Představme si trochu jiné dění ve Španělsku. Představme si, že se ekonomický růst země zastavil, nezaměstnanost stoupla přes 20 %, místní banky se dostaly do problémů s nedobytnými pohledávkami. Představme si, že praskla bublina s hypotékami a španělskými státními dluhopisy. Klesají ceny nemovitostí a rychle roste zadlužení země. Španělsko nemůže devalvovat svoji měnu, protože ji nemá, a lidé začínají být nervózní a výrazně nespokojení. V důsledku toho rostou odstředivé tendence.

Představme si, že jsou ostatní země eurozóny opatrnější než v případě nekonečné a nekoncepční pomoci Řecku, a to z několika důvodů. Zaprvé proto, že španělská ekonomika je přeci jen mnohem významnější než ta řecká. Zadruhé se obávají morálního hazardu a nechtějí, aby se krize rozšířila i k nim. A nakonec proto, že nálada lidí v jejich zemi po zkušenostech z posledních let rozhodně není nakloněna ke stejnému neefektivnímu řeckému scénáři. Atmosféra ve Španělsku houstne a nakonec vyústí v referendum o vystoupení země z eurozóny a Evropské unie. Představme si, že v kontextu výše popsaných reálií se většina Španělů vyjádří pro vystoupení. Přichází spexit a nastává zděšení, šok, politická krize.

Představme si dále, že se politici Katalánska vzepřou a prohlásí, že naopak oni chtějí v Evropské unii zůstat a že s krokem Španělska zásadně nesouhlasí, což dali najevo tím, že v referendu hlasovali odlišně od zbytku země. Vyhlásí tedy sami další referendum, tentokrát o nezávislosti Katalánska na Španělsku s tím, že i nadále chtějí setrvat nejen v Evropské unii, ale také samozřejmě v eurozóně. Představme si, že referendum dopadne podobně, jako dopadlo skutečné referendum nedávno. Katalánský parlament následně vyhlásí nezávislost na Španělsku a Katalánsko by tak směrovalo do Evropské unie jako nová země v době, kdy Španělsko by z ní naopak odcházelo.

A teď si představme reakce úředníků a politiků z Bruselu, významných představitelů evropských zemí, zejména pak Francie a Německa, na toto dění, na vyhlášení referenda o nezávislosti Katalánska, na jeho snahu zůstat v Evropské unii. Myslíte si, že by byly tyto reakce totožné, jaké čteme dnes? Tak si to představme. Co bychom asi tak slyšeli? Tipoval bych to na názory o právu na sebeurčení, o respektování demokracie a svobodném rozhodnutí občanů, o důležitosti jednotné Evropy, o hrdinných Kataláncích, kteří podobně jako třeba Skotové dali zřetelně najevo svoje evropanství a nesouhlas s fragmentací Evropy. Zkrátka na identickou situaci, ale v jiném kontextu, by zaznívala zcela opačná stanoviska. Třeba se ale pletu. Představme si to…