Možno též říci o posloupnosti dějů. Kupříkladu ona známá otázka co bylo dřív, zda vejce nebo slepice. Každé dění má důvod, příčinu. Jen kupříkladu: důvod k francouzské revoluci 1789, první světové válce, krachu na burze 1929, druhé světové válce, v Koreji, ve Vietnamu. Následky bohužel známy víc než dostatečně, stejně jako příčiny.

Z tohoto téměř pravidla nelze vyjmout ani válku studenou, která skončila v devadesátých letech. Jenže o ní se tak často píše jako o díle antagonismu sovětské říše a USA, sotva ale o příčině. I takové kapacity jako kupř. Erich From v své knize May Man Prevail? (Může člověk obstát?) píše o tom, co mnoho let trápilo lidstvo a jak se obě velmoci snaží situaci řešit ať už přijatelně nebo tak, že docházelo k dalšímu ohrožení míru a na takové situaci jako by se obě velmoci podílely rovným dílem. Píše se o dobrých, stejně jako o velmi nebezpečných, ba zločinných úmyslech na té či oné straně. To my připadá jako velmi nepřesné beze zmínky o pravé příčině vzniku této války, několik málo let po skončení té poslední, sotva studené.

Vždyť to byl Stalin a jeho následovníci, kteří nejen že uchvátili řadu evropských zemí, ale vyhlásili otevřené nepřátelství Západu, v čele tedy se Spojenými státy obviňovanými ze šíření zhoubného imperialismu. Bez ohledu na to, že nastolení totalitních režimů Sovětským svazem stálo mnoho lidí životy a neuvěřitelně mnoho let strávených nevinně, z důvodů až krajně neuvěřitelných ve vězení. Není snad nijak těžké představit si, jak by svět vypadal, kdyby si Stalin nechal své imperialistické choutky zajít! Pokud někdo namítne „a co přítomnost amerických vojáků v mnoha evropských zemích po skončení války?“, tak to se nedělo okupací, ale se souhlasem vlád těchto zemí, neboť to už o Stalinových dobyvačných záměrech nebylo pochyb.

Myslím tedy, že když už se řekne nebo napíše o událostech ohrožujících světový mír, je nezbytné připomenout, jak k takovému stavu došlo. Neboť každá událost nutně má počátek, pokračování a v případě té války studené i radostný konec. Leč k tomu je třeba dodat, že nedlouho po rozpadu SSSR a rozmachu globalizace dospěly svět a jeho problémy do stavu doslova absurdního: za té války studené byla světová situace mnohem přehlednější nežli ta dnešní, kdy tento náš značně pošramocený svět těmi, kterým se daří získávat větší a větší moc, procesem podobným bumerangu, navrací se do stavu bývalé a ve velké části světa známé totality.