Zločin v New Yorku onoho 11. září 2001 probudil naplno nenávist muslimsko-islámského světa ke Spojeným státům americkým a západní demokracii. Svět se v několika málo týdnech proměnil... a dodnes se do normálnosti nevrátil.

Americké napadení Afghánistánu, kde Al Kajda měla výcvikové, pro teror určené tábory, bylo dle mého názoru oprávněné a dodnes se to nijak vehementně neodsuzuje.

Poněkud komplikovanější bylo napadení Iráku americkými vojsky, ač se tak stalo po ignorování dohod Saddámem Hussejnem, k jejichž plnění se po válce v Kuvajtu zavázal. To posléze vedlo k jeho dopadení a popravě.

Následník G.W. Bushe Barack Obama, s jehož barvou pleti nemám vůbec sebemenší problém, se projevil jako dokonalý muslim. Za jeho prezidentství prestiž Spojených států značně ve světě poklesla, v západním světě i v zemích Americe nijak nenakloněných. Naděje vkládané do roku 1989, rozpadu sovětské říše, měly krátký život. Rozbujela se globalizace, politická korektnost a multikulturalismus.

Vzniklo arabské jaro, nemající v podstatě mnoho společného s Pražským jarem 1968, a to z nejednoho důvodu, jak se rychle ukázalo v jeho důsledcích. Přímo i nepřímo, jak se domnívám, vedlo, kromě i jiných důvodů (snad stažení US armády Obamou z Iráku) k nemalým komplikacím, nakonec ke vzniku bestiálního státu islámského (ISIL).

Dochází k masivní migraci muslimů i křesťanů hlavně do Evropy . Jde o ženy s mnoha dětmi, stejně jako o muže v nejlepším věku, dobře oblečené a moderní dorozumívací technikou vybavené. Brzy filmové záběry ukazují, že jejich počínání zdaleka nepřipomíná imigranty usilující o záchranu svého života a přijímající jakoukoli nabízenou pomoc. V té době už jsou dobře známé teroristické akce muslimských zločinců a situace v nejednom evropském městě s muslimskou, záměrně se izolující komunitou, nijak se nesnažící respektovat zákony země, kterou si vybrali za nový domov. Než vypukla cenzura, pozorovateli se dostalo dosti autentických záběrů takového počínání.

Vedení EU v čele s Angelou Merkelovou, panem Junckersem a dalšími stejně smýšlejícími politiky, se stává hrobařem západní civilizace a všech jí dosažených hodnot svým přístupem k té migraci, okupaci Evropy, mylně liberály označované za imigraci.

V USA se právoplatně a s elektorálním poměrem 30 států k 50 stal prezidentem Donald Trump. Jediný z kandidátů na veledůležitý úřad vehementně odmítající zhoubnou politickou korektnost a stejně neblahý multikulturalismus.

Davy vedené miliardářem Sorosem vycházejí do ulic protestovat. V pravé podstatě proti americké Ústavě, kterou vytvořili otcové americké demokracie! Amerika ztrácí sympatie světa toho pozorovatele, který ještě vidí situaci pomocí faktů a evropské, neblahé zkušenosti s muslimskými ghetty v mnoha městech, rostoucím zločinem a terorem, který v těch městech donedávna nebyl.

Trump postupuje přesně podle svých volebních slibů, jak to má dělat skutečný muž ... snad právě pro tyto sliby byl zvolen.... a opět jsou ulice plné demonstrantů! Tentokrát kvůli omezení vstupu občanů ze zemí hostících a podporujících militantní islamismus, ač jen dočasně, tedy kromě Sýrie.

Obrací se proti němu i členové Kongresu. Jakkoli jeho zákaz může mít v sobě zrnko choulostivosti ... není ale právem kterékoli země rozhodnout, koho si do svých ulic pustí a koho ne? Jak je asi dnes těm zraněným po bostonském masakru a pozůstalým po obětech, když pohlédnou na televizní obrazovku, na ty protestující davy či velehodnostáře a profesory disciplin různých, hlavně ale z oboru sociálního inženýrství, zatracující Trumpovo nařízení? Vím, jak by asi bylo mně na jejich místě.

Což ta strašná a naivní benevolence mnoha evropských zemí nepřinesla již trpké ovoce, které může být stále nestravitelnější? V budoucnosti vzdálené či bližší možná ani nevyjímaje menší válku občanskou.

V Americe pak může kvůli liberálně-demokratickým rozněcovatelům nepokojů a jejich nenávisti k novému prezidentovi dojít k opakování Dallasu (?)...

Místo v tomto psovi, jakkoli neviditelném, je jistě omezeno, a tak to beru na vědomí.

Mám rád humor a legraci (ač tento text tomu valně nenasvědčuje), ale ubývá k nim důvodů - a já za to nemohu.