V posledních dnech byla opět v médiích propírána otázka mučení vězňů vyslýchaných v souvislosti s islámským terorismem. Musím říci, že nejsem příznivcem těchto metod a nejsem ani přesvědčen, že pomocí nich lze zjistit více než běžným výslechem a dalšími vyšetřovacími prostředky. I z velmi blízké minulosti máme dobře zdokumentovány případy, kdy mučení vypověděli zjevné nepravdy, i když věděli, že je to může stát život. Milada Horáková, Rudolf Slánský, Artur London ...
Na druhou stranu stojíme proti protivníkovi, který je zcela bez skrupulí. Naskytne-li se příležitost, neváhá zmařit desítky, stovky, ba i tisíce zcela nevinných lidských životů. New York, Madrid, Londýn, Boston... Nejsou mu cizí manifestační vraždy zajatých vojáků, turistů, novinářů či humanitárních pracovníků. Stojíme proti lidem, kteří považují naši lidskost za slabost. Za známku naší prohnilosti. Další důvod k opovržení.
Ale pak je tu třetí aspekt. Omyly. Dokázal bych se asi smířit s mučením lidí, kterým jde zjevně o naši zkázu, kteří otevřeně usilují o život můj, mé rodiny, přátel, lidí, které denně potkávám. Třeba toho pána, co mne nedávno zcela nezištně odtáhl z ucpané Jižní spojky. Ale pak jsou tu ti nevinní, kteří jen omylem uvízli v síti. Jistě, když se kácí les, létají třísky. Jenže jen do té doby, než se bude jednat o mě, někoho z mé rodiny, přátel nebo třeba o toho pána, co mě tuhle odtáhl z té Jižní spojky.
A za čtvrté. Můžeme důvěřovat lidem, kterým svěříme takovou moc, že ji nebudou zneužívat k ukojení své brutality, svých předsudků? Popravdě, mé povědomí o vnitřních poměrech ve výzvědných službách Spojených států amerických je založeno pouze na několika filmech a několika publikovaných případech, které však mohou být jen nezbytnými přehmaty v jinak dobře fungujícím soukolí. Jinými slovy o nich poměrně logicky vlastně nevím vůbec nic.
A teď babo raď. Pokud se nebudeme bránit, účinně bránit, mohou nás potkat další a další jedenáctá září. Pochybuji, že se po úspěchu newyorské akce nepokusili teroristé zorganizovat útok podobných rozměrů. Teď nechci bagatelizovat útoky v Madridu nebo londýnském metru, ale nic ani vzdáleně podobného útoku na Dvojčata se už naštěstí neopakovalo. Je to zásluhou tajných služeb? Nevím, ale myslím, že na tom mají významný podíl. A je to zásluhou razantního přístupu k podezřelým? To nevím, vůbec nevím.
V otázce práce tajných služeb a jejich metod je tu opakovaně diskutováno něco, o čem nemáme ani nejmenší představu. Zdroje jako Edward Snowden či WikiLeaks jsou neúplné a ne zcela důvěryhodné, neboť mohou být nástrojem propagandy jiných zemí, v případě pana Snowdena nejpravděpodobněji Ruska. Jelikož se tu však jedná o naši bezpečnost, budu raději věřit lidem, kteří mne evidentně brání, než hysterickým křiklounům ve službách bůhví koho či bezohledným lovcům senzací. Budu věřit tomu, že cíle americké tajné služby jsou převážně dobré a metody přiměřené situaci. A to i přesto, že můj názor na mučení vězňů zůstává stejný.