Ne, není to chyba v nadpisu. Nespletl jsem si století. Nespletl jsem si Sovětský svaz se Spojenými státy. Vím, že se píše rok 2016.

Ale pěkně od začátku. Při vyslovení názvu Motol (pro mimopražské: je to část Prahy) se většině lidí vybaví obrovský komplex budov fakultní nemocnice. Ale absolventům ČVUT (České vysoké učení technické) se spíš vybaví menší komplex přízemních budov přímo proti nemocnici. Ano, správně! Byl to areál Vojenské katedry ČVUT. Tam se to všechno odehrávalo. Tedy všechno to, co bylo potřeba vykonat, aby absolvent vysoké školy mohl splnit prezenční vojenskou službu v délce „pouze“ jednoho roku.

Tam se jednou týdně odehrávaly všechny ty přípravy. Ať už to byla příprava pořadová, ženijní, taktická, střelecká... a samozřejmě ta nejdůležitější příprava ze všech příprav, příprava politická. A v hodinách těchto jednotlivých příprav jsme se dozvěděli někdy i zajímavé věci. Tak např. jak zničit most, budovu, překážku apod., tedy objekty, jejichž projektování a realizaci jsme ve škole studovali. Naučili jsme se rozebírat a skládat pistoli a samopal, jak odpálit nálož trinitrotoluenu, jak správně zakopat protitankovou minu, aby při přejezdu tanku vybuchla, jak nastražit protipěchotní minu, aby co nejvíce zranila živou sílu (rozuměj co nejvíce potrhala těla nepřátelských vojáků), a mnohé další dovednosti.

Také jsme se dozvěděli, že nejdůležitější je vědět, kde je nepřítel, že nejlepší obranou je útok, že to, že jsou při vojenských cvičeních naší armády plánovány ztráty, je výmysl civilistů, že se počítá s denním postupem ČSLA (Československé lidové armády) až 80 km a že přechod Rýna cvičíme na Dunaji.

Ale ze všeho nejdůležitější bylo si uvědomit, proč se to všechno učíme. A k tomu sloužila právě ta politická příprava. A při té se to stalo. Muselo to být někdy po 24. prosinci 1979. Určitě se správně zeptáte, jakou roli hraje v našem příběhu Štědrý den před téměř sedmatřiceti lety. Hraje. A klíčovou.

Podle Wikipedie totiž toho prosincového dne intervenoval do Afghánistánu na základě žádosti tamního rozhádaného marxistického vládního uskupení Sovětský svaz. Dva dny nato byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tím začala sovětská válka v Afghánistánu. Spojené státy spolu se Saúdskou Arábií začali financovat protisovětský odboj z řad domácích mudžáhidů a zahraničních dobrovolníků z celého islámského světa. Mezi nimi byl i Usáma bin Ládin. Během bojů bylo zabito téměř 1,5 milionu lidí, převážně civilistů, odhaduje se, že 5 až 10 milionů lidí uprchlo většinou do Pákistánu a Íránu. Sovětský svaz ztratil asi 15 tisíc vojáků a nakonec se v roce 1989 stáhl.

Teď už musí být čtenářům jasné, jaké téma bylo při politické přípravě na jednom z prvních míst. A tak se jednou při hodině politické přípravy stalo, že soudruh podplukovník Galentin položil velmi záludnou otázku: „Proč je sovětská armáda v Afghánistánu?“ Už nevím, zda jsem se špatně zatvářil, udělal nepatřičný úšklebek nebo čím to bylo. Faktem ale je, že z úst podplukovníka Galentina zaznělo moje jméno. Postavil jsem se do pozoru a začal blekotat něco o internacionální pomoci. ‚Tím přeci nemůžu nic zkazit,‘ říkal jsem si při vzpomínce na osmašedesátý rok u nás. „Meleš kraviny, sednout, pět!“ odvětil razantně podplukovník Galentin. A tak jsem se posadil. Vysvětlení jsme se ale od soudruha podplukovníka nedočkali. Mnozí čtenáři si logicky možná položí otázku, proč jsem například neodpověděl, že podle mého názoru nemá sovětská armáda v Afghánistánu co dělat. Přiznám se bez mučení, takový hrdina zas nejsem.

A při další hodině politické přípravy Galentin otázku zopakoval. Určitě ale neuhodnete, koho vyvolal. Že nevěříte? Přesvědčovat vás nebudu. Ale ani napodruhé nebyla má odpověď vyhovující. Nevím, proč to soudruh Galentin udělal, ale vyhazov z katedry z politických důvodů, kterého jsem se obával, nepřišel. Možná mě chtěl jenom „vyškolit“.

Proč to ale všechno píšu? Není to přece až tak zajímavé. Vysvětlení je jednoduché. Jak tak ke svým článkům studuji všechny možné historické materiály, příčiny válek v Iráku, v Afghánistánu, v Sýrii a jinde, účast Spojených států a Velké Británie, ale i vojáků Armády České republiky na nich, nějak se mi to spojilo s dávným zážitkem z vojenské katedry.

Napadlo mě, čistě hypoteticky. Co kdybych byl v současné době příslušníkem Armády ČR, byl na... jak se to dnes jmenuje... řekněme třeba na ideové přípravě a nějaký politický školitel, jedno zda plukovník, podplukovník, major nebo kapitán, se mě zeptal, proč jsou američtí vojáci v Afghánistánu. Nejsem si jistý, zda bych uměl odpovědět „správně“. Mezinárodní (dříve nternacionální) pomoc v rámci široké koalice (dříve spřátelených zemí socialistické soustavy)? Vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu? Asi bych dostal zase pětku. Tak jako před těmi sedmatřiceti lety. Ale nechci se vyjadřovat za Američany.

Co ale dělají v Afghánistánu naši vojáci, příslušníci Armády České republiky, to opravdu nevím.