Nadměrné sebevědomí, nedomýšlet věci do konce a nedostatečná úroveň sebeorganizace a sebekázně jsou obecně dobře známé negativní rysy ruské mentality - prostě jak se říká „široká ruská duše“, ta má ale i své pozitivní projevy, jistě třeba v umění, ruské pohostinnosti a třeba ochoty diskutovat o všem možném i nemožném (u nás je to „švejkovství“ a smysl pro humor všeobecně a třeba kreativita - jistě by se našly i další). 

Oba národy jezdíme na chaty, což nikde jinde na světě nenajdete, pouze u nás a v Rusku. Jak ale kdysi řekl jeden ruský novinář: „S Rusem můžeš souhlasit i nesouhlasit a třeba se přít a pohádat se ale nesmíš ho urazit, pak ti hrozí, že tě zabije.“ Samozřejmě řečeno s nadsázkou, ale... Tato specifika povahy jsou velmi příznačná pro tamní mnohé, méně mezi elitami, více mezi ostatními a to nejenom na lokální úrovni v dalekých oblastech rozlehlého Ruska. Systém zohledňuje tyto národní zvláštnosti a snaží se je překonávat. Nicméně je to velice obtížný a zdlouhavý proces. Plně je asi možno souhlasit rovněž s názorem, že jedním z rozdílů mezi ruským a západním člověkem je také v nedostatku sebeovládání ‒ „západní člověk má četníka ve své hlavě, Rus ale potřebuje vnějšího četníka“. Co dodat?......

Faktem je, že Rusko má na jedné straně například rozsáhlý kosmický program, vysoce sofistikovaný zbrojní a těžební průmysl, ale na druhé straně je bezmocné před negativními rysy, navíc v některých případech bezostyšně prosazovanými a předkládanými téměř za ctnost, a to se nejenom v ekonomice negativně projevuje. V Ruské federaci jsou problémy zcela jistě řešitelné, nicméně je důležité si uvědomit pouze jejich samotnou existenci a vyvodit správné závěry a přestat poslouchat pomatence, kteří svojí neprofesionalitou podkopávají pověst své země (jistě bylo by dobré si toto uvědomit i v podmínkách EU). A alespoň o trochu více obyčejné demokracie by jistě také nebylo od věci. Nechat seřezat a pozatýkat na ulici mladé lidi na poklidné demonstraci pouze pro jejich rozdílný politický názor, jak jsme byli svědky v nedávné době, je silně tzv. přes čáru a asi není tou nejlepší vizitkou velmoci, jakou Rusko bezesporu je. Faktem je, že se to stává i jinde, třeba Francouzi by mohli asi povídat...

Rusko se na jedné straně jakoby snaží o řešení problémů v různých částech světa, na druhé straně obsazuje cizí území v zemích, kde mají předpoklad, že se stanou členy NATO a EU, a nebere na nic ohled, a to přesto, že tyto postupy mají velice negativní dopady. Ne diplomacie, ne ekonomické řešení, ale podráždit půl světa.... Kdo tohle vymyslel, to by mě fakt zajímalo. Rusko rozumí jen tomu, když narazí na odpor. Jenže to se mu často nestává, protože ten odpor je velmi slabý. Vše došlo tak daleko, že když údajně Rusko v roce 2014 v Evropě a obzvláště v roce 2016 ve Spojených státech zasahovalo do prezidentských voleb, o konfliktu v Gruzii a na Ukrajině nemluvě, mnoho zemí si prý uvědomilo, že Rusko už není partnerem, ale nepřítelem. Následovaly sankce, ale ty jsou velice měkké a v mnoha ohledech kontraproduktivní, nesmyslné a ti „šikovnější“ je dokážou obejít. Rovněž postihují i všechny ty, kterým je politika ukradená, a těch je většina na obou stranách mostu. Vše bylo evidentně vyvoláno zcela zbytečně a z pohledu obylatel Ruska zcela kontraproduktivně. Nicméně propaganda v této zemi pracuje na plné pecky a s tím asi nikdo nic nenadělá. A to Rusku s touto propagandou vydatně pomáhají někteří bývalí i současní evropští politici, i když je o to Rusko ani nežádá. Prostě nesmysl v přímém přenosu. Přitom si stačí uvědomit, že z více než sto čtyřiceti milonů Rusů jich cca sedmdesát procent žije v evropské části Ruska, a jsou tedy součástí Evropy. Jinými slovy sto milionů Rusů žije v Evropě, a to nemluvím o těch stovkách tisíc emigrantů, kteří už RF opustili.

Na druhou stranu je v této evropské části RF v mnoha ohledech obstojná úroveň vzdělání a především úroveň ruské kultury, a to nejenom v oblasti hudby, divadla, baletu, výtvarného umění a literatury, z kterých po generace čerpá celý svět. Rusko a jeho obyvytelé mají rozhodně světu co nabídnout, nejenom suroviny, ale vzhledem k situaci nemají adekvátní možnost, což jistě platí i v obráceném gardu. Je to vzájemný současný stav poznamenaný neadekvátními kroky v politice. A politikům jako by to bylo jedno, jak těm ruským, tak i těm evropským i jiným, domnívám se. Velice bych si přál, aby ruské politické elity přestaly vystupovat ve vnitřní i zahraniční politice tak těžkopádně jako doposud a třeba nově zvolení politici EU aby začali s Ruskem více komunikovat - věcně, pragmaticky, bez předsudků a emocí. A když mezi sebou začne více komunikovat ta mladší generace kvalitních politiků na obou stranách, nebude to jistě od věci. Trochu zvolnit na všech stranách. Tlačit tzv. „na pilu“ je v tomto případě jistě stupidní a zavádějící. Ale domluvit se třeba s Ruskem, aby odblokovalo situaci na východě Ukrajiny, to by byl diplomatický majstrštyk.