Čas plyne jak voda, naši milí i kamarádi odcházejí tam, odkud se ještě nikdo nevrátil, oslavili jsme 100 let od vzniku české a slovenské státnosti i vzniku trampingu. Situace lidské společnosti však nijak růžově nevypadá. Nikde na světě. Asi to je tím, že lidstva nebývalou měrou přibývá, zvláště tam, kde se moc dobře nemají, a spiritualita se ze životů většiny lidí ve společnosti vzniklé z judeo-křesťanských kořenů valem vytrácí.

Školství upadá a produkuje mimo nadaných a chytrých absolventů spousty neumětelů, kteří „vystudovali“ obory v praktickém životě nepoužitelné, morální kvality populace klesají v přímé úměře s rostoucím materialismem, místo pohodového života nastupuje tvrdá realita společenských, náboženských a rasových třenic. Je mi líto našich dětí, které si toho „pokroku“ zobnou, a ještě více vnoučat, která si ho „vyžerou až do dna“. Jaksi pozvolna a po padesáti letech života v multi-kulti australské společnosti nabývám přesvědčení, že kultury, náboženství a rasy by se neměly míchat, zvláště když nejsou snášenlivé či kompatibilní. Prostě životní zkušenost. Stal se ze mě rasista.

Jsou země, kde církev či náboženství ovládá veškeré dění ve státu, jako v Saúdské Arábii, kde z našeho hlediska dosud platí středověké, islámské zákony šaría a naproti tomu osvícená, sekulární Evropa, kde byly a jsou vytvářeny zákony, které dávají větší či výhodnější práva různým společenským menšinám než národnostní většině. Stačí zajít na nějaký úřad a prohlásit, že jste homosexuál nebo cikán, pardon Rom, či chudák imigrant, a hned se vám dostane vyšší pozornosti a vstřícnosti. Pokud jste to poslední, tak navíc dostanete bydlení, zdravotnictví i vzdělání zdarma, tedy na účet většinové populace té které země. Taková situace spíš zavání masochismem a sebezničením než racionálním myšlením či myšlením až doposud pokládaným za normální. Naopak, myšlení až donedávna pokládané za úchylné je povýšeno na jakýsi standard a sňatky jedinců stejného pohlaví, mnohoženství, pedofilie a jiné lahůdky omylů přírody, ještě donedávna považované za zvrácenosti či úchylku, jsou dnešními politiky prosazovány a kladeny na úroveň většinové heterosexuální populace. Spiritualita se ze životů většiny lidí ve společnosti vzniklé z judeo-křesťanských kořenů valem vytrácí, morální kvality populace klesají, společnost je vedena nezodpovědnými, bezdětnými jedinci myslícími jen na sebe, na své výhody a své dobro. Budoucnost je nezajímá. Následující je statistika z Austrálie z roku 2014.

Člověk vznikl jako spirituální bytost a bez spirituality v minulosti nikdy nikde neexistoval. Ať už v době kamenné anebo dnes. Pokud z jeho života zmizela spiritualita, zmizel i on sám samotný. Buď přestal být člověkem, nebo prostě zmizel s povrchu Země, jak se můžeme přesvědčit z historie.

Víra v Boha se mnohdy s církví neshoduje, ať už je ta církev jakákoliv. Evropa se vyznačuje vírou křesťanskou, Asie vírou hinduistickou a buddhistickou a tak dále; po světě jsou věr čtyři přehršle, včetně beduínské islámské víry musulmanské a víry židovské. Víra je však Boží dar. Církev je v podstatě organizace vytvořená a provozovaná lidmi, a tak i s chybami těchto zpočátku dobře a kladně smýšlejících jedinců. Stačí se opět ohlédnout do historie anebo i rozhlédnout kolem sebe. V životě jsem potkal jedince hluboce věřící, ba téměř s Hospodinem rozprávějící, kteří se k žádné církvi nehlásili. Netřeba dodávat, že to byli lidé vysokých morálních a lidských kvalit, kterých si jejich okolí vážilo. Naopak, potkal jsem ještě více příslušníků všelijakých církví, včetně té svaté katolické, kteří dnes podle své víry a svatého přesvědčení za svoje činy jistě bublají v kotli společně s Hitlerem, Stalinem a Maem.

Nikdo nevíme, jak hluboce nám až doposud bylo umožněno či dovoleno poznat záměry Boží práce, tedy přírodní a potažmo i fyzikální zákony, které v celém vesmíru existují od nepaměti a kterými se vše řídí. Můžeme je také nazývat zákony či pravdami Božími. Na počátku všeho byla Stvořitelova myšlenka, záměr, a pak jeho slovo dalo vzniknout našemu vesmíru, jak se nyní domníváme velkým třeskem. Již z tohoto vyplývá, že Bůh je podstatou všeho a je ho kousek v každém jedinci, každé buňce, ale i atomu, kameni, planetě, hvězdě i zrnku kosmického prachu, a je tedy ve svém stvoření všudypřítomný, vševědoucí i nekonečný jak časově, tak i prostorově.

Pokud přijmeme dogma, že Bůh je neomylný, tak nám zatím uniká, proč k obrazu svému vybavil člověka svobodnou vůlí. Proč vytvořil zlo a ďábla, jejichž je tudíž při své nekonečné a vše objímající dobrotě a lásce jako všudypřítomný součástí? Jen těžko, při našem lidském vnímání dobra a zla, přijímáme krutost a hrůzy všech konfliktů a válek v lidské historii, přírodních pohrom a mnohdy úděsného a brutálního úsilí přírody k udržení či zachování života takového, jak ho známe.

Svobodná vůle umožňuje člověku postavit se proti božím zákonům, zřeknout se spirituality, přestat být člověkem a potom páchat nelidské zločiny proti člověku i Bohu. Veškeré lidské konání je podřízeno vůli boží, která je skryta anebo se manifestuje ve formě lidského svědomí. Odmítneme-li, díky svobodné vůli, svědomí a potažmo i Boží vůli, přestáváme být člověkem a pácháme potom činy, proti kterým jsou ta nejhrubší zvěrstva procházkou růžovým sadem. Stačí připomenout bývalého studenta teologie Josipa Vissarionoviče Džugašviliho – Stalina a jiné, jemu co do zvrácených a hrůzných činů podobné.

Aby Bůh usnadnil člověku chápání svých záměrů, vtělil se v člověka jako Syn boží, Ježíš Kristus. Tento po pokřtění sv. Janem Křtitelem odchází sám na 40 dnů do pouště se postit a meditovat. Zde zavrhne ďábla či satana, odmítne jeho svůdné nabídky bohatství a moci a svoji svobodnou vůli se podle svého svědomí rozhodne podřídit vůli Boží. Nyní se vrací z pouště, aby za pomoci Ducha svatého začal tvořit svoje četné zázraky a kázat Slovo boží, aby nakonec za nás za všechny, jako člověk, zemřel na kříži a tak vykoupil naše hříchy, aby posléze vstal z mrtvých a vrátil se do své původní božské podoby.

Tuším, že Hospodin to s tou lidskou svobodnou vůlí jaksi zbabral. Stačila mu zkušenost, kdy se mezi námi jako člověk pohyboval, a tak se mezi lidské plémě zrovna znovu v lidské podobě nehrne. No jo, ale jak to udělat, když je jeden neomylný? Opravovat dokonalé dílo v úvahu nepřipadá, a tak mu nakonec nezbude než původní záměr z gruntu vymazat a začít od píky znova a při tvorbě obrazu svého – člověka - na tu svobodnou vůli zapomenout. Potom by stačilo v ráji - kde jinde by nový model člověka byl, že ano - klepnout Evu, kdyby dostala zálusk na jablko poznání, přes prsty a bylo by po starosti.

Co je zajímavé, že špičkoví světoví vědci, ateisté a agnostici, tedy bezvěrci, ať už jakékoliv vědecké disciplíny, čím více ve svém oboru poznávají, tím více se kloní k víře v Boha - Stvořitele nebo v nějakou univerzální inteligenci, která vše vytvořila a uspořádala. Ono je vlastně bádání ve špičkové vědě odhalováním odvěkých přírodních či fyzikálních zákonů, tedy vlastně pravd Božích. Ostatně zeptejte se pana Jiřího Grygara, jinak astronoma, astrofyzika a katolíka, tedy křesťana, kterého si nesmírně vážím. On se vlastně celý svůj - a nejen profesní - život dívá Pánu Bohu do oken a snaží se poznat alespoň drobečky jeho zákonů, které se pak snaží předat laikům ve srozumitelné, každodenní řeči. Úspěšný popularizátor vědy.

Vynoří se otázka, jak toto vše souvisí se současnými problémy migrace a míšení ras, náboženství a kultur. Pokud vynecháme většinu současných politiků ve vyvinutých zemích Evropy, USA, Kanady a Austrálie, jejichž názory a myšlení se s většinovou společností neshodují a cíleně jí škodí, tak můžeme i usoudit, že jde o formu božího napomenutí anebo přímo trestu, ve kterém si Bůh vybral kandidáty zla podobné Georgi Sorosovi, kteří tyto zvrácenosti finančně podporují a společnost tak rozkládají a oslabují. V těchto společnostech dosáhl život jistého materiálního blahobytu, kdy vznikla nebývalá tolerance či shovívavost k dříve odsuzovaným činům a chováním. K činům a chováním, které společnosti škodí a činí ji slabší. Ať už po stránce morální, nebo fyzické. Například bude-li dítě, byť i s láskou, vychováváno v homosexuálním či lesbickém prostředí, tak z něj nevyroste kvalitní dospělý jedinec, ale zamindrákovaná lidská troska neschopná vytvořit normální, trvalý rodinný vztah. Nebo budou-li svobodné matky ekonomicky i společensky upřednosťnovány před matkami žijícími v tradiční rodině, podobně jako příslušníci menšinového etnika oproti většinové společnosti, tak nebude spokojenost vládnout krajinou a tradičních rodin a dětí, základu národa a státu, bude ubývat. A to už vůbec nestojí za zmínku postavení vztahu dvou homosexuálů anebo leseb na úroveň řádně sezdaného muže a ženy, tedy manželství. Právní shovívavost k jedincům, kteří se dopustili závažných trestních činů, je už jen třešničkou na dortu zahnívající, rozpadající či umírající společnosti.

Takže příliv běženců do rozvinutých zemí Evropy, USA, Kanady a Austrálie můžeme chápat i jako Hospodinův trest za naše odmítnutí jeho zákonů a spirituality.

Tuším, že dětem, tedy vyrůstající generaci, jaksi schází vzory, které jasně vyznačují, co je špatné a co dobré. Kde je dobro a zlo a že zlo musí být viditelně a citelně potrestáno. To se dříve zhusta prezentovalo v pohádkách, které dnešní malí na rozdíl od Facebooku moc neznají. K jejich vlastní škodě.