jsem létal několikrát ročně a projel Ameriku křížem krážem. Rusové pro mě byli dál okupanty a Amerika krásnou zemí plnou lidí, které jsem charakterizoval jako dospělé děti. Začala spolupráce s americkou ambasádou a setkání s jinou Amerikou, než kterou jsem znal. Nebudu zatěžovat detaily, ale konání některých úředníků i z řad speciálních služeb byla spíše úsměvná. Neschopnost některých amerických úředníků se orientovat v mysli českých občanů mi začala zapadat do mezinárodních souvislostí a necitlivého zasahování Ameriky v ostatních zemích.

Uplynulo mnoho let, tisíce politických článků a vláda Husseina Obamy. Vypadalo to, že se Amerika i Evropa změnily. Postupem času se přes zbylá levicová hnutí svět infikoval komunistickou terminologií, která byla jen přeložena do angličtiny. Tato infekce se rozšiřuje a jejími centry se staly vládní i nevládní systémy Evropské unie a USA. Ty mutují a postupně paralyzují a ničí obranné mechanizmy mnoha států. Projevy jsou jako u každé totality. Vlády namísto sebereflexe bojují proti vlastním lidem a národům, zakazují, perzekvují, ovládají média, trestají opoziční názory a zavádějí cenzuru. Přitom brilantně využívají zkušenosti bývalých soudruhů, jenom mění slova a pojmy. Není tedy vůbec jednoduché rozpoznat tyto totalitní projevy bez zkušeností ze socialismu. Proto mají někteří lidé z původně svobodného světa problém se orientovat, nechápou souvislosti a jejich upravené vědomí vykazuje známky fanatismu.

Byla to jen otázka času, kdy nás všechny tato paralýza existenčně ohrozí a oslabený americký a evropský imunitní systém bude napaden. Tuto šanci si tak jako v minulosti nenechala ujít ani ideologie islámu, která akceleruje příchodem milionů lidí s nekompatibilními životními hodnotami a zvyky. I to je však jenom důsledek mutací pravdy v lež. Je to jen důkaz, že Evropu a Ameriku ovládli kolaboranti, kteří se neštítí zničit práci našich předků a pošlapat vybudované evropské hodnoty.

Postupem času jsem se vylekal své vlastní reakce. Začal jsem dávat čím dál více za pravdu Putinovu Rusku. Sám sebe jsem přesvědčoval, že to není možné, ale události do sebe zapadaly čím dál víc. Více či méně propracované lži v médiích a Goebbelesovy praktiky fanatických evropských úředníků mi naháněly hrůzu, ale Putinovy činy dávaly smysl. O Rusku si nedělám iluze, ale otázkou je, co jsou ruské akce a co jsou jen reakce. Znám mnoho slušných lidí, kteří se o politiku zajímají jen povrchně a věří v EU a Obamu ze setrvačnosti. Prostě jen zamrzli v čase. Nejradikálnějšími bojovníky proti všemu ruskému bývají často bývalí soudruzi a jejich potomci, kteří začali po čtvrtstoletí prožívat svoji revoluci.

Žijeme už v postdemokratické době a první jiskřičkou naděje a chybou v matrixu byl brexit. Nejzajímavějším indikátorem a pozorovatelným jevem byly reakce na brexit. Fanatici se totiž nedokážou příliš ovládat. Na konci roku 2016 se do matrixu vloudila další chybička, Donald Trump. Ten je velkou nadějí pro celý svět. Volil bych Trumpa všemi deseti a modlil jsem se, aby byl prezidentem USA. Stále se však bojím, aby ustál nepředstavitelný tlak tisíců hyder světa, které ho chtějí přesměrovat nebo zničit. Ale pokud se mu podaří zůstat u moci a vyčistí Ameriku od parazitů, budu mít opět rád USA a doufat ve svobodnou Evropu. Donald Trump je především symbolem a příkladem pro svět a tak by ho měli všichni hnidopiši také vnímat. Beztvarých a rosolovitých politiků, kteří vtečou do libovolného bruselského otvoru, jsou plné vlády a parlamenty.