Nemyslím si, že hnutí žlutých vest je jen jedna z „tradičních“francouzských sociálních demonstrací, ale že nám ukazuje novou reflexi společensko-ekonomické situace, kdy stát již není suverénem. Dnes je nad státem nová feudalita ztělesněná elitami managementu nadnárodních korporací, které udávají směr, kam se má ubírat světová ekonomika, a politické elity jsou pod tvrdým tlakem nebo přímo v symbióze s novou feudalitou.

Nadnárodní korporace svým ekonomickým potenciálem mocnějším než mnohé státy světa určují alokaci kapitálu – co se kde bude vyrábět a které suroviny ve které zemi mají být vybojovány – zachráněny pro „demokracii“. I u nás se nesmyslně zabírá další a další zemědělská půda pro nové továrny, které nám nepatří, a dováží se pracovní síla z celého světa, která pak přináší problémy našim úřadům. Česká republika se tak pod tímto tlakem stává jen výrobnou pro korporace, kdy se zcela ztrácí ohled na naše zájmy a podstatná část tzv. HDP odplouvá ve formě zisku k nadnárodním korporacím.

To, že si nadnárodní korporace a jim sloužící politici dokázali vytvořit daňové ráje, kde velcí daně neplatí, je stejné jako středověká feudalita, která též daně neplatila. Chod státu si musí vystačit s tím, co do státního rozpočtu občané sami odevzdají, a to při zvětšujícím se zdanění. Zisk odplouvá do finančního okruhu bohatých.

Hnutí žlutých vest ukazuje, jaká politická síla bude pro budoucnost autentická. Její zájmy jsou a budou opravdu bytostné, životně podložené, nebude to jen hra na demokracii. Už to nejsou jen mladí, svobodní antiglobalisté, ale otcové a matky od rodin.

Myslím, že hnutí žlutých vest je jasná předzvěst politického programu budoucnosti, kdy se sahá na zatím nedotknutelné elity. Důležité a současně varovné pro současné elity je to, že je to spontánní hnutí zdola, vycházející z tvrdé reality, není to jen jedna z dalších politických stran bojujících o kus koláče ze státního rozpočtu, a toto hnutí je podepřené autentickými životy protestujících.

Požadavky žlutých vest jsou zásadní a nelítostné:

Je to především požadavek zdanění velkých korporací a bank, zrušení daňových rájů a použití takto získaných peněžních prostředků ve prospěch všech. Následným požadavkem je umenšení korporací, jejich vrácení do takových rozměrů, aby jejich moc byla kontrolovatelná demokraticky zvolenými institucemi.

Z toho logicky plyne i požadavek na vystoupení Francie z Evropské unie, neboť nařízení bruselských orgánů likvidují konkurenci v podobě malých a středních podniků.

Problém migrace je chápán tak, že je z většího dílu způsoben neadekvátním a sobeckým chováním nadnárodních korporací v rozvojovém světě. Jejich chování a jejich zájmy vytvářejí ekonomickou a společenskou nerovnováhu v těchto zemích, což má za následek nucený odchod jejich obyvatel a to je ještě zesíleno agresivními válkami o nerostné suroviny. Proto je mezi požadavky žlutých vest i ukončení francouzského zapojení v zahraničních agresivních válkách a ukončení vměšování a drancování rozvojových zemí.

Rovněž v osobním životě pociťují Francouzi znevolňování téměř na každém kroku. Proto žádají zákaz vměšování státu do rodiny, společenského života, do vzdělání apod.

A tak to vypadalo idylicky. Nová nadnárodní elita se o nás postará po ekonomické stránce, stejně tak nás bude správně vzdělávat, poskytovat to správnou zábavu, vést správně náš rodinný život, starat se o naše zdraví. A lidé, nevděčníci, znovu vztyčují prapor „třídního boje“ a možná se dočkáme (při známé neústupnosti elit nové feudality) nějaké nové francouzské revoluce.