Možná trochu cynický výklad

Současná mezinárodní situace a invaze Ruska na Ukrajinu odhalila slabá místa současné civilizace. Dějinami lidstva se táhnou války a násilná zabírání. Bylo tomu tak od nepaměti, až první a druhá světová válka překonaly míru a množstvím obětí otřásly vědomím lidstva. Paradoxně pak díky objevu jaderných zbraní a strategii vzájemného zaručeného zničení nastalo dlouhé období míru. Míru, ne však klidu. Soupeření se ale přeneslo do propagandy, ale také kosmického výzkumu a technologie. Pud sebezáchovy držel generály na uzdě.

Rozpadem bipolárního světa před koncem milénia propukly dlouho mocensky tlumené vášně a vznikla spousta lokálních válek. Krvavý rozpad Jugoslávie, útok Iráku na Kuvajt či bombardování Srbska a vznik Kosova. Nadělala se spousta chyb, zničilo se mnoho hodnot. Začal boj s terorismem, který poznamenal a znesnadnil náš život, ale významné vítězství nepřinesl. Tak jako nelze porazit partyzány, nelze zcela porazit ani teroristy. Jsou to jen dvě strany staré mince.

Dokud měla naše západní civilizace pocit, že tu zbyla jako vítěz, snažila se dělat ve světě pořádek dle svých hodnot a šířit demokracii do různých částí světa. Paradoxně stejně bláhově, jako se pokoušeli komunisté šířit světovou revoluci. Ukázalo se, že není tak těžké s moderní armádou obsadit zemi, ale nejtěžší je, co potom. Země jako Irák či Afghánistán nám za demokracii nebyly vděčné. Za peníze, co nás to stálo, ano. V průběhu arabského jara nepřešli obyvatelé s diktátorskými režimy k demokratickému systému. Nebyli na to ani připraveni. Zato byli připraveni islámští fundamentalisté. Tak vznikl problém s Islámským státem.

Postupně si soudní lidé začali uvědomovat, že demokracie není nějaký všelék typu antibiotika. Který bychom rozdali a všichni budou zdraví a šťastní. Je to volba a je jen pro někoho, kdo prošel určitým vývojem a je na určité ekonomické a vzdělávací úrovni. Máme ty ostatní nechat v diktátorských režimech či kmenových půtkách? Ukazuje se, že ano, že to byla jejich cesta, která je drží pohromadě, jejich vývoj, který bude jistě ještě nějak pokračovat. A my ho nesmíme uměle deformovat, ze stejného důvodu, proč nesmíme krmit divoká zvířata v národních parcích. Když zachráníte antilopu před lvem, nezměníte svět. Globalizace se nyní zaměřuje více na nechat žít a obchodovat. Většina zemí s imperiálními a dobyvatelskými ambicemi pochopila, že vojenská cesta už není efektivní. A je navíc velmi drahá. Proč mám s někým bojovat, když si ho mohu koupit. Ekonomicky podmanit. Začaly to dělat Spojené státy a i Německo pochopilo, že napotřetí to bude takto snazší. Dokonce i komunistická Čína provádí mohutnou ekonomickou expanzi do Afriky a vůbec třetího světa. Jen státy, které nemají silnou ekonomiku, se ještě pokoušejí získávat výhody vojensky. To je i případ současného Putinova tažení proti Ukrajině. Ukrajinu si nedokázal koupit.

Provázaná ekonomická expanze je dobrá cesta. Nezabíjí se při ní a neničí se hodnoty. Spíše se nové vytvářejí. Když s někým obchoduju, tak by se mi s ním špatně válčilo. Ostatně to ukazuje i občas problematické uvalování ekonomických sankcí na Rusko, když jsme s ním obchodně provázaní a závislí na jeho surovinách a energiích.

Homo sapiens je zkrátka takový neposedný druh a chce mít stále víc. A silnější se vytahuje nad slabším. Má to tak nějak v genech. Ekonomická expanze je stále expanzí a neznamená to, že je šiřitelem štěstí. Je ale mnohem přijatelnější než válka, když už musí být. Snad na ni přejde většina subjektů a svět i pod pojistkou jaderných zbraní bude klidnější. Budou si nás kupovat. A nám, obyčejným lidem, zbude usilovat o ty věci, které se nedají koupit penězi. A je jich hodně.