Za totality jsem s obdivem hleděl k Západu a hltal každou informaci z této strany. Můj obdiv ještě více vzrostl, když jsem tam v období dočasného uvolnění v r. 1967 mohl jako vysokoškolský student strávit letní prázdniny. Jen smutně jsem se smiřoval s faktem, že já už asi nic jiného než „reálný socialismus“ nezažiju. Ale stalo se a o to víc mě šokovalo, co se stalo potom.

Jako by se Západ vyčerpal vítězstvím nad komunismem a začal se sám měnit. Ten Západ, který jsem obdivoval, byl západ D. Eisenhowera, W. Churchilla, R. Reagana, T. Blaira. Ale on skončil s Georgem Bushem starším. Říkal jsem si, co to fetovali ti mladí, kteří dnes dorostli do dospělosti, nebo jaké infikované klíště je to kouslo? Proč vyměnili staleté hodnoty a své kořeny za plytkou a falešnou politickou korektnost, za sebeobviňování a podlézání menšinám? Hledají problémy tam, kde nejsou. A korektnost plíživě vytlačuje demokracii. „No přece byste si nemohli myslet nebo hlásat něco takového…!“ Ztratili pud sebezáchovy jako myš nakažená toxoplazmózou před kočkou. Nebo je to z přílišného blahobytu, podobně jako se někteří bohatí muslimští synci stávají hlasateli militantního islámu? Možná dnešní humanitní profesoři na západních univerzitách jen nechtějí opakovat dávné pravdy svých učitelů a chtějí přijít s něčím originálním? Neuvědomí si, co tím způsobí.

Chtěl bych, abychom si aspoň my zachovali ducha Západu druhé poloviny dvacátého století. Zdobil ho zdravý rozum. Když učitel přestává být vzorem, je to vždy špatné. Když se podíváme směrem na Východ, tak při vzpomínce ještě zamrazí a není tam nic hodného následování. To ale nesmí bránit nestrannému pohledu a konstatování, že nezákonné uchvácení Krymu a hybridní válka na východě Ukrajiny není ani tak výsledkem imperiální rozpínavosti, protože ta by měla mnohem větší naději směrem k středoasijským republikám, jako spíš obranné snahy proti obkličování Ruska státy EU a NATO, tedy potenciálními protivníky. Nárazníkové pásmo vždy přinášelo stabilitu. Měli bychom mu ho i v našem zájmu dopřát. A přestat nálepkovat rusofilstvím ty, kteří tam i jinam chtějí rozšířit obchod, a tudíž i naši prosperitu. Minimalizovat napětí ve vztahu EU – Rusko je v našem zájmu, protože jsme uprostřed. Ti, kteří spolu obchodují, spolu zpravidla neválčí.

Ale vraťme se k Západu. Jsme jeho odvěkou součástí už od dob Svaté říše římské. Máme v sobě kořeny křesťansko-židovské. Rebelujme tedy a vysvětlujme učiteli, v čem se podle nás mýlí a co dělá špatně, když zapomíná na své kořeny a pomalu je mění na nefungující multikulturu, kterou narušuje dominantní islám. Není to bohužel jen mutikulti, ale i některá další hnutí jako klimatický alarmismus, genderismus, objímat celý svět a zapomínat na své občany.

Co tedy dělat, pokud se Západ nerozpomene na své slavné předky a bude pokračovat v budování kalifátu na západ od nás? Snažit se dál bojovat a vysvětlovat, ale nepropásnout chvíli, kdy se dá ještě kalifát opustit a žít si po svém. Možná souputníci z Visegrádské čtyřky to budou cítit podobně. Namítnete, Malá dohoda nás neochránila před Hitlerem. Ne, ale aspoň jsme něco podnikli.

Hlavně se přestaňme vzájemně handrkovat a nálepkovat a zkusme společně přemýšlet, co s tím a jak zachránit nebo aspoň prodloužit naši společnost, kulturu a způsob života, který máme rádi.