Ve čtvrtek 8/4 večer mi volala teta z Kanady – formálně také poddaná Jejího Veličenstva. Probrali jsme rodinu, má 15 vnoučat „od moře k moři“, od Ontaria po Britskou Kolumbii, a shodli jsme se na nedobrém stavu světa.

Už to není to, co bývalo, politická korektnost koná své. Dějí se neblahé věci na obou stranách Atlantiku.

Dozvěděl jsem se, že nejstarší vnučka tety Georginy, Caroline, která žije s manželem v Kalifornii, čeká miminko. Tetička bude brzy prababičkou. Když jsem Carolinu viděl v Ontariu naposledy, bylo ji jedenáct. Dnes jí táhne na třicet. Čas letí tryskem.

Zanedlouho po tomto rozhovoru byl svět chudší o jednoho muže, který si ještě mohl dovolit být politicky nekorektní. Takové osobnosti odcházejí, aniž by si někdo troufl je nahradit. A s vévodou odešel i kus starého dobrého světa. I jeho život, ač mu bylo dopřáno požehnaných 99 let, jako kdyby proletěl tryskem. Jemné upozornění: nevíme dne ani hodiny.

Odchod prince Philipa, zdá se mi, je nechtěným znamením změn k horšímu. Předělem od minulých jistot k budoucí nejistotě. Sám svorník královské rodiny i vzor loajality, který plně chápal důležitost role Alžběty a v tom jí byl absolutní oporou. Viděno ze středu Evropy byl přesně tak „ve stínu“, jak bylo potřeba – a přitom se v ničem nezpronevěřil poslání, které na sebe v roce 1947 sňatkem s královskou dcerou vzal. To, jak plnil svoji životní misi, vyvolávalo můj obdiv.

Kdo miluje suchý anglický humor, musel milovat i prince Philipa.

Britská královská rodina teď bude jiná, stejně jako dvůr, koruna. A také náš svět je jiný. Méně se smějeme bonmotům, o to víc se kleká na stadionech. Jako den předtím na Ashburton Grove. (Čest slávistům, že se zachovali politicky nekorektně. Tak jako nejednou vévoda z Edinburghu.)

V pátek 9. dubna 2021 se naplnil čas jedné z nejpozoruhodnějších osobností Starého kontinentu. Přeji královně sílu v jejím zármutku a vzdávám čest památce Jeho královské Výsosti.

Nechť odpočívá v pokoji.