Analytici a pracovníci rozvědek se zabývají projevy, jednáním a rozhodnutími Vladimíra Putina. Zajímá je, zda ruský prezident je izolovaný, nevnímá-li realitu pokřiveně a jestli jeho rozkazy nejsou výsledkem psychické nestability.

Jediné, co je z uvedených skutečností potvrzeno od někoho, kdo má ke Kremlu blízko, jsou informace, které sdělil britské televizi Sky News poradce Kremlu pro zahraniční politiku Andrej Kortunov. Ten řekl na kameru: „Putin nyní skupinu poradců zúžil na vybrané generály a špiony. Máme sklon věřit tomu, že se tu hraje o vývoj situace. Ale je možné, že někteří lidé kolem Putina věří, že se hraje o holé přežití.“

Jenže vzhledem k rozloze, Ukrajina je větší než Francie, kterou nedokázali celou obsadit ani Němci, nelze proto dle stratégů obsadit ani Ukrajinu s počtem vojáků, které má Rusko k dispozici. To má ale vážný důsledek: Cíle pro takové kroky už nejsou rozhodující, rozhodující je přijetí násilí jako formy života a zdá se, že právě na to přistoupil Vladimír Putin, když systematicky útočí na civilní budovy i civilisty. Kdo je členem takové skupiny, která dává ke krutosti rozkazy, musí být terorem fascinován.

Walter Benjamin, německý filozof a sociolog, který se zabýval studiem fenoménu násilí, v této souvislosti hovořil „o velkém zločinci“, jenž je „zbožňován lidem“, a ptal se, co činí takové individuum velkým. Podle něho je to gesto, kterým zmocnil sám sebe k násilí. Podle Benjamina se totéž stává v každém tvrdém „teroristickém jádru“. Příslušníci skupiny se díky tomu začnou cítit povýšeni nad ostatní, a to se už nikomu jinému v moderní společnosti nemůže stát.

V současné měšťanské společnosti zůstává role velitele bandy, tedy malé skupiny „tvrdých mužů“, neobsazená. Jediný způsob, jak zažít podobné pocity, nabízí teroristické skupiny, nebo diktátoři: ti se v jisté fázi své vlády obklopí jen hrstkou lidí, kteří se cítí ve stejné míře ohroženi a jsou pak ovládáni magickým gestem skupinové dynamiky. Jejich vůdce se stává vládcem nad životem a smrtí, určuje, co je dobré a co zlé, bere si, co potřebuje, je soudcem, diktátorem i Bohem v jedné osobě.

Takový člověk zažívá stejný pocit jako po požití drogy. Podle psychologů tato patologická skupinová dynamika příslušníky skupiny živí nenávistí k okolnímu světu: Kreml, tedy Putin, proto zařadil na seznam nepřátelských zemí skoro 50 států, čímž stvrdil, že nenávist je pro něj vždy větší než jakékoliv rozumové vysvětlení. Kdo se jeho počínání snaží ještě dnes rozumově vysvětlit a v jeho jednání vidí pomstu za rozpad Sovětského svazu, podle prací, které sepsal Benjamin, mu poskytuje falešnou legitimitu za jeho kruté činy. Od momentu, kdy se takový vůdce stane šéfem tvrdého jádra a začne plnit vyšší poslání, přestane rozlišovat mezi nepřáteli a vlastním obyvatelstvem: všichni, kdo s ním nesouhlasí, jsou protivníky, o kterých se domnívá, že je musí likvidovat. Pokud si tuto proměnu neuvědomíme, budeme stále dělat špatné kroky.