Modrobílé vlajky vyvěšené na počest 73. výročí izraelské nezávislosti vlají i nadále ve větru vstříc Dni Jeruzaléma.

Hlavní města jsou prý většinou na nějaké řece nebo zvlášť úrodném místě. Jeruzalém se nachází na pokraji Judské pouště a kousek za městskou hranicí začínají plechové barabizny a tábory beduínských nomádů. Není nutné jezdit ani do Maroka, aby si člověk užil orientální atmosféry, ani do Řecka za pravoslavnými kláštery.

Jeruzalém, to je orientální trh a moderní nákupní centra, i ušmudlané krámky opravářů obuvi. Jeruzalém je město univerzit a ortodoxních základních škol, kde se nevyučuje ani matematika ani angličtina. Jeruzalém, to jsou antické rukopisy zkoumané a uchovávané pomocí nejnovějších technik; místo, kde kanceláře nejvyspělejší počítačové techniky sousedí s centry talmudické židovské vzdělanosti.

Jeruzalém jsou pouliční kavárny přímo na trase městských autobusů a hogo fogo restaurace s výhledem na Staré město. Jeruzalém jsou synagogy, mešity, kostely, staleté hradby a klášterní zdi, i novodobá sídliště. Jeruzalém jsou dopravní zácpy i sobotní klid.

V tramvaji se elegantní dámy v kalhotových kostýmech setkávají se zahalenými muslimkami a studentkami v minisukních, s ortodoxní maminkou v dlouhých sukních a kočárkem i jeptiškou v řeholním rouchu. Ortodoxní žid s plnovousem a černým kloboukem potká svalnatého opáleného vojáka s obrovským ruksakem a samopalem.

Mezi cestujícími se protlačují turisté všech barev pleti, oděvů i jazyků. A nesmíme zapomenout na všudypřítomné kočky, které chodí krmit ruská bábuška. Parky a dětská hřiště se každé odpoledne zaplní hlučící drobotinou, přesně jak to popsal prorok Zacharjáš (Za 8,5).

V Bibli je Jeruzalém zmíněn nespočetněkrát. Žalmista ho popisuje jako město semknuté v jediný celek, město, které spojuje. (Žalm 122,3) Jak to toto město protikladů vůbec zvládá?

V Bibli má mnoho různých názvů. Podle židovské tradice, která zahrnuje i prastaré židovské spisy, dokonce sedmdesát. Nejznámější z nich jsou: „Město Boží“, „Město Davidovo“, „Sijón“, „Ariel“, „Věrné město“ a „Moria“.

I pojem „Den Jeruzaléma“ – „Jom Jerušalaim“ - není jen název nějakého svátku; je to biblický pojem, který pochází z žalmu 137, kde v sedmém verši ve smutné souvislosti stojí: „Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: ‘Bořte! Bořte do základů!‘“ To se v dějinách více než třítisíciletého města opakovalo mnohokrát. Proto je možné tu nalézt množství archeologických vrstev a pozůstatky z různých dějinných období. Znovu a znovu však povstalo ze sutin.

Jeruzalém je obdivuhodný. Nebo je to sám Nejvyšší, kdo jej činí pevným (Žalm 87,5)? Svůj svátek si rozhodně zaslouží a to ve velkém. A já mu ze srdce blahopřeji.